Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Rozpadající se kometa C/2019 Y4 (ATLAS) je reliktem z dávné minulosti

Rozpadající se kometa C/2019 Y4 (ATLAS) je reliktem z dávné minulosti

Fotografie rozpadající se komety C/2019 Y4 (ATLAS) pořízená pomocí HST dne 20. 4. 2020
Autor: Science: NASA, ESA, Quanzhi Ye (UMD); Image Processing: Alyssa Pagan (STScI)

Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) prolétající v blízkosti Slunce je prvním členem skupiny dlouhoperiodických komet pozorovaných při rozpadu již dříve během jejich nejmenšího přiblížení ke Slunci. Na základě použití snímků získaných pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST během pozorovací kampaně astronomové identifikovali dvě skupiny fragmentů vzniklých v důsledku kometární dezintegrace v roce 2020. C/2019 Y4 (ATLAS) byla kometou s téměř parabolickou dráhou a s oběžnou periodou zhruba 6 tisíc roků.

Známá kometa ATLAS byla objevena 28. prosince 2019 zrcadlovým dalekohledem na vrcholu vyhaslé sopky Mauna Loa na Havajských ostrovech jako součást systému Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System (ATLAS).

V době objevu se kometa nacházela přibližně 3 AU (astronomické jednotky) od Slunce, její jasnost byla 19,6 mag a její poloha se promítala do souhvězdí Velké Medvědice.

V dubnu 2020 se rozpadla ještě před průletem periheliem dráhy, zanechávající svůj někdejší ohon táhnoucí se prostorem v podobě nejasných oblaků prachu a nabitých částic. Průběh dezintegrace byl pozorován pomocí dalekohledu HST.

Kometa ATLAS se rozpadla na kusy kilometrových rozměrů. Představuje pravěkého návštěvníka z doby před 5 000 roky,“ říká Quanzhi Ye, astronom na University of Maryland. „Proč? Protože kometa následuje stejnou oběžnou dráhu jako ´železniční dráha´, po které se pohybovala kometa pozorovatelná v roce 1844.“

To znamená, že obě komety jsou pravděpodobně sourozenci z mateřské komety, která se rozpadla o mnoho století dříve.“ Spojitost mezi oběma kometami poprvé vyhlásil amatérský astronom Maik Meyer.

Fotografie rozpadající se komety C/2019 Y4 (ATLAS) pořízená pomocí HST dne 23. 4. 2020 Autor: Science: NASA, ESA, Quanzhi Ye (UMD); Image Processing: Alyssa Pagan (STScI)
Fotografie rozpadající se komety C/2019 Y4 (ATLAS) pořízená pomocí HST dne 23. 4. 2020
Autor: Science: NASA, ESA, Quanzhi Ye (UMD); Image Processing: Alyssa Pagan (STScI)
Kometa ATLAS je zcela jistě ´podivná´. Na rozdíl od její hypotetické mateřské komety, k dezintegraci komety ATLAS došlo v době, kdy byla dále od Slunce než Země, ve vzdálenosti přes 150 miliónů kilometrů,“ říká Quanzhi Ye. „To bylo mnohem dále než vzdálenost, kde její mateřské kometa prolétala kolem Slunce. To zvýrazňuje její neobvyklost.“

Jestliže se kometa rozpadla tak daleko od Slunce, jak mohla přežít poslední průlet kolem Slunce v době před 5 000 roky? To je velká záhada. Je to velmi neobvyklé, protože jsme to nepředpokládali. Je to vůbec poprvé, kdy byla pozorována členka rodiny dlouhoperiodických komet rozpadlá před průchodem v blízkosti Slunce.

Podle vyjádření vědeckého týmu jeden úlomek komety ATLAS se rozpadl ve skutečnosti během několika dnů, zatímco druhému kusu to trvalo několik týdnů.

To nám ovšem říká, že část jádra byla pevnější než zbývající část,“ doplňuje Quanzhi Ye. „Jednou z možností je, že proudy vyvrženého materiálu mohou roztočit kometu tak rychle, že odstředivé síly ji roztrhají na kusy.“

Alternativní vysvětlení spočívá v tom, že jádro obsahuje takzvané super-těkavé ledy, které před rozptýlením kousků explodují podobně jako ohňostroj.

To je velmi komplikované, protože začínáme pozorovat tuto hierarchii a vývoj fragmentace komety. Chování komety ATLAS je zajímavé, avšak obtížné na vysvětlení.

Vědecký článek byl publikován v časopise Astronomical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS)


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »