Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Ohlášen objev 18 exoplanet velikostí srovnatelných se Zemí

Ohlášen objev 18 exoplanet velikostí srovnatelných se Zemí

Velikosti 18 nově objevených planet v datech družice Kepler
Autor: NASA/JPL (Neptune), NASA/NOAA/GSFC/Suomi NPP/VIIRS/Norman Kuring (Earth), MPS/René Heller

Vědci z Max Planck Institute for Solar System Research (MPS), Georg August University of Göttingen a Sonneberg Observatory objevili 18 planet za hranicemi Sluneční soustavy, které jsou  velikostí srovnatelné s průměrem Země. Tyto světy jsou tak malé, že při dřívějších průzkumech byly přehlédnuty. Jedna z těchto exoplanet je druhou nejmenší známou planetou; další by zase mohla nabídnout podmínky přátelské pro život.

Astronomové znovu analyzovali část dat z kosmického teleskopu NASA s názvem Kepler prostřednictvím nové a mnohem citlivější metody, kterou k tomuto účelu vyvinuli. Vědecký tým odhaduje, že jejich nová metoda může pomoci objevit více než 100 dalších planet v datech získaných družicí Kepler. Svůj objev popsali v časopise Astronomy & Astrophysics.

Doposud bylo objeveno více než 4 000 planet u jiných hvězd, než je Slunce. Z těchto tzv. exoplanet přibližně 96 % jsou tělesa podstatně větší než Země, většina z nich se mnohem více podobá svojí velikostí plynným obrům Neptun či Jupiter. Toto procentuální zastoupení pravděpodobně neodráží jejich skutečný výskyt ve vesmíru, protože malé planety se detekují mnohem obtížněji než jejich větší „sourozenci“. Nicméně malá tělesa jsou zajímavým cílem v pátrání po Zemi podobných, potenciálně obyvatelných planetách mimo Sluneční soustavu.

Těchto 18 nově objevených exoplanet spadá do kategorie těles svojí velikostí srovnatelných se Zemí. Nejmenší z nich – EPIC 201497682.03 – má průměr rovnající se pouhých 69 % velikosti naší planety. Naopak ta největší je více než dvakrát větší než Země. Polovina z nich je menší než 1,2 Země. Jedna z planet označená K2-32e (EPIC 205071984e) má průměr pouze o 1 % větší než Země. Jejich oběžné doby se pohybují v rozmezí 0,7 a 34 dny. Máme zde ještě jednu společnou záležitost: žádnou z těchto 18 planet nebylo doposud možné detekovat v datech družice Kepler. Běžné výzkumné algoritmy nebyly dosud dostatečně citlivé.

Dosavadní a nový algoritmus pro odhalování exoplanet tranzitní metodou Autor: NASA/SDO (Sun), MPS/René Heller
Dosavadní a nový algoritmus pro odhalování exoplanet tranzitní metodou
Autor: NASA/SDO (Sun), MPS/René Heller
Při svém pátrání po vzdálených planetách astronomové často využívají tzv. tranzitní metodu za účelem hledání hvězd s periodicky se opakujícími poklesy jasnosti. Jestliže hvězda má planetu, která obíhá v rovině procházející naší Zemí, planeta postupně zakrývá malou část kotoučku hvězdy na každém oběhu kolem stálice, kdy se dostává mezi Zemi a hvězdu.

Standardní výzkumné algoritmy se pokoušely identifikovat náhlé poklesy jasnosti,“ vysvětluje René Heller z MPS, hlavní autor nejnovější publikace. „Ve skutečnosti se však hvězdný disk jeví poněkud tmavší na okraji než uprostřed. Když se planeta pohybuje před hvězdou, proto tedy nejprve blokuje méně světla hvězdy než uprostřed tranzitu (přechodu). K maximálnímu zeslabení hvězdy dochází uprostřed tranzitu předtím, než hvězda začne pozvolna znovu zvyšovat jasnost,“ vysvětluje René Heller.

Velké planety mají sklon vytvářet hluboké a jasné změny jasnosti u svých mateřských hvězd, takže drobné variace jasnosti hvězdy od středu k okraji sotva hrají roli při jejich objevování. Malé planety však poskytují pro vědce úžasnou výzvu. Jejich vliv na jasnosti hvězd je tak malý, že je mimořádně obtížné je rozpoznat v přirozených fluktuacích jasnosti hvězdy a v šumu, který nutně doprovází jakákoliv pozorování. Astronomové pod vedením René Hellera nyní dokázali, že citlivost tranzitní metody může být podstatně zvýšena, jestliže bude počítáno s mnohem reálnější světelná křivkou v algoritmech k nalezení planety.

Náš nový algoritmus pomáhá vytvořit mnohem realističtější obraz populace exoplanet ve vesmíru,“ shrnuje Michael Hippke z observatoře v Sonnebergu. „Tato metoda představuje důležitý krok vpřed zejména v objevování exoplanet velikostí srovnatelných se Zemí.“

Astronomové použili data z kosmického teleskopu Kepler jako testovací sadu pro svůj nový algoritmus. V první fázi mise v letech 2009 až 2013 družice Kepler registrovala světelné křivky více než 100 000 hvězd, na jejichž základě bylo objeveno přes 2 300 planet. Po technické závadě byl teleskop využíván v alternativním pozorovacím módu označovaném jako mise K2, kdy probíhalo sledování dalších hvězd až do konce roku 2018. Jako první testovací vzorek pro svůj nový algoritmus se vědci rozhodli znovu analyzovat 517 hvězd z mise K2, u kterých byla již dříve objevena jedna a více tranzitujících planet.

Kromě již dříve známých planet astronomové objevili 18 nových světů, které doposud nebyly spatřeny. „Ve většina planetárních soustav, které jsme studovali, patří nové planety k těm nejmenším,“ říká Kai Rodenbeck z University of Göttingen a MPS, spoluautor výzkumu popisujícího novou metodu. A co více, většina z nově objevených planet obíhá kolem mateřských hvězd blíže než doposud známá tělesa. Povrchy těchto nových planet jsou tudíž zřejmě zahřívány na teplotu přesahující 100 °C; u některých může povrchová teplota přesáhnout i 1 000 °C.

Pouze jedna planeta představuje výjimku: těleso označené EPIC 201238110.02 obíhá kolem červeného trpaslíka v tzv. obyvatelné zóně. V této příznivé vzdálenosti od hvězdy mohou planety poskytnout příznivé podmínky, které umožňují výskyt kapalné vody na jejich povrchu – což je jedna ze základních podmínek pro život, jaký známe na naší planetě.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Exoplanety srovnatelné se Zemí, Exoplanety Kepler, Exoplanety


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »