Počátek roku 2019 odstartovaly hned dva mimořádně dobře pozorovatelné nebeské úkazy – meteorický roj Kvadrantidy a úplné zatmění Měsíce. V případě druhého úkazu počasí natolik přálo, že i přes nutné včasné vstávání a mrazivé teploty si barevný úplněk nenechaly ujít velké zástupy nadšenců. Ovšem co už se ví trošku méně, je fakt, že první kalendářní měsíc roku 2019 zaznamenal hned několik významných českých úspěchů na mezinárodní úrovni v astronomii a astrofotografii.
Zdeněk Bardon. Autor: Foto: Archiv autora.První z významných úspěchů byl oznámen na konci druhého lednového týdne: Astrofotograf Zdenek Bardon, mj. člen České astronomické společnosti a zakladatel prestižní soutěže Česká astrofotografie měsíce (která úspěšně pokračuje již od roku 2005) se stal novým Fotovyslancem Evropské jižní observatoře. Jde o velice prestižní funkci, kterou zastupují vybraní špičkoví fotografové coby (zpravidla) zástupci členských zemí této mezivládní organizace. Fotovyslanci ESO svou kvalitní fotografickou činností reprezentují nejen sebe, ale především stát, z něhož pochází. Snímky mívají často velký impakt a bývají hojně využívány k propagaci ESO, popularizaci astronomie, ale i k vědeckým účelům. Vyhlášením Bardona Fotovyslancem ESO se Česko navíc stalo teprve šestým členským státem ESO s více jak jedním fotografem zastupujícím tuto prestižní funkci (prvním Fotovyslancem se stal v roce 2015 Petr Horálek, který je v tuto chvíli dokonce nejproduktivnějším fotografem ESO). Zdenkovy úchvatné snímky, které si můžete nejen prohlédnout, ale i libovolně použít v plné kvalitě (třeba vytisknout nad postel), najdete v galerii ESO. Zdenek Bardon k tomuto úspěchu také napsal hezký komentář na svém facebooku. Přejeme našemu kolegovi mnoho krásných chvil strávených (nejen) pod chilským nebem a těšíme se na další podmanivé pohlednice z vesmíru!
Zdenek Bardon informuje o získání funkce Fotovyslance ESO na svém facebooku. Autor: Archiv Zdenka Bardona.
Orion nad rakouskými Alpami Autor: Lukáš Veselý.Měsíc leden přinesl světu prostřednictvím prestižního Astronomického snímku dne NASA jeden z nejsdílenějších hvězdných portrétů, který se kdy v tomto světově populárním výběru objevil. O to větší hrdost můžeme cítit, že autorem půvabného obrazu Orionu skrze zamrzlou alpskou jeskyni je český fotografLukáš Veselý. Pohádkový obraz sice nepochází z Čech, ale radost nám přinesl nesmírnou, neboť Lukáš se tak stal teprve devátým Čechem, který se od roku 1999 do prestižního výběru dostal. Prvním byl dr. Pavel Spurný v AsÚ AV ČR v roce 1999 se snímkem bolidu 21. ledna toho roku. Mezi dalšími je pak například profesor Miloslav Druckmüller nebo Pavel Štarha, oba též nositelé Ceny Jindřicha Zemana. Celý výpis úspěšných českých fotografů, jejichž fotografie pánové Bonnell a Nemiroff, správci snímku dne NASA, publikovali, najdete na speciální stránce. Lukášovi Veselému nesmírně gratulujeme a doufáme, že se zanedlouho ve výběru objeví nějaká další z jeho dech beroucích hvězdných scenérií.
Jak již bylo zmíněno, patrně nejsledovanější událostí na obloze nejen tohoto měsíce ale posledních let bylo úplné zatmění Měsíce 21. ledna časně ráno. Na Česko se konečně usmálo štěstí a vzácný úkaz nezhatilo oblačné počasí téměř nikde v republice, a tak se internet začal raketovou rychlostí plnit fantastickými obrázky i z tuzemska. Fotografy neodradilo ani časné ranní konání úkazu a dokonce ani velice mrazivé teploty. A právě síla nadšení přinesla některým Čechům (ale zdaleka nejen jim) další neskutečný úspěch v podobě prakticky husarského kousku: zaznamenat zásah Měsíce malým asteroidem ve 4:41:43 UT.
Dopad meteoroidu a zatmění Měsíce 2019/01 Autor: Libor HašplNamátkou zmiňme Libora Hašpla, Pavla Karase (Hvězdárna a planetárium Brno), Adama Malíře (Hvězdárna b. A. Krause Pardubice), Romana Hujera, Petra Hykše nebo již zmiňovaného Petra Horálka, který událost zachytil z kapverdského ostrova Boa Vista. Nyní je již známo, že kraťoučký záblesk způsobilo uvolnění energie řádově tisícekrát menší než výbuch hirošimské pumy při dopadu asi 10kg meteoroidu na povrch Měsíce západně od kráteru Lagrange H. Předpokládá se, že vzniklý kráter by měl mít průměr mezi 7 a 10 metry a stovky úspěšných autorů záznamu tohoto záblesku nyní vyčkávají na nějakou fotografii kráteru, kterou by mohla v nejbližším období nafotografovat sonda Lunar Reconnaissance Orbiter. Nutno ale podotknout, že samotný dopad asteroidu na povrch Měsíce není tak vzácnou událostí, náš kosmický soused je díky absenci atmosféry bombardován tělesy z vesmíru prakticky nepřetržitě. Unikum tohoto úspěchu tkví v tom, že tento impakt byl zachycen nadprůměrně četně z velké části světa, díky čemuž se podařilo velmi rychle a přesně spočítat, kde přesně na Měsíci k dopadu došlo. Napomohlo k tomu právě probíhající a celosvětově nadměrně fotografované zatmění, při němž samotný Měsíc v úplňku byl dosti tmavý (oblast se zábleskem byla v ten moment ponořena do stínu nejhlouběji) a dost možná také fakt, že Měsíc byl velice blízko bodu přízemí, tudíž úhlově větší a záblesk se stal zpozorovatelným i přístroji s menší rozlišovací schopností. Znovu nastane úplné měsíční zatmění poblíž přízemí až v říjnu roku 2033. Mimochodem, jeden z úspěšných snímků (Petra Horálka, uvedený níže) byl 25. ledna publikován rovněž NASA jako prestižní snímek dne, díky čemuž se leden 2019 stal nejúspěšnějším svého druhu (za pouhé dva dny se do výběru NASA dostali hned dva Češi; ne tak těsně za sebou se to stalo za celou historii jen dvakrát – v dubnu 2012 a srpnu 2017).
Měsíc během zatmění 21. ledna 2019 zasáhl malý asteroid. Autor: Petr Horálek.
Předpokládané místo dopadu malého asteroidu během zatmění Měsíce 21. ledna 2019 (označeno oválem vlevo dole od středu). Autor: Justin Cowart.
Poslední velice příjemnou zprávu jsme pak zaznamenali od našeho váženého kolegy Dr. Jiřího Duška, ředitele brněnské hvězdárny a planetária (a rovněž senátora), který se stal Čestným členem Mezinárodní astronomické unie IAU (tedy vrchní světové astronomické organizace). Vtipně o tom informoval na svém facebooku. Myslíme, že Jiřímu Duškovi navzdory jeho facebookovému komentáři tímto naopak všechno začíná! Každopádně hluboce gratulujeme!
Jiří Dušek se stal Čestným členem Mezinárodní astronomické unie. Autor: Archiv Jiřího Duška.
Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4