Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Exoplaneta TRAPPIST-1c vypadá jinak, než jsme si mysleli
Jan Herzig Vytisknout článek

Exoplaneta TRAPPIST-1c vypadá jinak, než jsme si mysleli

Umělecká představa exoplanety TRAPPIST-1c
Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)

Dalekohled Jamese Webba, konkrétně jeho přístroj MIRI (Mid-InfraRed Instrument), který se zaměřuje na středně dlouhé infračervené záření, pozoroval hvězdu TRAPPIST 1. Kolem ní obíhá rovnou sedm exoplanet, což z něj činí druhý největší jiný planetární systém co se počtu planet týče. Pozorování proběhlo v době, kdy spolu s hvězdou z pohledu od Země bylo možné vidět i jednu z jejích oběžnic, exoplanetu TRAPPIST-1c. Přesněji řečeno v tu chvíli osvětlenou stranu exoplanety. Když naopak vidět opět nebyla, od hvězdy přicházelo světla méně. Odborně můžeme tuto situaci nazvat jako sekundární zákryt. Během něj se dalekohledu podařilo získat důležitá data o teplotě exoplanety a její atmosféře.

Známější metodou je primární zákryt, kdy se naopak měří pokles intenzity světla přicházejícího od hvězdy způsobený přechodem planety před diskem hvězdy. V případě sekundárního zákrytu u exoplanety se naopak intenzita záření zvýší, jelikož k nám přichází světlo hvězdy a zároveň světlo hvězdy odražené od exoplanety. Když poté exoplanetu nevidíme, intenzita světla je nižší. Názorně to zobrazuje obrázek a graf napravo.

Graf a názorná ilustrace zachycující sekundární zákryt exoplanety TRAPPIST-1c Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
Graf a názorná ilustrace zachycující sekundární zákryt exoplanety TRAPPIST-1c
Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
Z dat získaných přístrojem MIRI vyplývá, že teplota na osvětlené straně exoplanety dosahuje jen 107 °C, což z ní činí ten nejchladnější svět ze všech kamenných exoplanet zkoumaných touto metodou. Dříve astronomové očekávali, že je tato exoplaneta podobná Venuši, jelikož je podobně velká a od mateřské hvězdy k ní přichází podobné množství záření jako k Venuši od Slunce. Toto nové pozorování však dokazuje, že TRAPPIST-1c buď vůbec neoplývá atmosférou, nebo ji má opravdu velmi slabou. To je samozřejmě v přímém rozporu s Venuší. Můžeme to vidět na grafu v obrázku nalevo. Ten zachycuje závislost množství světla vydávaného exoplanetou na vlnové délce. Modře je zvýrazněna křivka odpovídající slabé atmosféře z oxidu uhličitého bez mraků, zeleně případ bez atmosféry a žlutě hustá atmosféra obdobná té na Venuši – s převládajícím zastoupením oxidu uhličitého s výskytem mraků z kyseliny sírové. Vidíme, že naměřená data nejlépe korespondují se situací se slabou nebo žádnou atmosférou.

Porovnání naměřených dat pro TRAPPIST-1c s různými typy atmosfér Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
Porovnání naměřených dat pro TRAPPIST-1c s různými typy atmosfér
Autor: NASA, ESA, CSA, Joseph Olmsted (STScI)
TRAPPIST-1c je druhou nejbližší exoplanetou obíhající kolem hvězdy TRAPPIST-1. Ta je červeným trpaslíkem spektrální třídy M. Mladé hvězdy tohoto typu jsou charakteristické vydáváním velkého množství energetického rentgenového a ultrafialového záření, které je schopné doslova odfouknout atmosféry mladých planet. Zajímavé je, že tyto hvězdy jsou ve vesmíru asi desetkrát častější než hvězdy podobné Slunci a je u nich dvakrát vyšší pravděpodobnost výskytu planet. Není však jisté, zda si mohou uchovat své atmosféry a tím vytvořit podmínky vhodné pro život. TRAPPIST-1c atmosféru postrádá a život na ní tak existovat nemůže. Tajemství toho, zda se u červených trpaslíků mohou vyskytovat obyvatelné planety, tu tak zůstává s námi i nadále. Jen s tím rozdílem, že již jistě víme, že tomu tak není v případě TRAPPIST-1c.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Trappist-1, TRAPPIST, Exoplaneta, NASA, Webb, Vesmírný dalekohled Jamese Webba, James Webb Space Telescope


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »