Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kometa monitorovaná sondou Rosetta proletěla přísluním
Marek Biely Vytisknout článek

Kometa monitorovaná sondou Rosetta proletěla přísluním

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko, jak ji vyfotil José J. Chambó
Autor: José J. Chambó

Kometa s krátkoperiodickým označením 67P/Churyumov-Gerasimenko je již od loňského července, kdy kolem ní začala obíhat sonda Rosetta, mediálně jednou z nejsledovanějších komet. 13. srpna 2015 se nacházela přibližně 1,24 AU daleko od Slunce, což na její oběžné dráze znamená, že proletěla přísluním. Jaké jsou její pozorovací podmínky a vývoj jasnosti? Co prozkoumala sonda Rosetta a jak se daří modulu Philae?

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko se teprve nedávno objevila na ranní obloze, a to při jasnosti zhruba 13 mag. Nyní zjasnila ke 12,5 mag a vypadá to, že v maximu jasnosti na přelomu letošního září a října dosáhne 11-12 mag. Vzhledem k lepšícím se podmínkám pozorovatelnosti by se mělo jednat o snadný objekt pro střední dalekohledy s průměrem objektivu 20 cm a více.

Proč ale kometa dosáhne nejvyšší jasnosti až za zhruba 40 dnů po průletu perihelem? Důvodem je takzvaná perihelová asymetrie, jež je typická pro starší komety. I toto těleso už prodělalo mnoho návratů ke Slunci, velké množství jeho aktivity se tedy vyčerpalo, průběh jasnosti tak bývá provázen mnoha výkyvy a často je poněkud atypický. To potvrzuje kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko, která byla ve velkých vzdálenostech od Slunce dokonce aktivnější, než se očekávalo. Následně se ale situace otočila a jakmile se kometa dostala do vizuálního dosahu, začala zaostávat za předpovědí asi o 1 mag. V posledních týdnech však došlo ke stabilizaci vývoje jasnosti a kometa tak nejspíše dosáhne původně předpokládaných hodnot.

Podle současné světelné křivky to vypadá, že by měla ve vizuálním dosahu vydržet nejméně do konce zimy. Zlepšovat se budou i pozorovací podmínky komety. Kometa bude během celé doby trvání návratu, kdy bude viditelná vizuálně, pozorovatelná na ranní obloze. Tam se nyní nachází v souhvězdí Blíženců (Gem) ještě poměrně nízko nad obzorem, situace se ale vylepší. Kometa se v září přesune do Raka (Cnc) a na začátku října do Lva (Leo), kde se bude v maximu jasnosti nacházet až 40° nad obzorem na začátku astronomického soumraku (nyní se nachází ve výšce asi 15°, když je Slunce 18° pod obzorem). Kometa pak zůstane ve Lvu hodně dlouhou dobu, na začátku příštího roku se přesune do Panny (Vir), kde i pravděpodobně zakončí svoji vizuální pozorovatelnost.

Mise sondy Rosetta

Detail komety 67P/Churyumov-Gerasimenko Autor: ESA/Rosetta
Detail komety 67P/Churyumov-Gerasimenko
Autor: ESA/Rosetta
Ve snímání komety pokračuje sonda Rosetta, která začala obíhat těleso loni v červenci. Můžeme si připomenout, že sonda odhalila mnoho zajímavých skutečností, z nichž tou nejvíce fascinující je samozřejmě to, že jádro komety je slepené ze dvou částí, které se kdysi v budoucnu pravděpodobně odtrhnou od sebe. Na to se ostatně můžeme podívat i na následujícím snímku s vysokým rozlišením ze 30. července.

Rosetta je důležitým prvkem ve zkoumání komety především ve dnech aktuálních, jelikož kometa se nachází nejblíže Slunci a je tím pádem nejaktivnější. Sonda v posledních dnech zachytila několik malých outburstů a jetů, které vznikají důsledkem toho, že se určitá část povrchové vrstvy jádra prolomí a tím pádem se zjeví nové ložisko aktivity. Naneštěstí je nutné zmínit, že tyto události nemají vliv na samotnou jasnost komety. Ale kdyby se kometa rozpadla na dvě části, to by už samozřejmě vliv mělo, a to obrovský. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že s tím v nejbližších několika návratech nelze počítat. Sonda Rosetta však ve své misi bude pokračovat ještě dlouho po průletu komety perihelem, její konec je plánován na závěr roku 2016. 

A co Philae?

Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko vyfocená sondou Rosetta Autor: ESA/Rosetta
Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko vyfocená sondou Rosetta
Autor: ESA/Rosetta
Modul Philae vypustila Rosetta na povrch komety loni 12. listopadu. Ač měl poněkud hrbolaté přistání a musel dosedat na třikrát, zvládl poslat na Zemi mnoho cenných informací ze samotného jádra. Pak ale upadl do dlouhotrvající hibernace. Z ní se vlivem příkonu sluneční energie na moment probral 13. června, kdy se spojil se sondou Rosetta. Poté se ještě několikrát ozval, prozatím naposledy 9. července. Od té doby jsme o něm neslyšeli. Vědci odhadují, že nejvyšší šance na jeho zmrtvýchvstání je právě v těchto dnech, na kometu totiž dopadá nejvíce slunečního světla.

Největší komplikace však způsobuje ne přesně známý stav sondy a také fakt, že komunikaci s Rosettou brání velká aktivita jádra. Zatímco pro úspěšnou komunikaci je potřeba být blízko k jádru, pro orientaci sondy v prosotru je třeba jít dál, aby čidla poznala okolní hvězdy. Kompromisem je oběžná dráha kolem 180 km nad povrchem. Možná proto se doposud nepodařilo navázat delší stabilní komunikaci. Jisté je jen to, že šance na opětovnou komunikaci modulu se sondou bude od zítřejšího dne čím dál menší vlivem vzdalování se komety od Slunce a tím i logickému úbytku sluneční energie. Kdo ví tedy, jestli jsme o modulu Philae neslyšeli 9. července naposledy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet Seiichi Yoshidy
[2] Cobs.si
[3] Exospace.cz



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Rosetta, 67p, Philae


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »