Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Oceán na Jupiterově měsíci Europa může být obyvatelný

Oceán na Jupiterově měsíci Europa může být obyvatelný

Úžasný povrch Europy, ledového měsíce planety Jupiter
Autor: NASA/JPL-Caltech/SETI Institute

Nový model, který vypracovali vědci z NASA, podporuje teorii, že podpovrchový oceán na Jupiterově měsíci Europa může být schopen podporovat přítomnost života. Kromě toho vypočítali, že tato voda v oceánu pod povrchem ledové kůry by mohla být podle předpokladu obohacena minerály v důsledku působení slapových sil nebo radioaktivního rozpadu prvků. Tato práce, která ještě nebyla recenzována, byla poprvé představena na virtuální Goldschmidt konferenci a může mít význam i pro další ledové měsíce ve Sluneční soustavě.

Europa je jedním z největších ledových měsíců ve Sluneční soustavě. Od průletů sond Voyager a Galileo byli astronomové přesvědčeni, že povrchová kůra doslova plave na podpovrchovém oceánu. Avšak původ a složení tohoto oceánu zůstával nejasný.

Výzkumníci z NASA's Jet Propulsion Laboratory, Kalifornie, modelovali geochemický rezervoár uvnitř měsíce Europa na základě dat pořízených sondou Galileo. Hlavní vědecký pracovník Mohit Melwani Daswani říká: „Byli jsme schopni modelovat složení a fyzikální vlastnosti jádra, silikátové vrstvy a oceánu. Zjistili jsme, že rozličné minerály se zbavují vody a těkavých látek v různých hloubkách a při různých teplotách. Přidali jsme tyto těkavé látky, o kterých se domníváme, že byly uvolňovány z nitra měsíce a zjistili jsme, že jsou v souladu se současnou předpovězenou koncentrací, což znamená, že jsou pravděpodobně přítomny v oceánu.“

Bylo rovněž zjištěno, že tento oceán byl původně mírně kyselý, s vysokou koncentrací oxidu uhličitého, vápníku a síranů. „Ve skutečnosti tu byla představa, že tento oceán mohl být sirný,“ říká Mohit Melwani Daswani, „avšak naše simulace spřažené s daty z Hubbleova kosmického teleskopu ukazují na povrchu měsíce Europa chloridy, z čehož vyplývá, že se voda s největší pravděpodobností stala bohatá právě na chloridy. Na jiných tělesech se jejich složení stalo spíše podobné oceánu na Zemi. Doufáme, že by tento oceán mohl být docela příznivý pro život.“

Mohit Melwani Daswani pokračuje: „Europa je jedním z našich nejlepších šancí na nalezení života ve Sluneční soustavě. Mise Europa Clipper, kterou připravuje NASA, bude vypuštěna během několika příštích let, a tak naše práce směřuje k přípravě této mise, která bude studovat obyvatelnost Europy. Naše modely vedou k představě, že oceány na jiných měsících, jako je například Ganymed – soused Europy – a Saturnův měsíc Titan, mohly rovněž vzniknout podobnými procesy. Stále ještě potřebujeme porozumět několika věcem, jako například jak tekutiny migrují skrz kamenné nitro Europy.“

Astronomové nyní vyhodnotili údaje společně se skupinami v Nantes a v Praze a pokusili se identifikovat, jestli podmořské vulkány mohly přispět k rozvoji vodního prostředí bohatého na chloridy na měsíci Europa. NASA v poslední době uvolnila fotografie povrchu Europy s vysokým rozlišením ukazující možná místa výzkumu k prověření uvedených závěrů.

Steve Mojzsis, profesor geologie na University of Colorado, říká: „Přetrvávající otázka o tom, zda ´zakrytý oceán´ na tělese, jako je Europa, by mohl být obyvatelný a jestli může zachovat tok elektronů, který může poskytnout energii potřebnou k životu. Co zůstává nejasné, je, zda takové ledové měsíce by mohly stále generovat dostatečné množství tepla k rozpouštění horniny; samozřejmě zajímavý chemizmus se uskutečňuje uvnitř těchto těles, v temných studených hlubinách. Klíčový aspekt, který dělá těleso obyvatelným, je přirozená schopnost pokračovat v této chemické nerovnováze. Ledové měsíce potřebují tuto schopnost, kterou můžeme testovat při jakýchkoliv budoucích misích k měsíci Europa.“

Steve Mojzsis se nezúčastnil vypracování této studie.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Obyvatelnost oceánu na Europě, Oceán na Europě, Jupiterův měsíc Europa


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »