Úvodní strana  >  Články

Vyhledávání v článcích

Štítky

Skrýt podrobnosti
Pavel Koten Kosmonautika

Pioneer 10 stále žije!

Anténa sítě Deep Space Network v Madridu zachytila 28. dubna slaboučký signál ze směru souhvězdí Býka. Signál vyslala kosmická sonda Pioneer 10, která se v současnosti nachází ve vzdálenosti 11,8 miliardy km - tedy 78 AU - od Země a vzdaluje se od nás rychlostí 13 km/s. Pozemský řídící tým se marně pokoušel o kontakt se sondou od srpna loňského roku a vědci se pomalu smiřovali s představou, že se sonda odmlčela navždy z důvodu nedostatku energie pro vysílač. Sonda, která odstartovala 2. března 1972 na palubě rakety Atlas Centaur, už mnohonásobně překročila plánovanou dobu životnosti, jež činila 21 měsíců. Stala se první sondou, která prolétla pásem asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, první sondou u Jupitera a též první sondou, která využila gravitačního pole některé z planet ke změně směru letu a k získání únikové rychlosti ze Sluneční soustavy. Energii získává z radioaktivního rozpadu izotopu plutonia 238, který má poločas rozpadu 92 let. Ovšem termočlánky sloužící k převodu tepelné energie na elektrickou degradují mnohem rychleji a inženýři se domnívají, že zásobování energií může skončit kdykoliv. Na palubě je stále ještě funkční přístroj - Geiger Tube Telescope - sloužící k měření toku kosmického záření. V současné době slouží sonda zejména pro testování postupů k získání slabého signálu ze šumu oblohy.
Zdroj: Science @ NASA ze 3. května
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Raketoplán přistál v Kalifornii

Nepříznivé počasí na Floridě opět donutilo NASA k přistání raketoplánu v Kalifornii. Raketoplán Endeavour přistál včera kolem 18. hodiny našeho času na základně Edwards, čímž skončila další výprava věnovaná budování Mezinárodní kosmické stanice. Vzhledem k tomu, že další let tohoto raketoplánu je plánován až na říjen, nemělo by přibližně týdenní zpozdění vzniklé jeho přepravou na Floridu ovlivnit plány startů. Výprava trvala 12 dnů a raketoplán v jejím průběhu 186 krát oblétl naší planetu, přičemž procestoval téměř 8 miliónů km. Během dvou výstupů do volného kosmického prostoru připojili astronauté ke kosmické stanici mobilní manipulátor, který bude využit hned při následujícím letu raketoplánu Atlantis v červnu. Atlantis totiž přiveze přechodovou komoru, kterou není schopen pomocí vlastního manipulátoru připojit a tento úkol čeká právě nově instalovaný Canadarm2. Připojení raketoplánu Endeavour ke kosmické stanici se neplánovaně prodloužilo o den z důvodu nečekaného a stále ještě ne zcela vyjasněného výpadku všech tří hlavních kontrolních počítačů.
Zdroj: NASA Human spaceflights
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Koňská hlava k narozeninám

Mlhovina Koňská hlava je jedním z nejčastěji fotografovaných objektů na obloze. V internetovém hlasování rozhodlo více než 5000 "voličů" o tom, že se na ni zaměří HST a pořídí její snímky u příležitosti 11. výročí uvedení této orbitální observatoře do provozu. Koňská hlava, nesoucí též katalogové označení Barnard 33, je chladným a temným oblakem prachu a plynu, který se promítá na pozadí jasné mlhoviny (IC434). V levé horní části mlhoviny je jasná mladá hvězda, která se zde z prachu a plynu zrodila. Tlak záření této hvězdy společně se zářením další hvězdy mimo snímek HST tvaruje tmavý oblak tak, že jen čistě náhodou připomíná při pohledu ze Země hlavu koně. Mlhovina se nachází v souhvězdí Orionu, jižně od hvězdy Zeta Orionis, levé hvězdy známého Orionova pásu. Vzhledem k tomu, že je to velmi obtížný objekt pro pozorování, je často užívána amatérskými astronomy, kteří chtějí otestovat schopnosti svého přístroje.
Zdroj: STScI PRC01-12 z 24. 4. 2001
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Záblesky na Jupiteru

Krátký, ale intenzivní světelný záblesk o velikosti naší Země zachytil v blízkosti severního pólu Jupitera Hubbleův kosmický dalekohled (HST). Dalekohled byl používán pro studium auroálních oblouků této planety, když se v blízkosti středu severního oblouku objevil tento záblesk. Záblesk byl pětkrát jasnější než studovaná polární záře a trval pět minut, přičemž jeho maximum mělo trvání asi minutu. Energii vyzářenou tímto jevem srovnávají vědci s energií uvolněnou při výbuchu atomové bomby. Dodatečná pozorování provedená pomocí HST ukázala řadu dalších, i když slabších záblesků, tudíž se zdá, že tyto jevy nejsou vůbec neobvyklé. Dosud nebyly zachyceny, protože HST je jediný dalekohled, jehož citlivost to umožňuje. Vysvětlení bude zřejmě ve vzájemné interakci silného magnetického poli Jupitera a částic slunečního větru, společně s ionty vyvrženými z vulkanického měsíce Io. Vědci doufají, že ji k vysvětlení pomohou i nová data pořízená sondami Cassini a Galileo, která jsou teprve zpracovávána.
Zdroj: www.space.com z 11. 4. 2001
PK
Pavel Koten Kosmonautika

"Ruce" pro kosmickou stanici

Vskutku mezinárodní posádka je připravena k dnešnímu startu raketoplánu Endeavour, let STS-100, jehož cílem je opět Mezinárodní kosmická stanice. Kromě 4 Američanů se na cestu do vesmíru vydají též Rus, Kanaďan a Ital. Hlavním úkolem posádky je připojit ke stanic kanadský mobilní manipulátor, pokročilejší verzi jeřábu, který je v současné době používán právě na raketoplánech. Velitelem výpravy je zkušený astronaut Kent Rominger (do vesmíru letí popáté) a pilotem je Jeffrey Ashby (druhý let). Posádku déle tvoří specialisté Chris Hadfield (Kanada, druhý let), John Phillips (nováček ve vesmíru), Scott Parazynski (čtvrtý let), Umberto Guidoni (Itálie, druhý let) a Jurij Lončakov (Rusko, ve vesmíru poprvé). Kromě SSRMS (Space Station Remote Manipulator System) je na palubě raketoplánu též italský logistický modul Raffaelo se zásobami a další sadou experimentů a také UHF anténa pro podporu komunikace během kosmických vycházek. Pokud vše půjde podle plánu, raketoplán se na cestu ke kosmické stanici vydá dnes v 20:41 LSEČ.
Zdroj: NASA Human spaceflights
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Kulatá výročí 12. dubna

Na dnešní den připadají hned dvě významná kulatá výročí. Hlavně je tomu 40 let, co na oběžnou dráhu kolem naší planety vzlétl první člověk, sovětský kosmonaut Jurij Gagarin. V kosmické lodi Vostok 1 vynesené upravenou mezikontinentální raketou R7, obletěl jednou kolem Země a 108 minut po startu bezpečně přistál zpátky na povrchu. V průběhu letu ukázal, že člověk je schopen se vyrovnat se stavem beztíže. V uplynulých čtyřiceti letech jej následovalo již více než 400 mužů a žen, kteří se podívali na naši planetu z výšky stovek a několik jedinců i tisíců kilometrů. Větší část z těchto čtyř stovek lidí vzlétla do vesmíru na palubě amerického raketoplánu, který právě dnes slaví 20. výročí první startu. Byl to raketoplán Columbia s dvoučlenou posádkou tvořenou velitelem Johnem Youngem a pilotem Robertem Crippenem, který se 12. dubna 1981 vydal na zkušební dvoudenní let. Celá flotila raketoplánů absolvovala v uplynulých 20 letech už více než stovku letů do vesmíru.
Zdroj: 40 years of human spaceflights
Space shuttle 20th anniversary na www.space.com
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Nejsou důkazy pro pobřeží dávného oceánu na Marsu

Dvojice mladých astronomů došla na základě důkladné analýzy měření přístroje MOLA na sondě Mars Global Surveyor k závěru, že terénní znaky na severní polokouli Marsu, dosud považované za pobřeží dávného oceánu, jsou ve skutečnosti tektonického původu. Přístroj MOLA je laserový výškoměr, který umožnil zhotovení topografické mapy planety s přesností 1 metr ve vertikálním směru. Studenti astronomie se speciálně zabývali dvěma terénními útvary, které se vyskytují na severní ploché polokouli Marsu, v blízkosti Utopia Basin a nedaleko sopky Alba Patera. Detaily hřebenů v blízkosti Utopia Basin ukazují, že tyto útvary nevypadají jako by vznikly při procesech formování pobřeží oceánu. Autoři došli k závěru, že hřebeny jsou historickým záznamem obrovských tektonických tlaků, které stlačily kůru Marsu až k vytvoření 16 km vysokých sopek.
Zdroj: University of Arizona press release ze 4. dubna 2001
PK
Pavel Koten Exoplanety

Dalších 11 extrasolárních planet

Mezinárodní tým astronomů, který vede Michel Mayor, veterán objevů planet mimo Sluneční soustavu, oznámil dalších 11 planet obíhajících jiné hvězdy než je naše Slunce. Všechny byly objeveny nejčastěji užívanou metodou, měřením změn radiálních rychlostí a jsou oběžnicemi hvězd vzdálených od 28 do 65 parseků od nás. Je mezi opět několik velmi zajímavých exemplářů. V blízkosti hvězdy HD 74156 byla objevena hned dvojice planet o minimálních hmotnostech 1,5 a 5 hmotností Jupitera, které obíhají ve vzdálenostech 40 a 725 miliónů km od mateřské hvězdy. Po loňském objevu jedné planety u hvězdy HD 82943 byla nyní ohlášena druhá oběžnice. Planeta o hmotnosti 0,9 Jupitera obíhá ve vzdálenosti menší než naše Země (110 miliónů km) a na tomto planetárním systému je zajímavé hlavně to, že její oběžná doba 222 dnů je přesně polovinou oběžné doby druhé planety. Obě planety jsou tedy v rezonanci "2:1". Rezonance je jev známý i ze Sluneční soustavy. Všechny objevené planety jsou plynnými obry podobnými Jupiteru, s hmotnostmi do desetinásobku jeho hmotnosti. Je mezi nimi jedna, která obíhá ve stejné vzdálenosti od své hvězdy jako Země od Slunce. Je minimálně 5,6 hmotnější než Jupiter a její případné měsíce by mohly od mateřské hvězdy dostávat tu správnou dávku záření, která podporuje život na naší planetě.
Zdroj: Spaceflight Now ze 7. dubna 2001
PK
Dalibor Hanžl Kosmonautika

Sonda Mars Odyssey odstartovala k výzkumu Marsu

(CNN) -- Novou kapitolu ve výzkumu Marsu otevřela v sobotu nová kosmická sonda NASA. K rudé planetě odstartovala sonda, jejíž cílem je tam hledat vodu ukrytou v podpovrchových vrstvách a geologicky horké lokality.Mise Mars Odyssey, která přišla daňové poplatníky v USA na $300 milionů, je první misí k Marsu od doby po dvou katastrofálních selháních v r. 1999.Hlavní činnost sondy Mars Odyssey bude spočívat ve vyhledávání vody, mapování povrchových minerálů a měření úrovní záření. Jedná se o sběr dat, který nám dá představu o tom, jaká je možnost života člověka na jiném kosmickém tělese než Země."Život na Zemi nebyla kosmická náhoda, ale roli zde sehrálo splnění mnoha nutných podmínek," řekl reportérům v pátek Ed Weiler, zástupce NASA. "Mars je v mnohém podobný Zemi." Před několika miliardami let měl stejnou atmosféru a na povrchu teklo velké množství vody."Kosmická sonda Odyssey, kterou vynesla na oběžnou dráhu raketa Delta II, startovala v sobotu ráno z Mysu Canaveral na Floridě, má před sebou cestu dlouhou 460 milionů kilometrů. K cíli by měla dorazit 24. října.Zdroj: CNN z 7. 4. 2001)
DH
Pavel Koten Kosmonautika

Návrat na rudou planetu

Kosmická sonda 2001 Mars Odyssey je připravena ke startu na cestu k Marsu, aby odčinila neúspěchy předchozích výprav k této planetě. Pokud vše půjde podle plánu, start se uskuteční v sobotu 7. dubna v odpoledních hodinách našeho času. Řídícímu týmu zatím ale působí vrásky zvýšená aktivita Slunce, která by mohla způsobit odklad startu. Startovací okno je otevřeno do 27. dubna. Sonda dorazí k planetě 24. října a zahájí brzdění o horní vrstvy atmosféry. Od počátku příštího roku by měla začít hlavní část výpravy, jeden marsovský rok trvající mapování mineralogického a prvkového složení povrchu Marsu, hledání příznaků výskytu vody pod jeho povrchem a měření úrovně záření v těsném sousedství planety. Za tímto účelem sonda nese 3 spektrometry pracující v různých oborech elektromagnetického záření. Sondu o hmotnosti 730 kg vynese do vesmíru raketa Delta II.
Zdroj: Mars Odyssey
PK
Pavel Koten Kosmonautika

Deep Space 1 láme rekordy

Experimentální sonda Deep Space 1 si připsala další rekordní zápis. Její iontový motor překonal hranici 10 000 hodin provozu, což je 50x více než byla jeho původně plánovaná životnost. Motor je jednou z dvanácti revolučních technologií, které sonda testuje. Podobné iontové motory by mohly být užívány pro budoucí kosmické výpravy. Deep Space 1 nyní v rámci prodloužení své mise směřuje ke kometě Borrelly. Odhaduje se, že na konci výpravy překročí doba provozu 14 000 hodin. Funkční kopie motoru běží v laboratoři ještě delší dobu, už více než 15 000 hodin. Motor pomocí dvou elektricky nabitých mřížek urychluje ionty xenonu na rychlost 35 km/s, přičemž spotřeba elektrické energie se pohybuje mezi 520 W a 1,9 kW. Maximálního tahu dosahuje při spotřebě 2,3 kW. V rámci projektu bude v následujících měsících testován jeho provoz na hranici nejnižšího výkonu.
Zdroj: JPL Press release ze 4. 4. 2001
PK
Pavel Koten Hvězdy

Nejvzdálenější supernova a rozpínání vesmíru

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu (HST) detekovali astronomové dosud nejvzdálenější supernovu, která explodovala před 10 miliardami let. Tento objev zároveň přinesl nové důkazy hovořící pro existenci tzv. temné energie, která se projevuje jako odpudivá síla urychlující vzájemné vzdalování galaxií. Supernova1997ff je jasnější než by měla být v případě vesmíru rozpínajícího se stabilní rychlostí. Důvodem je zpomalování rozpínání vesmíru vlivem gravitace, která dominovala v počátečních fázích jeho vývoje. Před třemi roky byla vyslovena teorie, podle které se vesmír začal vlivem odpudivé síly temné energie rozpínat zhruba v polovině jeho dnešního stáří. Supernova tedy vybuchla ještě v době, kdy se rozpínání vesmíru zpomalovalo. Samotná forma odpudivé síly není v současné době známa. Snímky této supernovy byly pořízeny v rámci známého pohledu dalekohledu do hlubin vesmíru - Hubble Deep Field.
Zdroj: STScI Press release 01-09 ze 2. 4. 2001
PK
redakce II Úkazy

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR
V noci z 31.3. na 1. 4. 2001 bylo možné nad ČR opět pozorovat polární záři. Poprvé byla spatřena 21h30m SELČ v Brně do výšky 40o nad severovýchodním obzorem.

V zápětí došlo potvrzení pozorování polární záře z Ondřejova (P. Pravec, K. Hornoch, M. Plšek, P. Kušnirák). Pozorovatelé její vzhled přirovnávají té, jaká byla pozorována 6/7 dubna 2001, ale nebyla tak silná.

D. Hanžl ji pozoroval v Ořešíně u Brna 1. 4. 2001 v 00h40m a po té se ještě několikrát objevila nad severním obzorem v intervalu 01h10m-0140m SELČ.

Dalibor Hanžl Úkazy

Polární záře 31. 3. 2001 v ČR

V noci z 31.3. na 1. 4. 2001 bylo možné nad ČR opět pozorovat polární záři. Poprvé byla spatřena 21h30m SELČ v Brně do výšky 40o nad severovýchodním obzorem.
V zápětí došlo potvrzení pozorování polární záře z Ondřejova (P. Pravec, K. Hornoch, M. Lehký, P. Kušnirák). Pozorovatelé její vzhled přirovnávají té, jaká byla pozorována 6/7 dubna 2000, ale nebyla tak silná.
D. Hanžl ji pozoroval v Ořešíně u Brna 1. 4. 2001 v 00h40m a po té se ještě několikrát objevila nad severním obzorem v intervalu 01h10m-0140m SELČ.
Několik snímků polární záře je k nahlédnutí na http://astro.sci.muni.cz/
DH
Pavel Koten Sluneční soustava

Společná pozorování vulkánů na Io

Na přelomu loňského a letošního roku se kosmické sondy Cassini a Galileo věnovaly společným pozorování Jupitera a jeho okolního prostředí. Jedním z cílů byl i vulkanický měsíc Io, na kterém byly zaznamenány dva obří vulkány vyvrhující materiál do výšek kolem 400 km nad povrchem. Kromě známého a dlouhotrvajícího vulkánu Pele byl objeven nový vulkán Tvashtar Catena, který se nachází v blízkosti severního pólu Io. Tento objev je velmi překvapivý, protože dosud byly všechny aktivní vulkány pozorovány v blízkosti rovníku a žádný z nich navíc nedosahoval rozměrů sopky Pele. V dalším prodloužení výpravy Galileo se počítá s průletem ve výšce 200 km právě nad tímto novým vulkánem v srpnu 2001. Otázkou je, zda bude vulkán v té době ještě aktivní. Vyvržený materiál je v těchto výškách velmi řídký, proto se nepředpokládá žádné nebezpečí pro přelétávající sondu. Snímky sondy Cassini byly pořízeny ze vzdálenosti 10 miliónů km v UV oboru spektra a jsou vhodné pro detekci vyvrženého materiálu, zatímco Galileo byl v té době 10x blíže a pořídil snímky s vysokým rozlišením v optickém oboru.
Zdroj: JPL Image release z 23. 3. 2001
PK
Pavel Koten Vzdálený vesmír

Kolébka masívních hvězd ve Velkém Magelanové mračnu

Nově uvolněný snímek mlhoviny NGC 1748 pořízený Hubbleovým kosmickým dalekohledem ukazuje detailní strukturu této mlhoviny, ve které teprve nedávno vznikly nové hvězdy. Mladé, velmi hmotné a extrémně zářící hvězdy se vyvíjejí velmi rychle a je obtížné je zachytit ve stadiu, kdy se vynořují z mateřského oblaku prachu a plynu z něhož vznikly. Snímky s vysokým rozlišením umožnily v dané mlhovině rozlišit několik hvězd, které jsou zodpovědné za její záření. Zdánlivě nevinná hvězda zářící blízko středu mlhoviny je ve skutečnosti 30 x hmotnější a 200000 x zářivější než naše Slunce. Její intenzivní záření a hvězdný vítr vytvořily v okolní mlhovině dutinu, která má průměr 25 sv. r. Astronomové se domnívají, že bublina byla vytvořena před pouhými 30000 lety. Celkem bylo identifikováno kolem 20 mladých hvězd, jejichž zrod byl pradvěpodobně spuštěn právě hvězdným větrem centrální hvězdy mlhoviny. Je ovšem možné, že další hvězdy jsou skryty v prachových oblacích.
Zdroj: STScI -PRC01-11 z 28. 3. 2001
PK
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Jižní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
Dalibor Hanžl Vzdálený vesmír

Severní hluboký pohled do vesmíru v rtg oboru

Snímek je složen ze dvou částí, levá část je tvořena snímkem z HST "Hubble Deep Field-North" a pravá část je tvořena snímkem z observatoře Chandra "Chandra Deep Field-North". Toto srovnání jasně ukazuje, jak je důležité dívat se na vesmír jak ve vizuálním, tak i v rtg oboru. Dvanáct rtg zdrojů je detekováno na Hubble Deep Field-North (HDF-N). Falešné barvy prezentují rtg objekty. Objekty, které se jeví více červené jsou chladnější v rtg oboru, zatímco objekty, které se jeví více modré jsou žhavější v rtg oboru. Asi o polovině zdrojů se dá říci, že silně září v rtg oboru vzhledem k akreci hmoty na superhmotné černé díry. Jiné zdroje mají mnohem nižší svítivost a v několika případech jsou dosti blízko. V těchto galaxiích Chandra detekovala nejspíše souhrn emise z "hrstky" (nebo dokonce z jednoho) jasných zdrojů v galaxii, jako jsou černé díry v binárních hvězdných systémech, horký plyn v galaxii nebo zbytky po výbuších supernov. Chandra je nyní pomocníkem, který nám pomůže odhalit ve vesmíru galaxie s rtg emisí a odlišit je od "normálních" galaxií, jako je Mléčná dráha. Umožňuje to podívat se zpět o několik miliard let a podívat se na to jak asi vypadala naše vlastní galaxie a Místní skupina galaxií na počátku svého vývoje.
Zdroj: Chandra X-ray Obs. z 13.3.2001
DH
1 …508 509 510 511 512 513 514 …533

21. vesmírný týden 2025

21. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Světelná stopa ISS

Světelná stopa ISS

Další informace »