Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Projekt sondy LUCY k asteroidům dostal zelenou

Projekt sondy LUCY k asteroidům dostal zelenou

Umělecká představa sondy LUCY studující Jupiterovy Trojány
Autor: NASA

Nová mise NASA k uskutečnění prvního průzkumu tzv. Trojánů, což je populace prastarých asteroidů obíhajících v tandemu po stejné dráze s planetou Jupiter, prošla rozhodujícím mezníkem. Dne 31. 10. 2018 dala NASA souhlas k realizaci mise LUCY a k jejímu startu v roce 2021. Zpráva formálně označovaná jako „Key Decision Point C“ schvaluje prodloužení projektu do vývojové fáze, určuje finanční náklady a časový harmonogram. Schvaluje detailní plán, přístrojové vybavení, rozpočet a analyzuje rizikové faktory kosmické sondy.

Dalším hlavním mezníkem mise, tzv. „Critical Design Review“, bude detailní prověření konstrukce jednotlivých systémů sondy LUCY. Po úspěšném zhodnocení konstrukce začne projektový tým kompletovat kosmickou sondu a její vybavení.

Až doposud byla celá mise výhradně na papíře,“ říká Hal Levison, hlavní vědecký pracovník mise ze Southwest Research Institute v Boulderu, Colorado. „Nyní máme skutečně zelenou k sestavování a k zahájení kompletace kosmické sondy.“

LUCY, první kosmická sonda k výzkumu Jupiterových Trojánů, obdržela své pojmenování podle objevených zkamenělých pozůstatků ženského předchůdce člověka rodu Australopithecus afarensis s názvem Lucy, jejíž kostra poskytla unikátní pohled do evoluce lidstva. Rovněž mise LUCY může způsobit převrat v našich znalostech o planetkách, o původu planet, o vzniku a vývoji Sluneční soustavy.

Start sondy LUCY je naplánován na říjen 2021. V průběhu 12 roků trvající cesty Sluneční soustavou sonda navštíví mezi roky 2025-2033 celkem 7 odlišných asteroidů – bude se jednat o jednu planetku z hlavního pásu asteroidů a o 6 Trojánů, které se nacházejí v okolí Lagrangeových libračních bodů L4 a L5 soustavy Slunce-Jupiter. Přístroje na palubě sondy budou provádět dálkový geologický průzkum, studium chemického složení povrchu a určování fyzikálních vlastností těchto těles během blízkých průletů.

Postupně budou navštíveny následující planetky: duben 2025 – DonaldJohanson, typ C; srpen 2027 – Eurybates, typ C; září 2027 – Polymele, typ P; duben 2028 – Leucus, typ D; listopad 2028 – Orus, typ D; březen 2033 – Patroclus (dvojplanetka), typ P.

Dnešní schválení projektu LUCY je základním krokem směrem k lepšímu pochopení úlohy, kterou hrála malá tělesa při vzniku a vývoji Sluneční soustavy a života na Zemi,“ říká Adriana Ocampo, vedoucí pracovnice mise na ředitelství NASA ve Washingtonu. „Děkuji celému týmu za jejich záslužnou práci.“

Sonda LUCY prolétávající nad povrchem studované planetky Autor: SwRI
Sonda LUCY prolétávající nad povrchem studované planetky
Autor: SwRI
Jedním z vědeckých přístrojů na palubě sondy LUCY bude kamera Ralph, která byla již úspěšně prověřena při misi New Horizons. Aparatura snímkovala během gravitačního manévru planetu Jupiter a její měsíce, a především pořizovala snímky s vysokým rozlišením trpasličí planety Pluto s její soustavy satelitů. Ralph je kamera a spektrometr v jednom pro pozorování v oboru viditelného a infračerveného záření.

Kamera Ralph na palubě sondy LUCY není absolutní kopií svého předchůdce – nese označení L´Ralph (Lucy Ralph). Byla upravena pro detailní studium Jupiterových Trojánů, v jejichž blízkosti bude prolétat. Předpokládá se, že tyto planetky jsou pozůstatkem z raného období formování Sluneční soustavy.

Kameru L´Ralph ve skutečnosti tvoří dva přístroje: Multi-spectral Visible Imaging Camera (MVIC) a Linear Etalon Imaging Spectral Array (LEISA). Oba jsou napájeny stejným optickým systémem, což znamená, že Ralph může najednou pozorovat jak ve viditelném světle, tak i v oboru infračerveného záření.

Na palubě budou i další vědecké přístroje použité na předcházejících misích. Bude se jednat například o kameru Long Range Reconnaissance Imager (L´LORRI) a spektrometr Thermal Emission Spectrometer (L´TES). Kamera bude pořizovat snímky planetek s vysokým rozlišením, spektrometr bude analyzovat jejich povrchové složení.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Výzkum planetek, NASA, Sonda LUCY


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »