Černé díry, ony hrůzostrašné galaktické pasti, ze kterých dokonce nemůže uniknout ani světlo, nemusí být vždy destruktivní, alespoň ne podle nejnovější teorie kosmologa Stephena Hawkinga. Ten nyní vzkazuje, že se mýlil v klíčovém argumentu o chování černých děr, který prosazoval téměř 30 let.
Když si astronomové poprvé uvědomili, že hvězdy na obloze jsou podobné našemu Slunci, jen jsou mnohem dál, začali se zajímat o to, jestli tyto hvězdy mají kolem sebe také planety. A pokud mají planety, je na nich život? Inteligentní život? Takové odpovědi bohužel ještě neznáme. Nalezeno bylo prozatím jen 123 extrasolárních planet, na kterých ovšem, díky jejich velikosti, složení, teplotě, blízkosti ke hvězdě atd. život, tak jak jej známe, určitě nemohl vzniknout. Neznáme zatím, bohužel, žádnou "kamennou" planetu typu Země.
Sú asi najdlhšie pozorovaný meteorický roj. Pozorovali ho v starej Číne, v Japonsku a v Kórei. Najstaršie pozorovanie je z 21. júla 36 nášho letopočtu. Ďalšie záznamy o pozorovaniach sú z 8., 9., 10. a 11., 12. a 19. storočia. V žudových pranostikách sa tento roj nazýva "slzy svätého Vavrinca".
Plán záchrany poškozeného raketoplánu za využití Mezinárodní kosmické stanice ISS je velmi riskantní a s největší pravděpodobností skončí neúspěchem, pokud bude realizován. K takovýmto závěrům dospěla NASA podle neoficiálních zdrojů, které má k dispozici například list The New York Times.
Na východním okraji Slunce se dnes, z odvrácené strany, začíná vynořovat velká skvrna 649. Díky rotaci Slunce přejde přes k Zemi přivrácenou stranu mezi 13. a 17. červencem. Připomeneme i děje na Slunci z října minulého roku.
Úprava: 2004.07.13 10:49
Pokračující pátrání po blízko zemských asteroidech na Lowellově Observatoři, přineslo další zajímavý objev. Je jím 2004 JG6, asteroid nalezený během LONEOS (the Lowell Observatory Near-Earth Object Search) večer 10.května 2004 Brianem Skiffem.
Na webové stránce NASA Goddard Space Flight Center, byl 8.7. uveřejněn článek o průběhu sledování a účincích tlakové vlny, vyvolané slunečními bouřemi s koronárním výtryskem hmoty (CMEs), z přelomu loňského října a listopadu.
Když sonda Cassini dosáhla Saturnu, závěrečný manévr vyžadoval 2x proletět skrz mezeru mezi prstenci. Ačkoli se tyto mezery mezi prstenci jevily jako prázdné, skutečnost byla jiná. Nesčíslné kousky prachu z prstenců tam čekaly na sondu, která jimi prolétala rychlostí přibližně 20 km/sec, to je asi 72 tis.km za hodinu.
Dnes si již můžeme na takovou otázku odpovědět kladně. Jen sem s nimi. A jak říkají amatérští astronomové (podle oblíbeného českého filmu) "Nemusí pršet, stačí když kape".
