Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Jaké počasí panuje na vnějších planetách?
Jan Herzig Vytisknout článek

Jaké počasí panuje na vnějších planetách?

Fotografie Jupiteru pořízené Hubbleovým vesmírným dalekohledem v listopadu 2022 a v lednu 2023
Autor: NASA, ESA, STScI, Amy Simon (NASA-GSFC), Michael H. Wong (UC Berkeley), zpracování Joseph DePasquale

Hubbleův dalekohled během celé doby své činnosti v určitých časových odstupech pravidelně pozoruje všechny vnější planety Sluneční soustavy. V současné době je tento teleskop naší jedinou šancí, jak mapovat proměny atmosfér plynných planet v průběhu času. Zvláště nenahraditelný je v tomto ohledu v případě Saturnu, Uranu a Neptunu, jelikož žádnou z těchto planet teď nezkoumá aktivní sonda. Nedávno nadešel čas pro další fotografování Jupiteru a Uranu. V tomto článku se podrobněji podíváme na čtyři snímky těchto plynných obrů.

Začneme Jupiterem, jehož dvě fotografie můžete vidět v úvodu článku. Snímek nalevo dokazuje, že na Jupiteru je jako vždy bouřlivo, a to zejména v nízkých severních šířkách. Cyklony a anticyklony vypadají jako stroj se střídavými převody pohybujícími se po a proti směru hodinových ručiček. To zajištuje, že se jednotlivé bouře nesrazí a nevytvoří další natolik velkou, jako je Velká rudá skvrna. Jasné rozdíly barev na fotografii také dokazují, že jednotlivá oblaka jsou různě vysoká a sahají v atmosféře různě hluboko. Před kotouček planety se zde také promítá jeden z jejích největších měsíců, Io. Stín, který vrhá, pak najdeme u levého okraje samotného Jupiteru. Hubbleův dalekohled má dostatečné rozlišení i na to, aby viděl naoranžovělou barvu povrchu měsíce, kterou má díky řadě aktivních sopek na svém povrchu. Tato fotografie byla pořízena 12. listopadu 2022.

Pravému snímku jasně dominuje Velká rudá skvrna, největší bouře v celé Sluneční soustavě, která trvá již dlouhé stovky let. Na Jupiteru jí astronomové pozorují od chvíle, kdy se na něj poprvé podívali dalekohledem. Nyní je však vůbec nejmenší za posledních 150 let pozorování, stále je však dostatečně velká na to, aby se do ní vešla celá planeta Země. Planetu zde pro změnu doplňuje vůbec největší těleso, které kolem ní obíhá, měsíc Ganymed. Ten je zároveň vůbec největším měsícem v celé Sluneční soustavě a svou velikostí převyšuje i nejmenší planetu, Merkur. Na fotografii se ale Jupiter jeví o něco menší než na té první. Tato byla totiž pořízena skoro o dva měsíce později, 6. ledna 2023, kdy se planeta Jupiter nacházela o zhruba 130 000 km od Země dále než v polovině listopadu.

Na druhé dvojici fotografií vidíme planetu Uran. Pohled nalevo pochází sice již z roku 2014, ale pomůže nám k porozumění druhého snímku tohoto obra. Polární oblasti Uranu jsou zde vidět jen velmi slabě u pravého okraje kotoučku planety a prstence jsou docela snadno přehlédnutelné. Ohledně zajímavého počasí na něm ale můžeme vidět několik rozsáhlejších bouří tvořených ledovými krystaly metanu.

Fotografie Uranu pořízené Hubbleovým dalekohledem v letech 2014 a 2022 Autor: NASA, ESA, STScI, Amy Simon (NASA-GSFC), Michael H. Wong (UC Berkeley), zpracování Joseph DePasquale
Fotografie Uranu pořízené Hubbleovým dalekohledem v letech 2014 a 2022
Autor: NASA, ESA, STScI, Amy Simon (NASA-GSFC), Michael H. Wong (UC Berkeley), zpracování Joseph DePasquale
Oproti snímku z roku 2014 je na fotografii napravo pořízené roku 2022 zcela jasně vidět polární čepička Uranu. Rotační osa této planety je totiž skloněna k rovině jejího oběhu o 97,7° a planeta tak Slunce obíhá jaksi na boku. Její póly tedy směřují skoro přímo ke Slunci. Jak dobře je vidíme tak závisí na tom, kde se planeta nachází vůči Slunci. Nyní se Uran pomalu blíží do okamžiku svého zimního slunovratu, který nastane v roce 2028, a pól tak bude viditelný stále lépe. Můžeme to pozorovat i na prstencích, které jsou na aktuálním snímku také vidět mnohem lépe než na tom 8 let starém. V okamžiku slunovratu pak budou prstence vidět úplně čelem. Roční období se však na Uranu mění velmi pomalu. Jeden oběh kolem Slunce mu zabere 84 let, rovnodennost od slunovratu tak dělí celých 21 let. Rovnodennost na Uranu naposledy nastala roku 2007 a prstence byly vidět jen jako kolmice půlící kotouček planety a polární oblasti při ní byly prakticky neviditelné.

Vzhledem k aktuálnímu počasí můžeme vidět, že severní pól planety je zahalen jakýmsi fotochemickým oparem připomínajícím smog nad městy. Díky tomu je polární čepička jasnější než dříve, což také dobře ukazuje porovnání se starší fotografií. Astronomové to přisuzují atmosférické cirkulaci, vlastnostem částic a chemickým procesům. Poblíž polární čepičky také můžeme vidět několik menších bouří.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Hubbleův teleskop, HST Hubble Space Telescope, Uran, Jupiter, Planety, Sluneční soustava


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »