Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Tajemství dvou úplných zatmění v jedné lunaci

Tajemství dvou úplných zatmění v jedné lunaci

Diamantový prstenec a stínové pásy.
Autor: Stephen Mudge

V březnu/dubnu tohoto roku se odehrála poměrně nezvyklá situace - 20. března jsme byli svědky zatmění Slunce viditelného jako úplné v Severním moři a o dva týdny později jste mohli prostřednitvím online přenosu na Astro.cz sledovat "tichomořské" úplné zatmění Měsíce. Není obvyklé, že by se na světě v průběhu jedné lunace (jednoho oběhu Měsíce kolem Slunce) odehrála hned dvě úplná zatmění. Zpravidla je jedno ze zatmění nevýrazné (měsíční polostínové či částečné, sluneční částečné) a druhé naopak opravdu výrazné. Čím to je? Jak často vlastně takovouto situaci můžeme zažít? A kdy se jí dočkáme znovu?

V březnu/dubnu 2015 jsme byli svědky toho, že dva týdny po sobě, tedy během jedné lunace, došlo k úplnému zatmění Slunce (20. 3.) a Měsíce (4. 4.). Na první pohled se zdá, že to byl poměrně vzácný jev. Podívejme se ale blíže, do jaké míry to je či není pravda. Abychom měli dostatečně spolehlivou statistiku, spočítal jsem všechna zatmění v intervalu dvě stě let dlouhém, v rozmezí let 1900 – 2100. Pro Slunce uvádím všechna centrální zatmění (tj. ta, při kterých osa stínu vrženého Měsícem protíná zemský povrch), tedy prakticky všechna úplná, ale i prstencová. Zahrnuty nejsou pouze velice řídké případy, kdy stín Měsíce zasáhne Zemi jen částečně a zatmění je pak viditelné na velice omezené části Země a po velice krátkou dobu.

Střed úplného zatmění Měsíce 4. dubna 2015 - nejkratšího v tomto století! Autor: Griffithova observatoř.
Střed úplného zatmění Měsíce 4. dubna 2015 - nejkratšího v tomto století!
Autor: Griffithova observatoř.
Celkem tedy jde o dostatečně reprezentativní vzorek 291 středových slunečních zatmění a 166 úplných měsíčních zatmění. Pro zatmění Slunce jsou spočítány okamžiky a zeměpisné souřadnice jejich středů, pro zatmění Měsíce pak okamžiky maxima a odpovídající fáze. Graficky jsou tato zatmění ukázána na obrázku níže. V horní části jsou vyneseny okamžiky středu zatmění Slunce a jejich zeměpisné šířky, v dolní části pak okamžiky maxima zatmění Měsíce a jejich maximální fáze. V této souvislosti poznamenejme, že maximální fáze úplného měsíčního zatmění je rovna jedné v případě, když se stín Země tečně dotýká povrchu Měsíce, a největší hodnoty nabývá, když se Měsíc nachází uprostřed zemského stínu. Ta zatmění, která nastávají pro Slunce i Měsíc během jedné lunace, jsou pak označena červenými šipkami. Je zřejmé, že nejde o nikterak neobvyklé úkazy – během dvou staletí jich napočítáme 35, v průměru tedy nastávají každých 5 až 6 let, občas se vyskytnou během jednoho roku dokonce dvakrát.

Středová zatmění Slunce a úplná zatmění Měsíce mezi lety 1900 - 2100. Autor: Jan Vondrák
Středová zatmění Slunce a úplná zatmění Měsíce mezi lety 1900 - 2100.
Autor: Jan Vondrák

Z obrázku můžeme přímo vyčíst jednu zajímavost – k těmto úkazům dochází pouze tehdy, když je zatmění Slunce pozorovatelné z extrémně vysokých zeměpisných šířek (ať již severních nebo jižních), a když maximální fáze měsíčního zatmění je blízká jedničce. Vysvětlení je nasnadě: pokud je sluneční zatmění viditelné poblíž rovníku (nebo měsíční zatmění v maximální možné fázi), nachází se Měsíc téměř přesně v rovině ekliptiky. Dva týdny před nebo po tomto okamžiku je již Měsíc natolik od ekliptiky vzdálen, že ke druhému zatmění nemůže dojít.

Poznámka redakce: Pokud vás zatmění zajímají a chtěli byste o nich vědět více, nenechte si ujít knihu "Tajemná zatmění" od Petra Horálka, která je nyní k dostání v českých a slovenských knihkupectvích. Dozvíte se v ní mimo jiné i to, kdy tyto krásné úkazy můžeme čekat na české a slovenské obloze...

Tabulka: Úplná zatmění Slunce a Měsíce, která nastávají s odstupem dvou týdnů

Seznam všech slunečních a měsíčních úplných zatmění, která nastávají dva týdny po sobě, je uveden v tabulce níže; u těch slunečních je též uveden typ zatmění (Prstencové/Úplné) a zeměpisná poloha středu zatmění (v případě délky jde o tzv. efemeridovou délku), u měsíčních pak maximální fáze.

sluneční zatmění

měsíční zatmění

typ

datum

šířka

ef. délka

datum

max. fáze

P

1909  6 17.97

82.85

123.56

1909  6  4.06

1.16

Ú

1910  5  9.24

-48.13

125.32

1910  5 24.23

1.10

P

1917 12 14.39

-88.04

125.14

1917 12 28.41

1.01

P

1921  4  8.39

64.43

5.37

1921  4 22.32

1.07

Ú

1927  6 29.27

78.10

73.65

1927  6 15.35

1.01

P

1935 12 25.75

-83.47

9.18

1936  1  8.76

1.02

Ú

1938  5 29.58

-52.73

-22.09

1938  5 14.36

1.10

P

1939  4 19.70

73.06

-129.31

1939  5  3.63

1.18

Ú

1950  9 12.15

54.69

172.20

1950  9 26.18

1.08

P

1954  1  5.11

-79.01

-120.99

1954  1 19.11

1.03

Ú

1968  9 22.47

56.04

63.91

1968 10  6.49

1.17

P

1972  1 16.46

-74.81

107.37

1972  1 30.45

1.05

P

1979  8 22.72

-59.52

-108.82

1979  9  6.45

1.09

Ú

1985 11 12.59

-68.43

-142.79

1985 10 28.74

1.07

P

1986 10  3.80

59.79

-37.37

1986 10 17.80

1.25

P

1990  1 26.81

-70.91

-22.59

1990  2  9.80

1.08

P

2003  5 31.17

66.39

-24.78

2003  5 16.15

1.13

Ú

2003 11 23.95

-72.58

88.23

2003 11  9.06

1.02

P

2008  2  7.16

-67.45

-150.95

2008  2 21.14

1.11

Ú

2015  3 20.41

64.35

-7.03

2015  4  4.50

1.00

P

2021  6 10.45

80.76

-67.22

2021  5 26.47

1.01

P

2026  2 17.51

-64.58

86.31

2026  3  3.48

1.15

P

2032  5  9.56

-51.28

-7.32

2032  4 25.64

1.19

Ú

2033  3 30.75

71.20

-156.12

2033  4 14.80

1.09

P

2044  2 28.85

-62.05

-26.35

2044  3 13.82

1.20

Ú

2044  8 23.05

64.19

-120.91

2044  9  7.47

1.04

P

2050  5 20.86

-40.10

-124.08

2050  5  6.94

1.08

Ú

2061  4 20.12

64.40

58.65

2061  4  4.91

1.03

P

2061 10 13.44

-62.00

-55.01

2061  9 29.40

1.16

Ú

2072  9 12.37

69.70

101.61

2072  8 28.67

1.17

Ú

2073  8  3.72

-43.21

-90.03

2073  8 17.74

1.10

P

2079 10 24.76

-63.29

-161.28

2079 10 10.73

1.08

Ú

2090  9 23.71

60.65

-41.07

2090  9  8.95

1.04

Ú

2091  8 15.02

-55.52

149.66

2091  8 29.03

1.24

P

2097 11  4.08

-65.68

85.83

2097 10 21.06

1.01

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Online přenos úplného zatmění Měsíce 4. dubna 2015
[2] Fotogalerie: Velkolepé zatmění Slunce 20. března 2015
[3] Kniha Tajemná zatmění - co od ní čekat?
[4] Zatmění Slunce a Měsíce na Astro.cz - až do roku 2060



O autorovi

Jan Vondrák

Jan Vondrák

Jan Vondrák (*1940, Písek) je český astronom, popularizátor astronomie a v letech 2010 - 2017 předseda České astronomické společnosti. Po studiu geodézie na ČVUT (specializace geodetická astronomie, absolvoval 1962) nastoupil na Geodetickou observatoř Pecný v Ondřejově. Tam se zabýval pozorováním změn světového času a pohybu pólu na pasážníku, cikumzenitálu a vizuálním zenitteleskopu. V roce 1977 přešel do Astronomického ústavu AV ČR, kde se v oddělení Galaxií a planetárních systémů zabývá tzv. fundamentální astronomií (tedy výpočty rotace Země, astrometrie, výpočty efemerid, nebeskou mechanikou, kosmickou geodézií atd.). Od roku 2005 je emeritním pracovníkem AV ČR. Stránky autora.

Štítky: Zatmění , Zatmění měsíce, Zatmění Slunce, Úplné zatmění


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »