Závěrečný díl našeho povídání o zajímavostech z konference EWASS 2017 je zde. V první části tohoto dílu si povíme o současných i budoucích misích Evropské vesmírné agentury. Dále si připomeneme historii a přístrojové vybavení Evropské jižní observatoře. Nechybí ani připomínka, že součástí ESO je i Česká republika. Pochopitelně se dotkneme i nejbližší budoucnosti a vylepšení dalekohledů. Pojem astronomická kybernetika, kterým naše ohlédnutí za konferencí ukončíme, je obor úzce spjatý s astronomickým bádáním, protože bez numerických simulací a počítačového zpracování obrovského množství dat se jak současný, tak především budoucí astronomický výzkum neobejde.
Zástupci ESO a Austrálie v Canbeře slavnostně podepsali dohodu o desetiletém strategickém partnerství, které dále posílí vědecké i technické programy ESO a australským astronomům i průmyslu umožní přístup na observatoře La Silla a Paranal. Zároveň by se mohlo jednat o první krok k plnohodnotnému členství Austrálie v ESO.
Ve čtvrtém pokračování za výsledky mezinárodní konference EWASS v Praze se ohlížíme za dvěma důležitými způsoby výzkumu vesmíru. Jedním z nich je detekce částic s takovými energiemi, jaké na Zemi ani nedokážeme simulovat v urychlovačích, a druhým detekce gravitačních vln. Vysokoenergetické částice produkují při letu atmosférou záblesky tzv. Čerenkovova záření. Pokud se na něj zaměříme soustavou různých dalekohledů, můžeme se dozvědět něco o částicích s velmi vysokou energií, které toto záření způsobily, i něco o objektech, z kterých pochází. Zcela nový způsob pozorování vesmírných objektů nám začínají poskytovat detektory gravitačních vln. Jaký je současný stav, přiblíží druhá část článku.
Jak jsme slibovali ve včerejší novince, NASA se rozhodla poskytnout snímky Velké červené skvrny široké veřejnosti a je nyní na amatérských nadšencích z celého světa, aby si se snímky pohráli. A protože data jsou k dispozici mnohem dřív, než byl původní odhad, nemá cenu otálet a vkládáme vám k nahlédnutí hned několik ukázek z dosavadních zpracování. Další budou ještě přibývat podle toho, zda budou ještě zajímavé svým zpracováním, nebo pokud by šlo o nějaké video.
Ještě jedna aktualizace 15. 7. 2017, 23:00 SELČ
Třetí pokračování žně novinek z mezinárodní konference EWASS nás zavede za zajímavými technickými divy. Jedním z nich je fakt, že dnes dokáže spolupracovat mnoho různých aparatur a pozorovat třeba jediný cíl. Kromě soustavy radioteleskopů ALMA se dozvíme něco o observatoři Square Kilometre Array, která se připravuje v Africe a Austrálii, a o jejich spolupráci s vesmírnými observatořemi a s LIGO. Dalším technickým unikátem je bezesporu chystaný infračervený vesmírný dalekohled Jamese Webba. I o něm si řekneme mnoho zajímavého. A na závěr této části si přiblížíme ještě jeden chystaný pozemský teleskop, který bude skutečně revolučním způsobem skenovat celou dostupnou část oblohy.
NASA už informovala, že jsou k dispozici první výsledky pozorování zákrytu hvězdy planetkou 2014 MU69. Toto transneptunické těleso zatím nemá jméno, ale už dva roky je v hledáčku astronomů a výsledky jejich pozorování netrpělivě vyhlíží také tým sondy New Horizons, která k němu přiletí už za rok a půl.
Vítejte u pokračování ohlédnutí za významnou mezinárodní konferencí EWASS 2017 (Evropský týden astronomie a kosmického výzkumu), která se uskutečnila na konci června v Praze. V dnešním pokračování se podíváme na Observatoř Pierra Augera v Argentině, která je jedničkou na poli výzkumu částic s extrémně vysokými energiemi. Dále se zaměříme na zábleskové zdroje záření gama a směřování dalšího výzkumu v této oblasti. Závěrem dnešního dílu se podíváme na výsledky měření astrometrické družice Gaia.
Naše Galaxie může obsahovat až 100 miliard hnědých trpaslíků. Vyplývá to z nového výzkumu mezinárodního týmu astronomů, jehož vedoucími byli Koraljka Muzic z University of Lisbon a Aleks Scholz z University of St Andrews. Ve čtvrtek 6. července 2017 představil Aleks Scholz na celostátním setkání astronomů na University of Hull jejich závěry o průzkumu hustých hvězdokup, v nichž jsou hnědí trpaslíci velmi hojně zastoupeni.
EWASS 2017 skončil a my vám postupně přineseme formou seriálu žhavé astronomické novinky, které pražská mezinárodní konference přinesla. Shrnutí, které uvedeme každý den tohoto týdne formou článku, pro nás připravila osoba nejpovolanější, RNDr. Jiří Grygar. Nezbývá nám, než mu za jeho rozsáhlé povídání poděkovat. Teď už ale nechme hovořit autora, který nás v dnešním dílu uvede do atmosféry setkání a seznámí nás s novinkami na poli exoplanet, dění v okolí černé veledíry v naší Galaxii a pokroku na poli simultánní spektroskopie.
Přehled událostí na obloze od 10. 7. do 16. 7. 2017. Měsíc po úplňku spěje k poslední čtvrti. Večer je vidět Jupiter a postupně už také Saturn. Ráno je nízko na východě jasná Venuše, pozorovat lze i Neptun a Uran. Aktivita Slunce je přechodně zvýšená. Noční svítící oblaka si tentokrát dala pauzu. Zajímavý výsledek přinesla první část kampaně za pozorováním zákrytu hvězdy budoucím cílem sondy New Horizons. SpaceX stihla v rekordně krátkém odstupu další start z Floridy. Došlo však také k selhání těžkotonážní čínské rakety. Vrátila se i loď Dragon z ISS. 11. července se Juno opět protáhne kolem Jupiteru a v hledáčku bude i Velká červená skvrna. Na Bajkonuru je v plánu start s mnoha družicemi a možná poletí i další družice čínské navigační sítě Beidou. Začaly ranní přelety ISS. V rubrice 100 pozorování najdeme upozornění na opozici Pluta nebo možnost pozorování kulové hvězdokupy M 55.
Dalekohled ESO/VLT pořídil úchvatný záběr spirální galaxie s příčkou M 77 (Messier 77). Snímek sice zachycuje krásy galaxie například v podobě zářících ramen protkaných temnými oblaky prachu, ale není schopen odhalit pravou neklidnou povahu M 77.
Seriál článků pod názvem Historické komety přesouvá pozornost na konec 20. století. Tentokrát se podíváme blíže na velmi jasnou kometu s extrémně dlouhým ohonem - C/1996 B2 (Hyakutake).
Černé díry nemohou být podle současných představ samy o sobě zdrojem magnetického pole. Přesto nás pozorování přesvědčují, že černé veledíry v centrech galaxií jsou obklopeny organizovanou magnetosférou. To znamená, že magnetické silokřivky tvoří alespoň zčásti uspořádanou strukturu a nejsou jen tak náhodně a chaoticky propletené. Svědčí o tom mimo jiné vzhled a sama existence rozsáhlých výtrysků hmoty, jakýchsi proudů, které velmi často míří přesně určeným směrem a plyn se v nich pohybuje v úzce kolimovaných svazcích. Vladimír Karas z ASU společně se spoluautory z několika světových institucí navrhují, že by zdrojem tohoto magnetismu mohly být neutronové hvězdy, nořící se pod horizont událostí černé veledíry.
Astronomický ústav AV ČR vás i letos zve na mimořádné akce s astronomickým programem na Jizerce, pořádané ve spolupráci s Klubem astronomů Liberecka – pobočkou České astronomické společnosti, Jizerskou oblastí tmavé oblohy, Panským domem a Muzeem Jizerských hor. Budou hned tři – o sobotách 22. července, 12. srpna a 7. října. Můžete se těšit na bohatý program pro všechny, včetně těch nejmenších. A pochopitelně na pozorování jak Slunce speciálními dalekohledy, tak i hvězdné oblohy.
Pokud máte opravdu dobrý zrak a můžete se v noci postavit na místo, kde neexistuje světelné znečištění, můžete být schopni spatřit planetu Uran i bez dalekohledu. Avšak nestačí jen správné pozorovací podmínky, ale musíte také přesně vědět, kterým směrem se dívat – v které části oblohy se planeta mezi hvězdami nachází. Několik tisíc roků učenci i astronomové pozorovali vesmír právě tak – pouhým okem. Mnozí z nich planetu Uran spatřili. Avšak vzhledem k tomu, že se jevila jako nepatrná malinká světelná tečka, všichni se domnívali, že se jedná o hvězdu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2017 obdržel snímek „Trojice galaxií v Draku“, jehož autorem je Jan K. Žehrovický.
Souhvězdí Draka nenalezne na obloze každý. A to je to přitom souhvězdí velmi velké, nebo spíše dlouhé, obtočené okolo Velké a Malé medvědice. Dokonce je viditelné po celý rok, je tedy cirkumpolární. Ke hvězdě Thuban, nejjasnější z celého souhvězdí, dokonce v době stavitelů velkých pyramid v Egyptě mířila zemská polární osa. Ta co nyní míří k Polárce.
Přehled událostí na obloze od 3. 7. do 9. 7. 2017. Měsíc po první čtvrtí dorůstá k úplňku. Večer je vidět Jupiter a Saturn, který je potom na obloze až do svítání. Ráno je nízko na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Noční svítící oblaka se opět objevila v celé své kráse. SpaceX odstrojuje a přesouvá dva navrátivší se stupně a už chystá další start, ale přistávat se tentokrát nebude.
Co jsou astronomické olympiády a jak se organizují?
Denis Müller je úspěšným olympionikem, který se účastnil již více olympiád na celosvětové úrovni. Mgr. Lenka Soumarová je astronomkou a spoluorganizátorkou těchto soutěží v České republice.
Oba proto mohli zasvěceně pohovořit o této soutěži.
Květen vcelku solidním způsobem vylepšil statistiky roku 2017, co se nově objevených komet týče. Zachyceno totiž bylo hned 6 komet, které předtím nikdo neznal. Znovuobjevena oproti tomu nebyla žádná kometa.
Dvě mladé vědkyně, Češka Dr. Tereza Klocová z Astronomického ústavu AV ČR a Němka Msc. Silvia Kunz z Thueringer Landessternwarte Tautenburg, Německo (Durynská zemská observatoř v Tautenburgu), začaly na půdě Astronomického ústavu AV ČR s ambiciózním vědeckým výzkumem. Pomocí ondřejovského dvoumetrového Perkova teleskopu, největšího dalekohledu v České republice, a dvoumetrového dalekohledu v Tautenburgu budou hledat v našem hvězdném okolí planety u vzdálených hvězd.
