Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  První hvězdy mohly být až stotisíckrát hmotnější než Slunce
Jan Herzig Vytisknout článek

První hvězdy mohly být až stotisíckrát hmotnější než Slunce

Představa vzhledu vesmíru v období poslední zásadní transformace, v období reionizace, kdy vznikly první hvězdy a vlivem jejich záření došlo k ionizaci vodíku a hélia, čímž byl ukončen tzv. temný věk vesmíru
Autor: Paul Geil & Simon Mutch/The University of Melbourne

Stovky milionů let po Velkém třesku byl vesmír úplně odlišný, než jak ho známe dnes. Nedávno astronomové odhalili, že komplexní fyzika raného vesmíru mohla vést k formaci supermasivních hvězd, z nichž každá mohla dosahovat hmotnosti stotisíckrát větší, než jakou má naše Slunce. Nikdy jsme však formace těchto hvězd nepozorovali a při zkoumání této vesmírné epochy se tak vědci musí spolehnout „jen“ na sofistikované počítačové modely.

Pro porozumění tomuto novému výzkumu si nejdříve připomeňme, jak vlastně hvězdy obecně vznikají. Na počátku vždy stojí mlhovina, obrovské mračno plynu a prachu. Některé části mlhoviny jsou hustější než ty ostatní a svou gravitací začnou přitahovat hmotu ze svého okolí. Impulzem ke vzniku hustějších oblastí může být například exploze nedaleké supernovy, dynamika samotné galaxie, elektromagnetické síly nebo prolínání dvou galaxií. Vznikají jakési chomáče hmoty, v jedné mlhovině jich mohou být až tisíce. Odborně jsou tyto chomáče nazývány globule. V globulích roste tlak a teplota až do chvíle, kdy tlak teploty vyrovná gravitaci a vznikne tzv. protohvězda. Ta se ale i nadále smršťuje, a to až do chvíle, kdy je v jejím jádru zažehnuta jaderná fúze. V tuto chvíli se z protohvězdy stává stabilní hvězda, která jadernou fúzí následující stovky milionů až miliardy let generuje energii.

V průběhu let astronomové dlouho bojovali s klíčovou otázkou, jaká byla typická velikost těch úplně prvních hvězd, které se v raném vesmíru zformovaly. První odhady hovořily o stovkách hmotností Slunce, později byly sníženy na jednotky hmotností Slunce. V nedávné době provedené přesnější simulace však přišly s velmi překvapivým závěrem.

V této simulaci se vědci konkrétně zaměřili na tzv. chladnou akreci. Pro vznik velké hvězdy je potřeba stlačit velmi rychle velké množství hmoty do malého objemu. Přitom nesmí stoupat teplota, jelikož horký materiál sám sobě zabraňuje gravitačně kolabovat. Je proto potřeba nějakým způsobem odvádět teplo z rychle kolabující hmoty. Již dřívější studie v této souvislosti odhalily, že v galaxiích v raném vesmíru se nejspíše objevovala hustá uskupení, kapsy hmoty ochlazující se emitováním záření. Žádná studie však nezkoumala jejich další vývoj.

Časová osa vývoje vesmíru Autor: phys.libretexts.org
Časová osa vývoje vesmíru
Autor: phys.libretexts.org
Na něj se zaměřili vědci v rámci této simulace. Zjistili, že velké proudy husté studené hmoty se mohou srazit s akrečními disky uprostřed velkých prachoplynných oblastí, kde se na základě toho začnou velmi rychle tvořit velké hvězdy. Srážka totiž vyvolá rázovou vlnu, která rapidně destabilizuje přítomný plyn a zapříčiní okamžitý kolaps zmíněných kapes hmoty. Právě ty mohou dosahovat až stotisícinásobku hmotnosti Slunce. V tuto chvíli neexistuje nic, co by náhlému kolapsu zabránilo, a kapsy se celé přemění na supermasivní hvězdy.

Stále se však jedná pouze o simulaci a přítomnost takovýchto supermasivních hvězd v mladém vesmíru nebyla dosud pozorováním nikdy potvrzena. To by se však mohlo brzy změnit, jelikož pozorování raných galaxií patří mezi hlavní cíle ikony současné astronomie, dalekohledu Jamese Webba. Ten se bude nejednou snažit zjistit, jak se formovaly první hvězdy a galaxie a v souvislosti s tím tak bude moci potvrdit či vyvrátit existenci těchto kosmických monster.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] aldebaran.cz



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: První galaxie, Raný vesmír, Hvězdy, Hmotné hvězdy


41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »