Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  7. vesmírný týden 2011

7. vesmírný týden 2011

Mapa oblohy pro 7. týden 2011, zdroj: Stellarium
Mapa oblohy pro 7. týden 2011, zdroj: Stellarium
Přehled událostí na týden od 14. 2. do 20. 2. 2011.
Úplněk nastává v pátek. Zvečera končí viditelnost planety Jupiter, Saturn vychází už před desátou večer. Ráno je pozorovatelná Venuše nad jihovýchodem. Kolem jádra komety Tempel 1 polétá sonda Stardust.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 16. února 2010 ve 20:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc: v pátek 18. února je v úplňku a 19. 2. je v přízemí (358 tis. km). Čeká nás opět jasný úplněk.

Planety viditelné okem: Pouze za soumraku a na počátku noci je viditelný Jupiter (-2,1 mag). Najdeme jej téměř nad západním obzorem. Vzhledem k horší výšce nad obzorem jsou dobře pozorovatelné jen jeho rovníkové pásy - jižní je poblíž Velké červené skvrny už skoro normálně zbarvený, na druhé polokouli je v něm stále uprostřed bílý proužek. Dobře to dokládají poslední fotografie: 17. ledna (L. Hamr), 10. a 11. února (Christopher Go aj.), 12. 2. (J. Klečka a B. Slípek).
Pondělní večerní přechod Európy a stínu asi zhatí počasí, ovšem zbystřeme v úterý 15. 2., kdy nastává výhodně přechod Ganymédu a jeho stínu! Měsíc Ganymédés přechází ještě za světla (konec 17:20 SEČ). Jeho stín začne putovat po Jupiteru v 17:53 (SEČ) a skončí ve 20:33. Lepší příležitost už dlouho nebude. Velká červená skvrna přechází vhodně středem kotoučku ve středu 16. 2. (18:14 SEČ). Tuto úžasnou bouři jsem před nedávnem viděl na snímcích Voyageru, zpracovaných nově amatérským nadšencem Björnem Jónssonem. Musím tedy jeho úžasné mozaiky odkázat: Skvrna v širším kontextu a nepřekonatelné detaily - porovnejme s originálem NASA, nebo jeho verzí v nepravých barvách. Opravdu neuvěřitelné.
Saturn (0,6 mag) je viditelný už před půlnocí v souhvězdí Panny. Ideální pozorovací podmínky dosahuje v druhé polovině noci. Bouře na jeho severní polokouli se hodně protáhla. Její počátek je mnohem výraznější než protažený konec. Nejlépe viditelná by mohla být v časech uvedených na AF.
Venuše (-4,2 mag) září nízko nad jihovýchodem ve Střelci před šestou a za svítání. Na konci nautického soumraku (Slunce 12° pod obzorem) je pouze 6° nad obzorem. Přesto je dobře viditelná ještě v půl sedmé.

Tabulka přeletů NanoSail-D v 7. týdnu 2011, zdroj: Heavens-above.com
Tabulka přeletů NanoSail-D v 7. týdnu 2011, zdroj: Heavens-above.com
Sluneční plachetnice NanoSail-D má opět viditelné přelety nad naším územím. Ty nejvýhodnější, po 19. únoru, jsou vyznačeny v tabulce. Pro svou pozici si přesnější naklikněte v článku k soutěži. Třeba se na vás usměje štěstí a budete mít štěstí na jasnější záblesk ve spojení s pěkným popředím. Je to jen na nás, jak využijeme svitu Měsíce k ozáření krajiny za současného snímání družice.

Kosmonautika:

  • V noci ze 14. na 15. února prolétá Stardust kolem jádra komety Tempel 1. Sonda startovala v roce 1999. Sbírala meziplanetární prach (2000, 2002), vyfotografovala asteroid Annefrank (2002), proletěla kolem jádra komety Wild 2 (2004) a vzorky kometárního a meziplanetárního prachu dopravila na Zem (2006). NASA poté určila její další cíl, kometu Tempel 1, kterou předtím zasáhl projektil sondy Deep Imapct. Mise NExT, jak ji NASA nazývá má za úkol zmapovat změny na povrchu jádra a místo zasažené v roce 2005. Přímý přenos poběží na NASA TV. Průlet je plánován na 15. 2. v 5:37 SEČ a potvrzení má dorazit v 5:56.
  • 15. února ve 23:08 SEČ má startovat raketa Ariane 5 s lodí ATV 2 (Johannes Kepler). Vydá se k ISS se zásobami a také má za úkol vyzvednout stanici na vyšší oběžnou dráhu. Mise má trvat 3,5 měsíce, což je vynikající příležitost i pro amatéry při pokusu o spatření jejích přeletů společně s ISS. V dubnu 2008 jsme měli štěstí vidět ATV 1 ve formaci se stanicí, letos začínají večerní přelety až po 21. únoru, tak si musíme počkat na zprávy, jak dlouho poletí ATV 2 samostatně.
  • 18. února proletí Cassini kolem Saturnova měsíce Titan (vzdálenost 3650 km).

Výročí:

  • 17. února 1996 (15 let) odstartovala k planetce Eros sonda NEAR. Minulý týden jsme připomínali její přistání na povrchu asteroidu.
  • 20. února 1986 (25 let) odstartoval na raketě Proton základní blok stanice Mir. Tato sovětská a později ruská vesmírná stanice vydržela ve vesmíru velmi dlouho a stihly ji navštívit i americké raketoplány. Zkušenosti ze stanice Mir byly využity při stavbě ISS, jejíž základní modul Zvezda je dvojčetem Miru. V roce 2001 byla řízeně navedena do atmosféry a shořela nad Tichým oceánem.

Mapa oblohy na únor s vybranými úkazy ke stažení v PDF
Mapa oblohy online




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Sonda NEAR, Mir, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »