Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vzorky asteroidu obsahují „klíč k původu života“, říkají japonští vědci

Vzorky asteroidu obsahují „klíč k původu života“, říkají japonští vědci

Pradávný materiál z asteroidu Ryugu byl na Zemi dopraven v roce 2020 sondou Hayabusa 2
Autor: JAXA

Vzorky prachu odebrané z asteroidu Ryugu japonskou kosmickou sondou Hayabusa 2 obsahují organický materiál, který ukazuje, že některé stavební bloky života na Zemi se mohly zformovat ve vesmíru. Hayabusa 2 zkoumala planetku od června 2018 do července 2019. Pouzdro se vzorky poté úspěšně přistálo 6. prosince 2020, zatímco sonda zamířila k další planetce.

Starodávný materiál z asteroidu Ryugu byl dopraven na Zemi v roce 2020 po šest roků trvající misi k nebeskému tělesu vzdálenému zhruba 300 miliónů kilometrů. V první studii bylo z odebraných vzorků prozkoumáno malé množství o hmotnosti 5,4 gramu tvořené prachem a tmavými drobounkými úlomky horniny, takže vědci jsou teprve na počátku odhalení jeho tajemství.

V publikovaném článku popisuje tým pod vedením pracovníků z Okayama University na západě Japonska, že objevil „aminokyseliny a další organické látky, které mohou poskytnout klíč k původu života na naší Zemi.“

Objev biogenních aminokyselin je důležitý, protože asteroid Ryugu nebyl oproti meteoritům vystaven působení zemské biosféry, a tak jejich detekce dokazuje, že přinejmenším některé ze stavebních bloků života na Zemi se mohly vytvořit v kosmickém prostředí,“ uvádí se v odborném článku.

Vědci oznámili, že při zkoumání vzorků odebraných sondou Hayabusa 2 v roce 2019 objevili 23 rozdílných aminokyselin. Tato směs prachu a hornin byla získána tak, že sonda pomocí impaktoru vymrštila tyto částice z povrchu asteroidu a následně je zachytila.

Vzorky z asteroidu Ryuguměly velmi primitivní charakteristiky oproti jakýmkoliv přirozeným vzorkům, které mělo dosud lidstvo k dispozici, včetně meteoritů,“ píše se v prohlášení Japonské vesmírné agentury JAXA.

Vědci se domnívají, že část z tohoto materiálu byla vytvořena zhruba pět milionů roků po zrodu našeho planetárního systému a nikdy nebyla zahřáta na teplotu vyšší než 100 °C.

Jiná studie publikovaná v americkém časopise Science uvádí, že materiál má „chemické složení, které se mnohem více podobá sluneční fotosféře než jiné přírodní vzorky.“

Kensei Kobayashi, odborník na astrobiologii a emeritní profesor na Yokohama National University, přivítal tento objev.

Astronomové si kladou otázku, jak byl organický materiál – včetně aminokyselin – vytvořen nebo odkud pochází. To, že v odebraném vzorku byly objeveny aminokyseliny, nabízí důvod se domnívat, že aminokyseliny byly dopraveny na Zemi z kosmického prostoru,“ říká Kensei Kobayashi.

Další mainstreamová teorie o původu aminokyselin předpokládá, že byly po ochlazení naší planety vytvořeny v primitivní atmosféře Země například působením výbojů blesku.

Vzorky nyní obdrží také vědecké týmy z celého světa a měl by mezi nimi být také Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského. 

Mise Hayabusa 2 ještě nekončí. Pouzdro se vzorky vypustila sonda v prosinci 2020, ale poté byla provedena korekce její dráhy a nyní míří k setkání s blízkozemní planetkou 1998 KY26 v roce 2031.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Aminokyseliny, Hayabusa 2, Planetka Ryugu


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »