Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevené a znovuobjevené komety v září 2015
Marek Biely Vytisknout článek

Objevené a znovuobjevené komety v září 2015

Kometa P/1998 QP54 (LONEOS-Tucker) na snímku z roku 1998.
Autor: Nick James.

První podzimní měsíc letošního roku, září, nám přinesl opět nějaké nově objevené komety. Tentokrát však byly pouze tři, z tohoto hlediska se tak jedná spíše o neúspěch. Další kometa pak byla pozorována poprvé ve svém druhém návratu. Která to byla? A jak zní názvy v září nalezených komet? O tom blíže zde.

Úplněk poslední dobou nastává blízko koncům jednotlivých měsíců, takže je zřejmé, že o něco výhodnější pro hledání nových komet bude jejich první polovina. A to beze zbytku potvrdilo i září. Všechny tři nově nalezené komety totiž byly objeveny v první půli devátého kalendářního měsíce. Kometa P/1998 QP54 (LONEOS-Tucker) však byla znovuobjevena pouhé dvě noci po úplňku (a po úplném zatmění Měsíce), a to 30. září. To je rozhodně obdivuhodný výkon od pozorovatele A. Gibbse z observatoře Catalina Sky Survey, jenž kometu v tomto návratu jako první vyhledal. Pro úplné doplnění úvodních informací se hodí podotknout, že všechny 3 nové komety objevili pozorovatelé obsluhující v tomto směru takřka dominantní dalekohled PanSTARRS.

Začínáme s krátkoperiodickou kometou P/2015 R1 (PanSTARRS). Ta byla nalezena havajským teleskopem 8. září při jasnosti 19,0 mag. Podle orbitálních elementů byla v přísluní již letos 25. června, a to přibližně 2,17 AU od Slunce. V maximu jasnosti je však až nyní v říjnu, má ale pouze kolem 18 mag, ve vizuálním dosahu se tedy nevyskytuje a vzhledem k nadcházejícímu slábnutí to už jiné nebude.

Další nalezenou kometou je P/2015 R2 (PanSTARRS). Ta byla objevena o pouhý den později, tedy 9. září, a při jasnosti 21,7 mag. I tato kometa se od Slunce už vzdaluje, nejblíže mu byla 8. června letošního roku, kdy tyto dva objekty dělilo necelých 2,47 AU. Kometa podle všeho dosáhla maxima jasnosti někdy v srpnu, tehdy mohla mít přibližně 20 mag. V těchto dnech pomalu slábne, tento trend bude pokračovat a kometu tak vizuálně rozhodně nespatříme.

Jedinou v září objevenou dlouhoperiodickou kometou je C/2015 R3 (PanSTARRS). Tento objekt byl nalezen 12. září při jasnosti 22,3 mag, čímž se stal jednou z nejslabších komet, které kdy byly ze Země objeveny. Pro zajímavost, historické prvenství v této kategorii drží kometa C/2014 F3 (Sheppard-Trujillo), kterou se podařilo nalézt při jasnosti 23,0 mag. Tato kometa prolétne perihelem až v roce 2021. Ale zpět ke kometě C/2015 R3 (PanSTARRS), ta už v přísluní byla a podle dráhových elementů se tak stalo 11. února 2014, kdy se kometa dostala ke Slunci na vzdálenost nějakých 4,90 AU. Vypadá to, že nejjasnější byla na přelomu let 2013 a 2014, kdy dosahovala přibližně 20 mag. To na vizuální viditelnost nestačí ani omylem, se současnou jasností se navíc dá složitě vyhledat i s tou nejlepší technikou ve spojení se snímači typu CCD. Objekt navíc bude i nadále slábnout, takže vizuálně pozorovatelný zajisté nebude.

Ve druhé polovině září nebyla nalezena žádná kometa, jak už ale bylo zmíněno, 30. září byla znovuobjevena kometa P/1998 QP54 (LONEOS-Tucker). Tuto kometu pouhé dva dny po úplňku letos poprvé našel A. Gibbs z observatoře Catalina Sky Survey. Jasnost tělesa byla stanovena na 17,9 mag. Kometa obdržela provizorní označení P/2015 S1. Do katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet by měla vstoupit s číslem 328 jako kometa s definitivním označením 328P/LONEOS-Tucker. V tomto návratu prolétne perihelem letos na Štědrý den, a to 1,89 AU od Slunce. Velkou vánoční kometu ovšem nečekejme. Nejvyšší jasnosti má tento objekt dosáhnout už v listopadu, především ale jeho jasnost pravděpodobně nepřekročí 17 mag, kvůli čemuž zůstane kometa úplně mimo vizuální dosah.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Databáze komet Seiichi Yoshidy

Převzato: Společnost pro MeziPlanetární Hmotu



O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Nové komety


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »