Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Mladá hmotná hvězda objevena v Mléčné dráze

Mladá hmotná hvězda objevena v Mléčné dráze

Schéma disku a výtrysků u mladé hmotné protohvězdy
Autor: A. Smith, Institute of Astronomy, Cambridge

Astronomové identifikovali mladou hvězdu nacházející se ve vzdálenosti téměř 11 000 světelných roků od Země, která nám může pomoci pochopit, jak vznikaly nejhmotnější hvězdy ve vesmíru. Tato mladá hvězda o hmotnosti více než 30× převyšující hmotnost Slunce je stále ještě v procesu shromažďování materiálu z mateřského molekulárního oblaku a může být ještě mnohem hmotnější, až nakonec bude nabalování hmoty ukončeno.

Vědecký tým pod vedením pracovníků University of Cambridge identifikoval klíčovou fázi ve zrození velmi hmotné hvězdy a zjistil, že tyto hvězdy vznikají podobným způsobem jako většina menších hvězd podobných Slunci – z rotujících plynných a prachových disků. Tyto závěry byly prezentovány na konferenci Star Formation 2016 na University of Exeter a následně byly publikovány v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Velmi hmotné mladé hvězdy v naší Galaxii – ty s hmotností přinejmenším 8× větší než Slunce – se dají studovat mnohem obtížněji než menší hvězdy. Je to proto, že žijí velmi rychle a umírají mladé. Vznikají vzácně mezi 100 miliardami hvězd v Mléčné dráze, v průměru jsou od nás velmi vzdálené.

Průměrná hvězda jako naše Slunce se zformovala v průběhu několika miliónů roků, kdežto hmotné hvězdy vznikají řádově desetkrát rychleji – přibližně za 100 000 roků,“ říká John Ilee z Cambridge's Institute of Astronomy, hlavní autor výzkumu. „Tyto hmotné hvězdy rovněž spalují velmi rychle své palivo, takže mají celkově kratší dobu života. Je mnohem obtížnější zastihnout je v okamžiku krátce po jejich vzniku.“

Protohvězda, pro kterou John Ilee se svými spolupracovníky identifikoval bydliště v infračerveném temném oblaku – ve velmi studené a husté oblasti vesmíru, kde je vytvořeno ideální prostředí pro hvězdné porodnice. Avšak tyto oblasti bohaté na vznikající hvězdy jsou obtížně pozorovatelné běžnými dalekohledy, protože mladé hvězdy jsou obklopeny hustým neprůhledným oblakem plynu a prachu. Ale při použití radioteleskopu pro submilimetrovou oblast záření Submillimeter Array (SMA) na Havajských ostrovech a pomocí Karl G. Jansky Very Large Array (VLA) v Novém Mexiku, které využívají záření o relativně delších vlnových délkách při pozorování oblohy, byli vědci schopni „proniknout“ skrz okolní mračno do samotného nitra hvězdné porodnice.

Na základě měření množství záření emitovaného studeným prachem v blízkosti hvězdy a využitím unikátních „otisků prstů“ rozličných molekul plynu, výzkumníci byli schopni určit přítomnost disku s keplerovskou rotací – který rotuje mnohem rychleji ve svém středu než na okraji.

Tento typ rotace je rovněž pozorován ve Sluneční soustavě – vnitřní planety obíhají kolem Slunce mnohem rychleji než vnější planety,“ vysvětluje John Ilee. „Je vzrušující objevit takový disk kolem hmotné mladé hvězdy, protože z toho vyplývá, že hmotné hvězdy vznikají podobným způsobem jako méně hmotné hvězdy podobající se Slunci.“

Na základě těchto pozorování astronomové určili, že hmotnost protohvězdy může být 30× větší než hmotnost Slunce. Pokud se týká disku, který obklopuje tuto mladou hvězdu, bylo vypočítáno, že může být relativně hmotný: jeho hmotnost dosahuje dvě až tři hmotnosti našeho Slunce. Duncan Forgan, z University of St Andrews říká: „Naše teoretické výpočty naznačují, že okolní disk může ve skutečnosti ukrývat ještě více materiálu pod vrstvami plynu a prachu. Disk může být dokonce tak hmotný, že se může rozpadnout v důsledku vlastní gravitace a přitom vytvořit několik méně hmotných blízkých protohvězd.“

Dalším krokem bude pro astronomy pozorování této oblasti prostřednictvím nejvýkonnějšího radioteleskopu Atacama Large Millimetre Array (ALMA), který byl vybudován v Chile. Toto výkonné zařízení má potenciál spatřit zmíněné průvodce a umožnit vědcům dozvědět se mnohem více o velmi zajímavých mladých „těžkých váhách“ v naší Galaxii.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Protohvězda


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »