Webbův teleskop pozoroval prašný disk u červeného trpaslíka
V posledních dnech nám dalekohled Jamese Webba nabízí doopravdy jeden objev za druhým. V tomto trendu pokračuje i nedávno zveřejněné pozorování prašného disku u nedaleké mladé hvězdy. Je to poprvé, co dalekohled Jamese Webba pozoroval dříve známý prašný disk na daných vlnových délkách v infračervené části spektra. Mimo jiné nám toto pozorování odhaluje možné složení tohoto disku a jeho vnitřní fungování.
Obklopuje hvězdu AU Microscopii, zkráceně také jen AU Mic. Ta je od nás vzdálena 32 světelných let a na obloze ji najdeme v poměrně nevýrazném souhvězdí Mikroskopu na jižní obloze. Jedná se o nedávno zrozeného červeného trpaslíka.
Hvězda je přibližně 23 milionů let stará, z čehož vyplývá, že už by v tomto systému měl být završen proces formace planet. Ten totiž obvykle trvá 10 milionů let. Tomu odpovídá i to, že byly u této hvězdy jinýmy teleskopy již dříve objeveny dvě planety. Disk, který JWST pozoroval tak jednoznačně není protoplanetární. Ten hvězdu obklopuje krátce po jejím vzniku a materiál v něm se postupně shlukuje do větších a větších těles. Některé shluky se postupem času stanou planetami, jiné zbydou jako větší či menší asteroidy a část zůstane jako prach. Každopádně však ve chvíli, kdy už byly u hvězdy objeveny zformované planety, nemluvíme o protoplanetárním disku.
Prašný disk, který nyní Webb pozoroval a který zbyl i po formaci planet, bychom tak mohli spíše přirovnat k pásu asteroidů. V tomto případě je totiž výsledkem kolizí planetesimál, tedy menších shluků prachu, které se mohly stát planetami. Jedná se o jeden z mála případů, kdy je mladá hvězda, u níž jsou již objeveny exoplanety, obklopena takto blízkým a výrazným prašným diskem. Od své mateřské hvězdy je vzdálen kolem pouhých 5 astronomických jednotek, tedy asi 750 milionů kilometrů. To odpovídá vzdálenosti Jupiteru od Slunce.
K pozorování využili vědci přístroj NIRCam Webbova dalekohledu. Ten mimo jiné disponuje tzv. koronografem, tedy přístrojem, který zablokuje světlo centrální hvězdy, aby bylo možno pozorovat slabší objekty kolem ní, jako jsou exoplanety nebo takovéto disky. Jeho název je odvozen od prvního a stále nejčastějšího způsobu využití, kdy tento přístroj zastíní sluneční disk, čímž zablokuje jeho záření, abychom v jeho okolí mohli pozorovat jinak přezářenou, slabou, sluneční korónu.
Byly pořízeny celkem dva snímky, modrý na vlnové délce 3,56 mikronu (milióntiny metru) a červený na vlnové délce 4,44 mikronu. Astronomové zjistili, že se disk jeví jasnější na kratších vlnových délkách, což je dovedlo k závěru, že je tvořen jemným prachem, který více rozptyluje právě světlo s kratší vlnovou délkou. To odpovídá předcházejícím studiím, které předpověděly, že tlak záření hvězdy AU Mic není (narozdíl od tlaku záření hmotnějších hvězd) dostatečný na to, aby vytlačil jemný prach z disku.
Získaná data dalece předčila původní očekávání vědců, kteří tuto studii iniciovali. Oproti předpokladům byl disk jasnější a blíže mateřské hvězdě a také dokázali rozlišit větší detaily, než očekávali. Do budoucna je jejich cílem podobnou metodou přímo pozorovat obří planety podobné Jupiteru a Saturnu na vzdálených oběžných drahách. Ty je totiž velmi obtížné detekovat rozšířenějšími metodami, jako je ta tranzitní a ta zakládající se na změnách radiální rychlosti hvězd.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov