Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Webbův teleskop pozoroval prašný disk u červeného trpaslíka
Jan Herzig Vytisknout článek

Webbův teleskop pozoroval prašný disk u červeného trpaslíka

Prašný disk u hvězdy AU Mic zachycený JWST na dvou různých vlnových délkách v infračervené části spektra
Autor: NASA, ESA, CSA, K. Lawson (Goddard Space Flight Center), zpracování A. Pagan (STScI)

V posledních dnech nám dalekohled Jamese Webba nabízí doopravdy jeden objev za druhým. V tomto trendu pokračuje i nedávno zveřejněné pozorování prašného disku u nedaleké mladé hvězdy. Je to poprvé, co dalekohled Jamese Webba pozoroval dříve známý prašný disk na daných vlnových délkách v infračervené části spektra. Mimo jiné nám toto pozorování odhaluje možné složení tohoto disku a jeho vnitřní fungování.

Obklopuje hvězdu AU Microscopii, zkráceně také jen AU Mic. Ta je od nás vzdálena 32 světelných let a na obloze ji najdeme v poměrně nevýrazném souhvězdí Mikroskopu na jižní obloze. Jedná se o nedávno zrozeného červeného trpaslíka.

Hvězda je přibližně 23 milionů let stará, z čehož vyplývá, že už by v tomto systému měl být završen proces formace planet. Ten totiž obvykle trvá 10 milionů let. Tomu odpovídá i to, že byly u této hvězdy jinýmy teleskopy již dříve objeveny dvě planety. Disk, který JWST pozoroval tak jednoznačně není protoplanetární. Ten hvězdu obklopuje krátce po jejím vzniku a materiál v něm se postupně shlukuje do větších a větších těles. Některé shluky se postupem času stanou planetami, jiné zbydou jako větší či menší asteroidy a část zůstane jako prach. Každopádně však ve chvíli, kdy už byly u hvězdy objeveny zformované planety, nemluvíme o protoplanetárním disku.

Prašný disk, který nyní Webb pozoroval a který zbyl i po formaci planet, bychom tak mohli spíše přirovnat k pásu asteroidů. V tomto případě je totiž výsledkem kolizí planetesimál, tedy menších shluků prachu, které se mohly stát planetami. Jedná se o jeden z mála případů, kdy je mladá hvězda, u níž jsou již objeveny exoplanety, obklopena takto blízkým a výrazným prašným diskem. Od své mateřské hvězdy je vzdálen kolem pouhých 5 astronomických jednotek, tedy asi 750 milionů kilometrů. To odpovídá vzdálenosti Jupiteru od Slunce.

Schéma přístroje NIRCam, který snímek pořídil Autor: NASA/STScI
Schéma přístroje NIRCam, který snímek pořídil
Autor: NASA/STScI
K pozorování využili vědci přístroj NIRCam Webbova dalekohledu. Ten mimo jiné disponuje tzv. koronografem, tedy přístrojem, který zablokuje světlo centrální hvězdy, aby bylo možno pozorovat slabší objekty kolem ní, jako jsou exoplanety nebo takovéto disky. Jeho název je odvozen od prvního a stále nejčastějšího způsobu využití, kdy tento přístroj zastíní sluneční disk, čímž zablokuje jeho záření, abychom v jeho okolí mohli pozorovat jinak přezářenou, slabou, sluneční korónu.

Byly pořízeny celkem dva snímky, modrý na vlnové délce 3,56 mikronu (milióntiny metru) a červený na vlnové délce 4,44 mikronu. Astronomové zjistili, že se disk jeví jasnější na kratších vlnových délkách, což je dovedlo k závěru, že je tvořen jemným prachem, který více rozptyluje právě světlo s kratší vlnovou délkou. To odpovídá předcházejícím studiím, které předpověděly, že tlak záření hvězdy AU Mic není (narozdíl od tlaku záření hmotnějších hvězd) dostatečný na to, aby vytlačil jemný prach z disku.

Získaná data dalece předčila původní očekávání vědců, kteří tuto studii iniciovali. Oproti předpokladům byl disk jasnější a blíže mateřské hvězdě a také dokázali rozlišit větší detaily, než očekávali. Do budoucna je jejich cílem podobnou metodou přímo pozorovat obří planety podobné Jupiteru a Saturnu na vzdálených oběžných drahách. Ty je totiž velmi obtížné detekovat rozšířenějšími metodami, jako je ta tranzitní a ta zakládající se na změnách radiální rychlosti hvězd.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Nircam, Exoplaneta, Prachový disk, Kosmický prach, Jwst, Vesmírný dalekohled Jamese Webba


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »