Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Hubbleův kosmický teleskop pozoroval následky mohutné kolize

Hubbleův kosmický teleskop pozoroval následky mohutné kolize

Expandující oblak prachu po kolizi dvou planetek v okolí hvězdy Fomalhaut
Autor: ESA/NASA, M. Kornmesser

Hubbleův vesmírný dalekohled nabídl pohled na podstatu exoplanety Fomalhaut b. Domnělá planeta za hranicemi Sluneční soustavy zdánlivě zmizela z dohledu. Astronomové se nyní především domnívají, že zcela dospělá planeta ve skutečnosti nikdy neexistovala. Hubbleův vesmírný teleskop HST místo toho pozoroval expandující oblak velmi jemných prachových částic vytvořených při obří kolizi mezi dvěma ledovými tělesy velikosti asteroidu obíhajícími kolem jasné hvězdy Fomalhaut, která je od Země vzdálena 25 světelných roků.

Soustava hvězdy Fomalhaut je nejvzdálenější zkušební laboratoří pro naše představy o tom, jak se hvězdné systémy s exoplanetami mohou vyvíjet,“ říká George Rieke z University of Arizona’s Steward Observatory. „Máme důkazy obdobných kolizí i v dalších soustavách, avšak žádné kolize takového rozsahu nebyly dosud pozorovány. Toto je doklad toho, jak se planety mohou zničit navzájem.“

O objektu se dříve předpokládalo, že může být exoplanetou s označením Fomalhaut b. Její objev byl poprvé ohlášen v roce 2008 na základě dat pořízených v letech 2004 a 2006. Objekt byl zcela zřetelně viditelný po dobu několika roků na snímcích pořízených pomocí Hubbleova teleskopu, kde byl odhalen jako pohybující se jasný bod. Na rozdíl od jiných přímých zobrazení exoplanet záhada s planetou Fomalhaut b vznikla hned zpočátku. Objekt byl mimořádně jasný v oboru viditelného světla, avšak neměl detekovanou stopu v oboru infračerveného tepelného záření. Astronomové navrhovali, že přídavná jasnost pochází z rozlehlé obálky nebo prstence prachu kroužícího kolem planety, který může souviset s nějakou kolizí. Dřívější pozorování pomocí HST také naznačovala, že planeta nemůže obíhat po eliptické dráze, jak je u planet obvyklé.

Tyto kolize jsou nesmírně vzácné, a tak je velká náhoda, že je vůbec můžeme pozorovat,“ říká András Gáspár z University of Arizona. „Domníváme se, že jsme byli ve správný čas na správném místě, abychom byli svědky takové nepravděpodobné události a pozorovali ji pomocí HST.“

Naše studie, která analyzovala veškerá dostupná archivní data z Hubbleova teleskopu týkající se planety Fomalhaut b, včetně většiny snímků z poslední doby pořízených pomocí HST, odhalila několik charakteristik, která společně vykreslují obraz, podle kterého těleso velikosti planety vůbec nikdy neexistovalo,“ dodává András Gáspár.

Kresba znázorňuje pozorované polohy zdánlivé exoplanety Fomalhat b; ve skutečnosti se jedná o oblak prachu vytvořený při kolizi dvou těles velikosti planetky Autor: NASA, ESA a A. Gáspár a G. Rieke (University of Arizona)
Kresba znázorňuje pozorované polohy zdánlivé exoplanety Fomalhat b; ve skutečnosti se jedná o oblak prachu vytvořený při kolizi dvou těles velikosti planetky
Autor: NASA, ESA a A. Gáspár a G. Rieke (University of Arizona)
Snímky z Hubbleova vesmírného teleskopu pořízené v roce 2014 ukázaly, že objekt zmizel, navzdory všem pochybnostem astronomů. Na doplnění záhady dřívější snímky ukázaly, že objekt nepřetržitě slábnul v čase. „Zcela zřetelně Fomalhaut b tak dělá událost v dobrém slova smyslu planetou, která neexistovala,“ říká András Gáspár.

Výsledkem interpretace je, že Fomalhaut b není planeta, ale pomalu expandující oblak šířící se do okolního prostředí jako důsledek kolize mezi dvěma velkými tělesy. Astronomové se domnívají, že ke kolizi došlo ne příliš dlouho před prvním pozorováním uskutečněným v roce 2004. Nyní oblak trosek složený z prachových částic o velikosti zhruba jednoho mikronu (1/50 tloušťky lidského vlasu) je pod schopností detekce Hubbleovým teleskopem. Odhaduje se, že expandující oblak prachu je nyní větší než průměr oběžné dráhy Země kolem Slunce.

Zároveň překvapením je, že objekt není na eliptické dráze, jak se očekává u planet, ale na únikové trajektorii, tj. na hyperbolické dráze. „Nedávno vytvořený mohutný oblak prachu zakoušející značné radiační síly od centrální hvězdy Fomalhaut je právě na takové trajektorii,“ říká András Gáspár. „Náš model je přirozeně schopen vysvětlit všechny nezávisle pozorované parametry systému; jeho rychlost expanze, jeho slábnutí a jeho trajektorii.“

Protože Fomalhaut b je v současnosti uvnitř rozsáhlého prstence ledového smetí obklopujícího hvězdu, kolidující tělesa byla pravděpodobně směsí ledu a prachu, jako například kometární tělesa existující v Kuiperově pásu na vnějším okraji naší Sluneční soustavy. András Gáspár a George Rieke odhadují, že každé z těchto těles podobných kometám měřilo zhruba 200 kilometrů v průměru. Z toho také vyplývá, že soustava hvězdy Fomalhaut mohla prodělat událost podobnou této kolizi přibližně jednou za 200 000 roků.

Gáspár, Rieke a další astronomové budou pokračovat v pozorování soustavy Fomalhaut i pomocí nadcházejícího kosmického teleskopu JWST (James Webb Space Telescope), jehož start se očekává v roce 2021.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] spacetelescope.org
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Srážka asteroidů, Exoplaneta Fomalhaut b


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »