Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  6. vesmírný týden 2024

6. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 7. února 2024 v 18:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 2. do 11. 2. 2024. Měsíc je vidět ráno a mění fázi k novu. Jupiter je večer vysoko nad jihozápadem, loučíme se se Saturnem. Ráno nám pro změnu mizí z dohledu Venuše. Aktivita Slunce je mírně zvýšená. Pokud počasí dovolí, můžeme vidět několik komet i triedrem. Juno potřetí prolétla kolem měsíce Io. SLIM se na Měsíci ještě chvíli probudila. Uplynulý týden přinesl v kosmonautice mimořádně povedené záběry na první stupeň Falconu 9, který pomohl vynést nákladní loď Cygnus k ISS. Od stanice se má oddělit loď Crew Dragon, končí soukromá mise Ax-3. Před 50 lety proletěl Mariner 10 kolem Venuše.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti ve čtvrtek 3. února v 0:18 SEČ. V tento den ráno bude nedaleko hvězdy Spica ze souhvězdí Panny.

Planety
Jupiter (−2,4 mag) je večer vysoko nad jihozápadem. Chceme-li se rozloučit s planetou Saturn (1,0 mag), vybavme se již za soumraku triedrem a pátrejme u západního obzoru. Podobně špatně už je na tom ráno nad jihovýchodem také Venuše (−4 mag).

Aktivita Slunce je jen trochu zvýšená a stará se o to nenápadná aktivní oblast v severozápadním kvadrantu. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Pokud namíříme na správné místo oblohy triedr, můžeme zahlédnout slaboučkou mlžinku, tedy některou z aktuálně viditelných komet. Kometa 12P/Pons-Brooks je z nich asi nejdostupnější. Jednak se už jasností dostává k 8 mag a navíc je vidět na večerní obloze. Ještě mnohem výše v Býku je slabší 144P/Kushida. A v souhvězdí Panny mezi mnoha galaxiemi se nachází 62P/Tsuchinshan. Detailní popis viditelnosti komet podává pravidelný přehled zvaný Kometární okénko.

Jupiterův měsíc Io na černobílém snímku přes zelený filtr kamery Junocam sondy Juno. Snímek byl pořízen při třetím těsném průletu kolem měsíce (Perijove 58, 3. 2. 2024) s cílem najít změny ve vulkanické činnosti a zmapovat případný oceán podpovrchového magmatu. Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI
Jupiterův měsíc Io na černobílém snímku přes zelený filtr kamery Junocam sondy Juno. Snímek byl pořízen při třetím těsném průletu kolem měsíce (Perijove 58, 3. 2. 2024) s cílem najít změny ve vulkanické činnosti a zmapovat případný oceán podpovrchového magmatu.
Autor: NASA/JPL-Caltech/SwRI
Sonda Juno, která stále v dobrém stavu obíhá Jupiter, provedla v sobotu 3. 2. již třetí blízký průlet kolem měsíce Io. Detaily na záběrech se vyrovnaly těm z prosincového průletu a jsou tedy horší než z velmi těsného lednového přiblížení, ale stále jde o dechberoucí pohled na těleso, které takto dobře zase dlouhá léta neuvidíme.

Kosmonautika

Japonská sonda SLIM se skutečně ještě jednou na pár dní probudila, jakmile Slunce začalo osvětlovat její solární panely, které po dosednutí zůstaly ve stínu. Po dalším průzkumu a odeslání snímků se se západem Slunce 31. ledna opět odmlčela. Další probuzení po 14denní měsíční noci je už nepravděpodobné.

Nákladní kosmická loď Cygnus je již u ISS. Start se poprvé uskutečnil pod aerodynamickým krytem rakety Falcon 9. Pohledy na vracející se první stupeň, který přistál zpět na Floridě, patřily mezi to nejlepší, co jsme mohli za dlouhé měsíce vidět. Zajímavým nákladem na palubě je evropská 3D tiskárna, která bude zkoušet poprvé na oběžné dráze tisk kovových výrobků.

5. února se má od Mezinárodní vesmírné stanice oddělit Crew Dragon se čtyřčlennou posádkou soukromé mise Ax-3. Přistání je v plánu u břehů Floridy.

Výročí

5. února 1974 (50 let) proletěla sonda Mariner 10 kolem Venuše. Gravitační pole planety pomohlo sondu urychlit, aby mohla dosáhnout cíle – prolétnout kolem planety Merkur. Ultrafialové záběry atmosféry planety ukázaly v bezprecedentním detailu, jak je tento systém komplikovaný, ačkoli ve viditelném světle nelze skoro žádné struktury zpozorovat.

Venuše v nepravých barvách ze snímků v UV záření Autor: NASA/JPL/Ricardo Nunes
Venuše v nepravých barvách ze snímků v UV záření
Autor: NASA/JPL/Ricardo Nunes

7. února 1824 (200 let) se narodil anglický astronom William Huggins. Společně se svou ženou byl průkopníkem v oboru spektroskopie. Všiml si, že nebeské objekty mají spektra plná emisních, nebo absorpčních čar. Poprvé pozoroval spektrum mlhoviny Kočičí oko v roce 1864. Všiml si také odlišnosti spektra mlhoviny v Orionu (emisní mlhovina) a mlhoviny v Andromedě (absorpční spektrum typické pro hvězdy). Koncem sedmdesátých let 19. století inspirován Henry Draperem fotografoval spektra nebeských objektů.

7. února 1984 (40 let) se uskutečnil zajímavý výstup do volného kosmu, když astronaut Bruce McCandless vykonal vycházku neupoután k mateřské lodi – raketoplánu Challenger. V rámci mise STS-41B tehdy vystoupil s pomocí jednotky MMU (Manned Maneuvering Unit) na zádech. Díky tomu nemusel být připoután žádným lanem a vznášel se volně vedle lodi. Při tomto výstupu vznikl i jeden z nejznámějších záběrů historie kosmonautiky.

7. února 1999 (25 let) odstartovala mise Stardust. Jejím úkolem bylo přinést na Zemi vzorky kometárního prachu. Vydala se proto ke kometě 81P/Wild 2. Cestou pomocí aerogelu zachytávala také meziplanetární prach. Přistání návratového pouzdra proběhlo v roce 2006 a mohlo tak dojít k průzkumu vzorků. Sonda také vyfotografovala asteroid Annefrank, jádro samotné komety Wild 2 a v rámci prodloužené mise NExT navštívila v únoru 2011 také jádro komety Tempel 1, které předtím navštívila sonda Deep Impact a zasáhla ho projektilem.

10. února 1974 (50 let) proletěla sonda Mars 4 kolem Marsu. Mise skončila nezdarem, protože sondě se nezapálil její brzdící motor a po průletu tak skončila na oběžné dráze kolem Slunce. Nedoplnila tak první oběžnici Marsu z roku 1971, americký Mariner 9. Stihla alespoň poslat 12 snímků.

10. února 2009 (15 let) došlo k první velké srážce družic na oběžné sráze. Do v té době funkčního Iridia 33 narazil velkou rychlostí neřízený Kosmos 2251. Roztříštěné úlomky budou ovlivňovat kosmonautiku ještě další tisíce let. Ke srážce došlo ve výšce 789 km při vzájemné rychlosti cca 42000 km/h. K roku 2016 zůstalo na oběžné dráze více než 360 úlomků, jejichž dráha byla sledována.

Výhled na příští týden 

  • výročí: Mars 5 na oběžnou dráhu Marsu
  • výročí: Galileo Galilei
  • výročí: Vanguard 2

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v únoru ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzskY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2023 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Srážka družic, Mars 4, Stardust, Bruce McCandless, William Huggins, Mariner 10


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »