Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Dalekohled Jamese Webba poprvé potvrdil objev nové exoplanety
Jan Herzig Vytisknout článek

Dalekohled Jamese Webba poprvé potvrdil objev nové exoplanety

Umělecká představa exoplanety velikosti Země obíhající kolem červeného trpaslíka
Autor: NASA

Již před několika měsíci dalekohled Jamese Webba provedl první spektrální analýzy atmosfér exoplanet, přičemž se mu v nich podařilo nalézt vodu i oxid uhhličitý, nebo dokonce planetu přímo vyfotografoval. Ve všech případech se však jednalo o již dříve objevené světy. Nyní jsme se poprvé dočkali i potvrzení existence exoplanety nové.

Exoplaneta se nachází ve vzdálenosti 41 světelných let a získala označení LHS 475 b. Na pozemské obloze se promítá do jižního souhvězdí Oktantu, ve kterém leží i jižní nebeský pól. Jedná se o malou, kamennou planetu, jejíž průměr je prakticky identický jako ten zemský, konkrétně by měl dosahovat asi 99% jeho hodnoty. Jinak se ale od našeho domova dosti odlišuje, kolem své hvězdy obíhá v těsné blízkosti a jeden oběh jí trvá pouhé dva dny. V souvislosti s tím je i její povrchová teplota o několik stovek stupňů vyšší než na Zemi. Její mateřská hvězda ale také není žlutý trpaslík jako je tomu u nás v případě Slunce, nýbrž trpaslík červený.

Graf zobrazující závislost množství blokovaného světla na vlnové délce pozorovaného světla, porovnání získaných dat s modely atmosféry, které dominuje metan a oxid uhličitý a také modelu případu, kdy exoplaneta atmosféru nemá Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Graf zobrazující závislost množství blokovaného světla na vlnové délce pozorovaného světla, porovnání získaných dat s modely atmosféry, které dominuje metan a oxid uhličitý a také modelu případu, kdy exoplaneta atmosféru nemá
Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Tyto hvězdy jsou výrazně méně hmotné a také chladnější, než je naše mateřská hvězda. Teplota je tedy mnohem nižší, než kdyby obíhala v takové vzdálenosti od žlutého trpaslíka, i tak je ale výrazně vyšší než na Zemi. Není tak vůbec jisté, zda-li by tento svět mohla obklopovat nějaká atmosféra a pokud ano, byl by tento svět podobný spíše Venuši než našemu domovu.  Potvrzení či vyvrácení existence atmosféry se stane cílem příštích pozorování. I přesto si na grafu výše můžeme prohlédnout srovnání získaných dat s modely případů, kdy by planeta měla atmosféru složenou z metanu, oxidu uhličitého nebo právě atmosféru neměla.

Hvězda, kolem které tato exoplaneta obíhá, byla již dříve pozorovaná teleskopem TESS, který získal data navádějící vědce na existenci planety v tomto systému. Dalekohled TESS (Transiting Exoplanet Satellite Survey, Družice pro výzkum tranzitujících exoplanet) je v provozu již od roku 2018 a jak jeho název napovídá, jeho hlavním cílem je pozorování ohromného množství hvězd a hledání exoplanet kolem nich obíhajícíh tzv. zákrytovou, tranzitní, metodou, kterou si popíšeme níže. Když se na tuto hvězdu pak zaměřil přístroj NIRSpec Webbova dalekohledu, byly tyto předpoklady potvrzeny.

Graf zobrazující závislost světla přicházejícího od hvězdy LHS 475b na čase, jasně můžeme vidět propad způsobený přechodem exoplanety přes disk hvězdy, data získaná přístrojem NIRSpec Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Graf zobrazující závislost světla přicházejícího od hvězdy LHS 475b na čase, jasně můžeme vidět propad způsobený přechodem exoplanety přes disk hvězdy, data získaná přístrojem NIRSpec
Autor: NASA, ESA, CSA, L. Hustak (STScI); K. Stevenson, J. Lustig-Yaeger, E. May, G. Fu, S. Moran
Pozorování proběhlo i v případě JWST výše zmíněnou, klasickou, tranzitní, metodou. Při ní dalekohled měří množství záření procházejícího od dané hvězdy, které se ve chvíli, kdy se před ní při svém oběhu dostane planeta, sníží. Výsledek tohoto pozorování můžeme dobře vidět na dalším grafu, který zobrazuje intenzitu světla přicházejícího od hvězdy LHS 475 v průběhu času. Je na něm jasně vidět jeden pokles, způsobený právě přechodem exoplanety LHS 475b, která část světla zablokovala. V tomto případě světla přicházelo jen o desetinu procenta méně, což je však dalekohled pohodlně schopný zachytit.

Webbovi stačily pouhé dva přechody planety přes disk své hvězdy na potvrzení její existence. V průběhu letošního léta jsou pak naplánována další pozorování tohoto nového světa. Jeden z vedoucích studie, Jacob Lustig-Yaeger, dodal, že toto pozorování také názorně dokázalo preciznost přístrojů dalekohledu Jamese Webba. V souvislosti s tím také zmínil, že tato studie otevřela nové možnosti výzkumu planet obíhajících kolem červených trpaslíků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Tranzit exoplanety, Exoplaneta, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, Jwst


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »