Při použití nových pozorovacích dat založených na kosmickém přístroji Solar Mass Ejection Imager (SMEI) a tří odlišných modelovacích technik astronomové zjistili, že hvězda Betelgeuse – červený superobr v souhvězdí Orion – má průměr zhruba 764 průměrů Slunce, hmotnost mezi 16,5 a 19 hmotnostmi Slunce a od Země je vzdálena 548 světelných roků.
Hvězdárna a planetárium Brno vysílá každou neděli od 20.00 pořad Sedmikrásky on-line, který si vzal za vzor píseň Josefa Kainara věnovanou Gustavu Bromovi. Jiří Dušek a Jiří Kokmotos ve zhruba hodinovém pořadu vypráví lidem o aktuálním dění na brněnském nebi, stejně jako zbytku viditelného vesmíru.
Kometa C/2020 M3 (ATLAS), jak vidíme, byla objevena observatoří ATLAS na Havajských ostrovech. V současné době jde o nejjasnější kometu na obloze s jasností mezi 8 a 9 mag. Kometa prolétá relativně blízko Zemi, jeví se tedy poměrně velká a difúzní, což také znamená, že není zdaleka tak snadná ke spatření, pokud se na ni podíváme z oblastí ze silným světelným znečištěním. Nejlépe vynikne ve velkém binokuláru, kde ji uvidíme snadno jako nápadně velkou mlhavou skvrnu kulatého tvaru.
V noci na úterý 21. října 2020 krátce po půlnoci našeho času provedla sonda OSIRIS-Rex úspěšně všechny manévry, které ji navedly k povrchu planetky Bennu. Cílem manévru byl odběr vzorků z povrchu planetky na předem vytipovaném místě, jehož výběru předcházelo pečlivé zkoumání planetky.
Konference je nejvýznamnější proměnářské setkání tradičně pořádané Sekcí proměnných hvězd a exoplanet ČAS a Astronomickým ústavem MFF UK v Praze, které zaštítí Studentskou sekci v pátečním programu konference. Z důvodu nepříznivé epidemiologické situace se konference uskuteční ONLINE na platformě Zoom. Termín konference je 6. - 7. listopadu 2020.
Slovenská ústredná hvezdáreň ve spolupráci se Slovenským zväzom astronómov-Hvezdáreň v Rimavskej Sobote a Slovenskou astronomickou spoločností při SAV pořádají již 10. ročník mezinárodní fotografické soutěže se zaměřením na problematiku světelného znečištění. Cílem soutěže je osvěta v oblasti problematiky světelného znečištení a propagace správneho svicení. Organizátoři tím také upozorňují, že jde o přehlížený a přitom vážný environmentální problém naší civilizace. Fotografie budou použity na propagaci nutnosti zachovaní nočního životního prostředí.
Uzávěrka soutěže je již 31. 10. 2020.
Dva týmy astronomů získaly přesvědčivé argumenty k vysvětlení 33 roků staré záhady obestírající supernovu 1987A ve Velkém Magellanově oblaku. Na základě pozorování prostřednictvím soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a následných teoretických studií vědci získali nový pohled a argumenty, že se hluboko uvnitř pozůstatků explodované hvězdy ukrývá neutronová hvězda. Jednalo by se tak ve skutečnosti o doposud nejmladší známou neutronovou hvězdu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 10. do 25. 10. 2020. Měsíc bude v první čtvrti. Večer jsou nízko nad jihem Jupiter a Saturn, po půlnoci je velmi vysoko Mars. Ráno je vidět jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Na ISS dorazila nová tříčlenná posádka v Sojuzu MS-17. SpaceX připravuje test třímotorové Starhip. Blue Origin provedla po delší odmlce další suborbitální let New Shepard. Sonda BepiColombo proletěla kolem Venuše. Proběhl start s družicemi Starlink (č. 13) a brzy má letět další. Před 45 lety probíhal úspěšně výzkum Venuše sondami Veněra 9 a 10, které také pořídily první snímky povrchu.
Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…
Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.
Vedení Evropské jižní observatoře ESO (European Southern Observatory) dalo po dlouhých diskusích a úvahách zelenou konstrukci extrémně velkého teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), který bude mít průměr objektivu 39,3 metru. V závěrečné části článku se budeme věnovat především vědeckým přístrojům, které budou zpracovávat soustředěné světlo a hlavním vědeckým úkolům tohoto evropského dalekohledu.
Na několika místech povrchu Země se budují sítě radioteleskopů projektu Square Kilometre Array, které mají být v několika následujících letech uvedeny do provozu. Mají znamenat významný přínos mnoha oborům astronomie, např. studia raného vesmíru, gravitačních vln, určení role skryté (temné) látky a temné energie na vývoj vesmíru nebo přímé „snímkování“ Zemi podobných exoplanet. Jedná se bezpochyby o revoluční projekt ve vývoji astronomických observatoří. Jak se ale ukazuje, začíná být vážně ohrožen jiným nečekaně velkým projektem – družicovými megasítěmi. Organizace SKAO (Square Kilometre Array Organization) proto chce tento problém vyřešit a trvá na přijetí nápravných opatření, která umožní těmto observatořím nerušeně pozorovat vesmír.
Pomocí dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO) a dalších astronomických organizací po celém světě se vědcům podařilo zachytit vzácný úkaz – intenzivní záblesk záření doprovázející "slapové roztrhání" hvězdy superhmotnou černou dírou. Zjasnění, které jev vyvolal, bylo svého druhu nejbližší, jaké se dosud podařilo zaznamenat. Odehrálo se ve vzdálenosti asi 215 milionů světelných let a bylo tak možné ho studovat v nebývalých detailech. Výzkum byl prezentován v článku zveřejněném ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Vedení Evropské jižní observatoře ESO (European Southern Observatory) dalo po dlouhých diskusích a úvahách zelenou konstrukci extrémně velkého teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), který bude mít průměr objektivu 39,3 metru. Ve druhé části článku se budeme věnovat funkci jednotlivých zrcadel teleskopu a jejich náročné výrobě.
Na naší obloze je několik souhvězdí, která nikdy nezapadají. Jsou tak blízko nebeského pólu, že se ani při největší snaze během otáčení Země prostě pod obzor nedostanou. Některá jsou známá, jako například Malý medvěd či Velká medvědice nebo Kasiopeia. Ta jsou ostatně téměř nepřehlédnutelná, bohatá na hvězdy a jasné galaxie, hvězdokupy či mlhoviny. Souhvězdí Cefea, které také patří mezi tato takzvaná cirkumpolární souhvězdí, je úplně jiné. Chudé na hvězdy i objekty vzdáleného vesmíru vyplňuje prostor mezi Malým medvědem, Drakem, Labutí, Ještěrkou, Kasiopeiou a Žirafou. Kupodivu jej znali již ve starém Řecku, neboť se o něm zmiňuje astronom Ptolemaios.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2020. Měsíc bude v novu. Večer jsou nízko nad jihem Jupiter a Saturn, po půlnoci je velmi vysoko Mars a nastává jeho opozice se Sluncem. Ráno je vidět jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. SpaceX provedla úspěšný start rakety Falcon 9 s družicemi Starlink. Před 105 lety oznámil astronom skotského původu Robert Innes objev nejbližší hvězdy, červeného trpaslíka Proxima Centauri.
Vedení Evropské jižní observatoře ESO (European Southern Observatory) dalo po dlouhých diskusích a úvahách zelenou konstrukci extrémně velkého teleskopu ELT (Extremely Large Telescope), který bude mít průměr objektivu 39,3 metru. Důvod je jednoduchý: čím větší je průměr dalekohledu, tím více světla je schopen soustředit a tím více informací získat. V roce 2010 ESO vybrala pro budoucí umístění teleskopu horu Cerro Armazones v Chile, v nadmořské výšce 3 060 metrů. Chránit jej bude otáčivá kopule o průměru 86 m, která bude dosahovat přibližně 74 metry nad okolní terén. Celková hmotnost otáčivého zařízení uvnitř kopule včetně teleskopu a jeho montáže bude zhruba 2 800 tun.
Hvězdárna a planetárium Brno zahájila ve spolupráci s řadou středoevropských planetárií realizaci velkého multimediálního projektu EU-RE-STAR (zkr. Scientists warn: Enlightenment but not redundant lights!), díky kterému vznikne první pořad pro digitální planetária o světelném znečištění na světě. Náklady na realizaci v průběhu dvou let dosáhnou 235 tisíc euro a jsou plně hrazeny z dotace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Reinhard Genzel a Andrea Ghez společně obdrželi Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2020 za práci na výzkumu superhmotné černé díry Sagittarius A* v srdci naší Galaxie, Mléčné dráhy. Reinhard Genzel, ředitel německého Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics, a jeho tým prováděli pozorování zdroje Sagittarius A* po téměř 30 let s použitím flotily přístrojů a dalekohledů Evropské jižní observatoře (ESO).
Evropská sonda Mars Express objevila několik jezer kapalné vody ukrytých pod vrstvou ledu v oblasti jižní polární čepičky rudé planety. Pomocí radaru s názvem MARSIS (Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding) se podařilo odhalit jedno podpovrchové jezero o průměru 20 km již dříve – v roce 2018. Je ukryté pod zhruba 1,5 km tlustou vrstvou ledu. Nyní vzhledem k většímu množství údajů a k jejich detailní analýze odlišným způsobem, byla objevena tři nová jezera. Největší z podpovrchových jezer měří zhruba 20 × 30 km a je obklopeno několika menšími jezírky o průměru několika kilometrů. Voda v nich je pravděpodobně velmi slaná, protože setrvává v kapalném stavu i za nízkých teplot.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4