Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  6. vesmírný týden 2011

6. vesmírný týden 2011

Mapa oblohy pro 6. týden 2011, zdroj: Stellarium
Mapa oblohy pro 6. týden 2011, zdroj: Stellarium
Přehled událostí na týden od 7. 2. do 13. 2. 2011.
Měsíc je v pátek v první čtvrti. Zvečera uvidíme Jupiter na jihozápadě, v druhé polovině noci je dobře viditelný Saturn a ráno je pozorovatelná Venuše nad jihovýchodem. Končí ranní přelety ISS.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 9. února 2010 ve 20:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc: počátek týdne zastihne Měsíc v odzemí (406 tisíc kilometrů od Země). První čtvrť nastává v pátek dopoledne. Srpek Měsíce s popelavým svitem byl velmi dobře viditelný o víkendu. Nyní se fáze zvětšuje, ale o to jednodušší je si Měsíc prohlédnout pořádně dalekohledem. Zaměřit se můžeme nejen na rozhraní světla a stínu (terminátor), ale i na slábnoucí Zemí osvětlenou druhou polovinu měsíčního kotouče (zmíněný popelavý svit).

Planety viditelné okem: Pouze zvečera je viditelný Jupiter (-2,1 mag). Nachází se nad jihozápadem v souhvězdí Ryb a rychle klesá k obzoru. Nejlépe je pozorovat od soumraku.
V pondělí 7. 2. nastává výhodný přechod stínu měsíce Európa (17:46-20:26 SEČ). V pátek 11. 2. večer přechází Ió a jeho stín (měsíc 17:52-20:07 a stín 18:47-20:59). Velká červená skvrna přechází vhodně středem kotoučku v pátek 11. 2. (19:04 SEČ).
Saturn (0,6 mag) je viditelný v druhé polovině noci v souhvězdí Panny. Výšku 15° nad jihovýchodem dosahuje kolem půlnoci a vrcholí nad jihem již před čtvrtou hodinou ranní. Bouře na jeho severní polokouli by mohla být nejlépe viditelná v časech uvedených na AF.
Venuše (-4,2 mag) září nízko nad jihovýchodem ve Střelci před šestou a za svítání. Mars (1,1 mag) je stále nejjasnější hvězdou pod slunečním kotoučem v koronografu LASCO C2 družice SOHO.

Tabulka přeletů ISS v 6. týdnu 2011, zdroj: Heavens-above.com
Tabulka přeletů ISS v 6. týdnu 2011, zdroj: Heavens-above.com
Končí ranní přelety Mezinárodní stanice (ISS). Orientační časy přeletu jsou v přiložené tabulce, vygenerované pro střed ČR na serveru Heavens-Above.com.

Kosmonautika:

  • V lednu oslavila vozítka na Marsu 7 let od přistání. Česká televize zařadila hezký dokument k jejich pětiletému výročí a my můžeme nyní jen doufat, že Opportunity vydrží ještě zhruba jeden až dva roky, aby mohla dorazit k velkému kráteru Endeavour, od něhož ji dělí necelých 6 km. To je sice velké číslo, ale Opportunity už má za sebou více než 26 kilometrů. Spirit v lokalitě Troy se možná ozývá, možná ne. To nikdo neví, ale stále se s ní snaží navázat spojení. Zajímavé odkazy: Spirit z oběžné dráhy (MRO, vozítko je jasný flek vlevo od kruhové struktury Home Plate), současná pozice Spirit (vozítko a jeho stopy byly uměle vloženy do snímku pořízeného mnohem dříve), Opportunity z oběžné dráhy (opět snímek MRO - Mars Reconnaissance Orbiteru), celková trasa vozítka Opportunity (během 2500 solů - marsovských dnů, sestavil James Canvin). Kompletní článek k výročí (v angličtině).
  • 7. února se koná beseda mimo jiné k výročí letu Apolla 14. Podrobnosti v článku.

Výročí:

Zimní Mléčná dráha:

Dovoluji si na závěr jeden soukromý postřeh. Zimní Mléčná dráha je z mého pohledu pro mě stále těžko dostupná, protože počasí málokdy spolupracuje. Když už vyjde jasná noc, rád se pokochám plejádou Messiérových objektů zimní oblohy, nebo některými duchařinami od Vozky po Oriona. Občas žasnu, kam až se může pozorovatel posouvat. U nás i na Slovensku bychom mohli jmenovat řadu pozorovatelů, kteří si dělají podrobný plán na určitou noc a viděli i mnoho jiných zajímavých objektů, které nepozorujeme. Jejich snaha mi připomíná mě, když nějakou jasnou noc lovím slabou kometu nebo mlhovinu fotoaparátem, místo abych popadesáté zvěčnil M 42, nebo Rosettu, když už mám konečně pořádný foťák a dalekohled. Výsledkem jejich snahy je často upozornění na velmi překvapivý a zajímavý objekt mimo běžně zkoumanou oblast. Konečně se i mně splnilo, že jsem mohl vidět mnohé dosud neviděné mlhoviny a hvězdokupy. Tentokrát v jižních oblastech zimní Mléčné dráhy. Bude to znít sice úsměvně, ale poprvé jsem pouhým okem registroval souhvězdí Kompasu, poprvé jsem viděl úplně bezproblémově některé mlhoviny v Lodní zádi. Tuto oblast bych doporučil všem, pokud jim bude přát počasí a vyskytnou se navíc na odlehlém, tmavém místě. Moje zážitky a fotografie jsem shrnul do článku, kteří už mnozí četli, ale měli by si jej jako inspiraci přečíst i další, třeba i zkušení pozorovatelé, kteří dosud nezabloudili tak nízko nad obzor.

Mapa oblohy na únor s vybranými úkazy ke stažení v PDF
Mapa oblohy online




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden, NEAR-Shoemaker


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »