Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  NASA vybrala k realizaci dvě nové sluneční mise
Jan Herzig Vytisknout článek

NASA vybrala k realizaci dvě nové sluneční mise

Slunce a jeho koróna v kombinaci snímků přes několik filtrů v ultrafialovém pásmu spektra
Autor: ESA&NASA/SOHO

NASA vybrala pro realizaci dvě nové vědecké mise pro výzkum Slunce. Tou první je MUSE: Multi-slit Solar Explorer, a druhou HelioSwarm. Pomohou nám porozumět dynamice Slunce, propojení Země a Slunce a stále se měnícímu vesmírnému prostředí. Poskytnou  tak kritické informace důležité k ochraně astronautů, satelitů a komunikačních systémů, jako je například GPS. Níže si představíme nám dnes známé informace o podobě těchto misí.

MUSE

Mise MUSE pomůže vědcům porozumět silám řídícím ohřívání sluneční koróny, tedy jedné z největších záhad, kterou se v současné době heliofyzici zabývají. V neposlední řadě také nabídne nový pohled na sluneční erupce v této nejvzdálenější oblasti, která je základem kosmického počasí. Mise zároveň poskytne hlubší pohled do fyziky sluneční atmosféry za užití výkonného přístroje známého jako multi-slit spektrometr pro pozorování slunečního záření v hluboké ultrafialové oblasti spektra a získá obrázky s dosud nejvyšším rozlišením zachycující přechodovou oblast (100 km silná vrstva mezi chromosférou a korónou, ve které se teplota zvyšuje z 8000 K na 500 000 K). MUSE bude též spolupracovat s další plánovanou misí zaměřenou na Slunce, kterou bude EUVST (Extreme UltraViolet Spectroscopic Telescope), a s pozemskými observatořemi.

„MUSE nám pomůže zaplnit zaplnit zásadní mezery ve znalostech o vztahu Země a Slunce”, řekla Nicola Fox, ředitelka heliofyzikální sekce v ředitelství NASA. „Poskytne více porozumění vesmírnému počasí a doplní řadu dalších misí v rámci flotily heliofyzikálních sond.” Primární cíl mise MUSE je objasnit zahřívání koróny a nestability, jako erupce a výrony koronální hmoty, a získat poznatky o základních vlastnostech plazmatu koróny.

Vedoucím mise je Bart DePontieu z Lockheed Martin Advanced Technology Center of Palo Alto (LMATC), Kalifornie. Mise má rozpočet 192 milionů dolarů.

Úplné zatmění Slunce 14. 12. 2020 - koróna do vzdálenosti až osmi poloměrů Slunce Autor: Miroslav Druckmüller a Andreas Möller
Úplné zatmění Slunce 14. 12. 2020 - koróna do vzdálenosti až osmi poloměrů Slunce
Autor: Miroslav Druckmüller a Andreas Möller

HelioSwarm

Mise HelioSwarm je síť nebo „roj“ devíti sond, které pořídí první velkorozměrové měření fluktuací v magnetickém poli a pohybů slunečního větru, známé jako turbulence slunečního větru. Nejsvrchnější atmosférická vrstva Slunce, heliosféra, zahrnuje obrovský prostor Sluneční soustavy. Sluneční vítr se šíří heliosférou a jeho interakce s magnetosférami jednotlivých planet a poruchy, jako jsou výrony koronální hmoty, ovlivňují jeho turbulence.

Studování turbulencí slunečního větru napříč rozsáhlými oblastmi vyžaduje měření plazmatu pořízené současně z různých míst ve vesmíru. HelioSwarm sestává z jedné mateřské sondy a osmi malých satelitů, které kolem ní obíhají ve větších vzdálenostech od sebe. Mateřská sonda bude rádiově komunikovat s každým z osmi menších satelitů. Veškerý rádiový kontakt mezi satelity a Zemí bude prováděn pomocí mateřské sondy a komunikační sítě DSN (Deep space network).

„Technické inovace malých satelitů, pracujících společně jako jedna soustava v rámci mise HelioSwarm, nám nabízí unikátní možnosti k výzkumu turbulencí a jejich vývoje ve slunečním větru”, řekla Peg Luce, zástupkyně ředitele heliofyzikální sekce NASA.

Vedoucím této mise je Harlan Spence z University of New Hampshire a její rozpočet činí 250 milionů dolarů.

Start obou sond je naplánován na rok 2026. Financování a řízení misí je zajištěno z Heliofyzikálního průzkumného programu pod vedením Goddardova vesmírného střediska NASA.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Heliofyzikální web NASA



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Heliofyzika, NASA, Slunce


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »