Kataklyzmické proměnné hvězdy jsou význačnou a zajímavou skupinou proměnných hvězd se společným jmenovatelem, jímž je přítomnost kompaktní komponenty (nejčastěji bílého trpaslíka) v těsném dvojhvězdném systému. Skupina astrofyziky vysokých energií stelárního oddělení AsÚ se kataklyzmickými proměnnými zabývá již delší dobu. Ve svém článku shrnuje Vojtěch Šimon studium jedné z nich – proměnné V1223 Sgr.
(Popis obrázku v článku) Autor: AsÚ AV ČRVzájemná interakce mezi hvězdami v těsných dvojhvězdách je jedním z důležitých fyzikálních jevů, jež zásadně ovlivňují jejich vývoj. Hmotnější hvězda se vyvíjí rychleji, takže jako první přejde do stádia rudého obra, odvrhne vnější obálky a přemění se v kompaktní objekt – bílého trpaslíka, neutronovou hvězdu nebo černou díru, to v závislosti na počáteční hmotnosti. A zatímco tato hvězda svůj vývoj dokonala, z hvězdy druhé, pomaleji se vyvíjející, může přetékat látka na kompaktní složku. K tomu obvykle dochází, vyplní-li vývojově mladší hvězda svůj Rocheův lalok. Je-li však horká a uniká z ní hvězdný vítr, je tento strháván kompaktním průvodcem a hvězda ani nemusí vyplňovat Rocheův lalok. A právě taková konfigurace zajímala Jana Čechuru a Petra Hadravu z AsÚ.
Vzhled hvězdy MWC 137 a její mlhoviny v červené oblasti spektra z Digitalizované přehlídky oblohy (DSS2) Autor: Evropská jižní observatořNení mnoho typů hvězd, jež jsou obestřeny takovým množstvím tajemství jako B[e] hvězdy, tedy hvězdy spektrálního typu B s emisní obálkou. Nejenže ještě ani zdaleka není vysvětlen původ této obálky, ale u mnohých z B[e] hvězd mají astronomové velké problémy i jen rozumně omezit hodnoty fundamentálních parametrů, mezi ty obtížně stanovitelné patří zejména vzdálenost a věk. Hvězda s označením MWC 137 se stala cílem jedné podrobné spektroskopické studie, na níž se podílely i astronomky ze Stelárního oddělení AsÚ.
Malířova představa větru vanoucího od horké hvězdy. Autor: NASAVývoj každé hvězdy je podle současných představ dán prakticky ihned po jejím vzniku, a silně závisí především na její hmotnosti. Vývojové modely rigorózně popisují jednotlivá stádia hvězd, od protohvězd přes pobyt na hlavní posloupnosti až k expanzi mezi rudé obry a závěrečná stádia. Ukazuje se, že v popisu přesnými rovnicemi je velká neznámá, která má vliv především na způsob, jakým ta která hvězda svůj život ukončí. Tou neznámou je ztráta hmoty hvězdným větrem. Jiří Kubát ze Stelárního oddělení AsÚ se podílel na studii, jež si vzala za cíl popsat vliv změn chemického složení vyvolaného rotačním směšováním na ztrátu hmoty horkých hvězd hvězdným větrem.
Skupinové foto účastníků konfrence Autor: Martin MašekSmetanova Litomyšl, malebné a kulturně bohaté městečko s krásným renesančním zámkem, není jen místem narození významného skladatele, ale také i rodným městem velkého astronoma a průkopníka studia dvojhvězd – Zdeňka Kopala. A právě na počest 100. výročí jeho narození zde byly na podzim roku 2014 pořádány dvě astronomické konference – týdenní konference Living together: planets, host stars and binaries, které se zúčastnila víc jak stovka profesionálních astronomů z celého světa, a každoroční víkendová 46. konference o výzkumu proměnných hvězd pořádaná Sekcí proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti. O druhé zmiňované bude tento příspěvek.
(Popiska obrázku v závěru článku) Autor: Astronomický ústav AV ČRBe hvězdy, hvězdy spektrálního typu B obklopené plynným diskem, jsou setrvalým zájmem skupiny horkých hvězd stelárního oddělení AsÚ. I když se tyto objekty studují téměř 150 let, není dosud zcela vysvětlen původ cirkumstelárního disku. Jednou z možností je, že disk vzniká v důsledku vývoje těsných dvojhvězd. Vývojové modely těsných dvojhvězd ukazují, že více než polovina Be hvězd je v těsných dvojhvězdách, z nichž jednu složku tvoří Be hvězda a druhou složkou je horký podtrpaslík, malý ale horký objekt. Zatím však bylo podobných systémů nalezeno jen několik. Jejich charakteristickým rysem je periodicky proměnná emise v čáře neutrálního helia. Tato emise je důsledkem ozařování disku Be hvězdy energetickým zářením horkého podtrpaslíka. Tým P. Koubského se začal hledáním „chybějícího“ typu Be hvězd systematicky zabývat. Během dvouletého systematického úsilí se podařilo nalézt tři Be dvojhvězdy tohoto typu. Jednou z nich je objekt HD 161306, který pozorovali Perkovým dalekohledem v Ondřejově a dalekohledem Dominion Astrophysical Observatory v Kanadě. Počet známých Be hvězd s horkým podtrpaslíkem se sice v období několika let zdvojnásobil, ale rozpor mezi teoretickými modely vývoje těsných dvojhvězd se tím zdaleka nevyřešil.
Masivní rentgenová erupce zachycená přístroji na palubě SDO 9. 8. 2011. Obrazový kanál na vlnové délce 13,1 nm (v rentgenové oblasti spektra) zachycuje plazma s teplotou kolem deseti milionů stupňů. Autor: Astronomický ústav AV ČRUrychlování částic je jevem pozorovaným u mnoha astrofyzikálních objektů. Kupříkladu ve slunečních erupcích dojde po přepojení magnetického pole k urychlení částic ve svazcích na rychlosti blízké rychlosti světla. Tyto procesy jsou obvykle spojovány s existencí silných elektrických proudů a elektrických polí. Tyto veličiny nejsou přímo měřitelné, avšak jejich charakter lze odvodit z jiných měřitelných fyzikálních veličin, které jsou spjaty komplikovanou soustavou rovnic. Tato soustava se obvykle řeší s pomocí počítače (tedy numericky), pro studium detailů chování částic však mají větší cenu řešení analytická, tedy s pomocí „tužky a papíru“. S takovým přišel Dieter Nickeler z AsÚ a s jeho pomocí popsal možný mechanismus dodatečného urychlování částic ve slunečních erupcích.
Zdeněk Kopal Autor: Město LitomyšlPřínos Zdeňka Kopala pro astronomii je srovnáván s přínosem Václava Havla pro politiku či Bedřicha Smetany pro hudbu. Město Litomyšl si tohoto významného rodáka velice váží, důkazem toho byly oslavy před deseti lety a realizace unikátního sochařského díla, dvojhvězdy, které připomíná Kopalovu práci přímo v místě jeho rodného domu. Samozřejmě že i oslavy stého výročí narození tohoto nejvýznamnějšího českého astronoma XX. století budou stát za to. Jarní sérii akcí už máme zdárně za sebou. Teď nás čeká ta podzimní.
Ukázková obrazovka programu SPLAT určeného pro vizualizaci a zpracování spektroskopických dat. Autor: Astronomický ústav AV ČRP. Škoda z AsÚ se podílí na vývoji programového balíku SPLAT-VO (SPLAT=SPectraL Analysis Tool), multiplatformního nástroje určeného k zobrazování a zpracování spekter. V průběhu let byl tento nástroj doplněn o protokoly umožňující získávat data z celosvětového archívu Virtuální observatoře (proto extenze -VO v názvu programu). SPLAT-VO je volně dostupným nástrojem pro profesionální zacházení s elektronickými spektry umožňující práci na zajímavých projektech i astronomům, kteří nedisponují vlastními dalekohledy.
Profesor Zdeněk Kopal Autor: Česká astronomická společnost Letošní Konference proběhne ve dnech 12. – 14. září 2014 v prostorách Evropského školícího centra YMCA v Litomyšli. Konference navazuje na mezinárodní akci Living Together:
Planets, Host Stars and Binaries, která se koná 8.- 12. září 2014. Obě akce jsou věnovány vzpomínce na astronoma Zdeňka Kopala, v letošním roce si totiž připomínáme 100 let od jeho narození v Litomyšli.
Malířova představa bílého trpaslíka obklopeného polem trosek původního planetárního systému, které napadají na trpaslíka a „špiní“ jeho atmosféru Autor: Mark A. GarlickSledováním osudů jiných hvězd se učíme i o hvězdě naší, o Slunci. Adéla Kawka a Stéphane Vennes z AsÚ se systematicky věnují studiu bílých trpaslíků, kteří nám ukazují, jak bude naše Slunce vypadat v daleké budoucnosti. Ve své poslední publikované práci ukazují, že vysoké procento chladných bílých trpaslíků se zašpiněnými atmosférami vykazuje přítomnost magnetického pole. To naznačuje souvislost mezi hustými planetárními systémy hvězd na hlavní posloupnosti a jejich magnetickými poli.
protoplanetární disky kolem složek mladé dvojhvězdy HK Tauri - eso1423 Autor: R. Hurt (NASA/JPL-Caltech/IPAC) Astronomové využívající dalekohled ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevili u obou složek mladé dvojhvězdy podivné skloněné prachové disky s probíhající tvorbou planet. Pořízená data představují dosud nejlepší záběry protoplanetárních disků ve dvojhvězdném systému. Nové výsledky rovněž pomáhají vysvětlit, proč mnohé exoplanety – na rozdíl od planet ve Sluneční soustavě – mají protáhlé dráhy s velkým sklonem. Výsledky výzkumu byly zveřejněny 31. července 2014 ve vědeckém časopise Nature.
otevřená hvězdokupa NGC 3293 - eso1422 Autor: ESO/G. BeccariTisková zpráva Evropské jižní observatoře (022/2014): Na tomto působivém snímku, který byl pořízen na observatoři ESO/La Silla v Chile, se na pozadí oblaků zářícího plynu a temných prachových pásů choulí mladé hvězdy jedna ke druhé. Hvězdokupa známá pod označením NGC 3293 mohla ještě před nějakými deseti miliony lety být pouhým oblakem plynu a prachu. Jakmile se však začaly vytvářet první hvězdy, stalo se oblaku seskupení jasných stálic, jaké pozorujeme dnes. Hvězdokupy, jako je tato, jsou pro astronomy kosmickými laboratořemi, které umožňují dozvědět se více o vývoji hvězd.
Gum15 Autor: ESO
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (020/2014): Málo známý oblak plynu a prachu nazývaný Gum 15 je místem zrození a zároveň domovem horkých mladých hvězd. Je krásné a hrozivé zároveň, jak tyto hvězdy formují vzhled mateřské mlhoviny a také, jak postupně dospívají, způsobí i její zánik.
Světelný most přes sluneční póru, vlevo ve viditelném záření, uprostřed ve spektrální čáře záření vápníku a vpravo energetický tok nesený zvukovými vlnami do chromosféry. Červený čtverec vyznačuje kontrolní oblast klidného Slunce. Autor: Astronomický ústav AV ČRVědečtí pracovníci Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR vysvětlili ohřev chromosféry nad světelnými mosty, tedy světlými pásy rozdělujícími tmavá jádra slunečních skvrn.
Tisková zpráva Astronomického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i., ze dne 11. 7. 2014
NGC 3590 Autor: ESO Tento nový snímek plný barev z 2.2 metrového dalekohledu MPG/ESO pracujícího na observatoři La Silla v Chile nám ukazuje otevřenou hvězdokupu NGC 3590. Hvězdy jasně září na popředí dramatické scenérie temných skvrn prachu a barevných oblaků zářícího plynu. Toto malé hvězdné seskupení poskytuje astronomům vodítko, jak se tvoří a vyvíjí hvězdy a také poskytuje informace nutné k poznání struktury spirálních ramen naší Galaxie.
představa magnetaru ve hvězdokupě Westerlund 1 - eso1415 Autor: ESO/L. CalçadaMagnetary jsou podivné super-husté pozůstatky explozí supernov. Jsou to nejsilnější známé magnety ve vesmíru – milionkrát silnější než jakýkoliv magnet na Zemi. Členové týmu evropských astronomů využívající dalekohled ESO/VLT se domnívají, že se jim poprvé podařilo nalézt souputníka magnetaru. Objev by mohl vysvětlit pětatřicet let starou záhadu vzniku těchto objektů a přinést také odpověď na otázku, proč tato konkrétní hvězda nezkolabovala do černé díry, jak by astronomové očekávali.
Slunce - ilustrační obrázek Autor: NASASkupina astronomů pod vedením Ivana Ramireze (University of Texas, Austin) identifikovala prvního skutečného sourozence Slunce – tj. hvězdu téměř jistě zrozenou ze stejného oblaku prachu a plynu jako naše Slunce. Ramirezova metoda pomůže astronomům najít další sourozence Slunce, což může vést k pochopení procesu, jak a kde se naše denní hvězda zrodila a jak se Sluneční soustava stala pohostinnou pro život.
Představa žlutého hyperobra HR5171 - eso1409 Autor: ESOKombinací nových a starých pozorování se podařilo odhalit exotický dvojhvězdný systém
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (009/2014): Pomocí interferometru ESO/VLTI (Very Large Telescope Interferometer) se vědcům podařilo odhalit dosud největší žlutou hvězdu a jednu z deseti největších dosud objevených stálic. Ukázalo se, že tento hyperobr má průměr více než 1300krát větší než Slunce. Navíc je součástí dvojhvězdného systému, ve kterém složky obíhají tak blízko sebe, že jsou ve vzájemném kontaktu. Pozorování shromážděná za uplynulých 60 let, některá získaná i amatérskými pozorovateli, také naznačují, že se tento výjimečný a pozoruhodný objekt poměrně rychle mění. Podařilo se jej tedy zachytit během významné ale krátké vývojové fáze jeho života.
Otevřená hvězdokupa M 7 - eso1406 Autor: ESONový snímek hvězdokupy M 7
Nový snímek pořízený na observatoři ESO/La Silla v Chile zachycuje jasnou hvězdokupu M 7. Od rovníku a z jižní polokoule je možné tento objekt pohodlně pozorovat i pouhým okem ‚na konci ocasu nebeského Štíra‘. Jedná se o jednu z nejnápadnějších otevřených hvězdokup na obloze. Díky tomu patří také k velmi často zkoumaným astronomickým objektům.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl
Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.
