Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Meteorický roj Kvadrantidy zahájí rok 2017, bohatý na astronomické úkazy

Meteorický roj Kvadrantidy zahájí rok 2017, bohatý na astronomické úkazy

Simulační grafika k maximu roje Kvadrantidy 2017.
Autor: Petr Horálek (Astro.cz)/Stellarium.

Rok 2017 bude přát astronomickým úkazům, včetně dobrých pozorovacích podmínek pro několik meteorických rojů. Hned první nich, Kvadrantidy (nebo též Quadrantidy), vrcholí už v úterý 3. ledna 2017 za minimálního rušivého vlivu měsíčního svitu, který zapadne ještě před půlnocí. Na tmavé obloze daleko od měst proto uvidíme v době okolo maxima, v noci z 3. na 4. ledna 2017, až 60 meteorů za hodinu. Znovu budou mít Kvadrantidy příznivé podmínky až v roce 2019.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 232 z 29. 12. 2016.

Roj neexistujícího souhvězdí

Téměř každý meteorický roj nese název podle souhvězdí, ve kterém se nachází tzv. radiant, tedy místo, odkud meteory na obloze vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. Kvadrantidy mají radiant v dnes již neexistujícím souhvězdí Kvadrantu (či Zedního kvadrantu, lat. Quadrans Muralis), které bylo zrušeno v roce 1922. Nacházelo se na pomezí Pastýře a Draka, jen kousek východně za ojem „Velkého vozu“. A právě z tohoto směru na obloze do atmosféry vstupují drobná tělíska, která letem a třením v atmosféře vytváří meteorickou podívanou.

Nejistý původ

Jasná Kvadrantida v roce 2010. Autor: Jimmy Westlake.
Jasná Kvadrantida v roce 2010.
Autor: Jimmy Westlake.
Mateřské těleso, původ těchto drobných zrnek, je nevyřešenou záhadou. Uvažovalo se, že jde o kometu 96P Machholz, která se má ke Slunci vrátit na konci roku 2017. Známý vědec v oboru meteorů, Peter Jenniskens (z NASA Ames Research Center) ovšem v roce 2003 naznačil, že za rojem s největší pravděpodobností stojí fragment již přes 500 let neexistující komety, který byl v roce 2003 objeven a katalogizován pod asteroidálním označením C/2003 EH1. Původní těleso s označením C/1490 Y1 způsobilo na jaře roku 1490 meteorický déšť nad čínským městem Ch'ing-Yang. Meteorický déšť byl nejspíše spojen se zánikem tohoto malého asteroidu v zemské atmosféře.

Dráha tělesa C/2003 EH1 se Zemí se protíná v téměř kolmém úhlu, což způsobuje krátkou aktivitu roje (obecně mezi 1. a 6. lednem). Samotné maximum je velmi ostré, s proměnlivou aktivitou 60-200 meteorů za hodinu a trvá jen několik málo hodin. Vlivem gravitace Jupiteru se proud roje komety od Země vzdaluje, takže přibližně za 1000 let už Quadrantidy patrně pozorovat nebudeme.

Pozorujte hlavně ráno

Letos není okamžik maxima roje střední Evropě úplně nakloněn. Vrchol aktivity se předpovídá na 3. ledna 2017 v 15:00 SEČ, tedy ještě před západem Slunce a při opravdu malé výšce radiantu nad obzorem. V té době navíc ještě ruší svým svitem Měsíc, který zapadá až před půlnocí. Proto doporučujeme pozorovat zejména v druhé polovině noci z 3. na 4. ledna, tedy od půlnoci do rozbřesku, kdy se stoupajícím radiantem bude ještě stoupat aktivita roje, ačkoliv již bude po maximu, a zároveň je vyšší šance na jasné meteory. K ránu by tedy mohlo zazářit s každou hodinou až 60 meteorů. Nebe v té době bude mimo náhodné meteory zdobit i velmi jasná planeta Jupiter nad jihovýchodem v souhvězdí Panny.

K pozorování meteorů doporučujeme najít místo daleko od měst s minimálním vlivem světelného znečištění, nejlépe na horách s odkrytým obzorem. Ke sledování jevu není třeba žádného přístrojového vybavení, neboť meteory se náhodně objevují ve všech místech oblohy. Rozhodně je však nutné nepodcenit mrazivé počasí a vybavit se i několika vrstvami teplého oblečení. Nejlépe se meteory pozorují vleže, ideální je mít teplý spacák a karimatku.

Úkaz se můžete pokusit i vyfotografovat

Ideální je mít po ruce fotoaparát s možností dlouhé expozice a širokoúhlým objektivem, například nějakou zrcadlovku. Je také dobré kvůli chladnému počasí nechat foťák i objektiv několik hodin před focením venku, aby se vychladil a objektiv se nepokryl zmrzlou rosou. Při samotném focení fotoaparát nejprve ustavíte na stativ a zkontrolujete, zda se vám netřese například při větším větru. Následně nastavíte vyšší citlivost, zaostříte objektiv na nekonečno, nastavíte nejdelší možnou expozici a zamíříte do libovolné části oblohy. Poté už jen zmáčknete spoušť. Pokud možno v režimu samospouště či přes dálkové ovládání, aby se ani při tomto kroku fotoaparát neroztřásl. Proces opakujte, dokud do záběru nevletí kýžený meteor. Své snímky pak můžete zasílat na server České astronomické společnosti, kde bude v případě velkého počtu snímků od čtenářů vznikat galerie úkazu. Snímky lze nahrát přes formulář.

Rok 2017 bude na astronomické úkazy nadprůměrný

Z hlediska pestrosti a příznivých podmínek pro pozorování nebeských úkazů bude rok 2017 nadprůměrný. Kromě Quadrantid budou mít velmi příznivé podmínky dubnové Lyridy, říjnové Orionidy či prosincové Geminidy (s frekvencí přes 100 meteorů za hodinu). Dočkáme se návratu tří významných periodických komet, z nichž dvě byly spoluobjeveny z Československa. Jedna z komet by dokonce mohla být vidět pouhýma očima. Nastanou také dvě zatmění Měsíce, která potěší hlavně fotografy. Podrobnější informace najdete v článku na Astro.cz.

Kontakty a další informace:

Petr Horálek
Vedoucí redaktor Astro.cz (Česká astronomická společnost)
Pracovník PR referátu Astronomického ústavu AV ČR

Tel: +420 736 124 431
Email: horalek@astro.cz

Pavel Suchan
Tiskový tajemník České astronomické společnosti
a Astronomického ústavu AV ČR

Tel: +420 737 322 815
E-mail: suchan@astro.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO.net – kalendář rojů 2017 (pdf)
[2] Quadrantidy, meteory ze zmizelého souhvězdí (Pavel Koten)
[3] Meteorický roj Kvadrantidy v roce 2012 (Petr Horálek)
[4] Hvězdářská ročenka 2017 (HaP Praha)
[5] Těleso 2003 EH1 (Wikipedie)
[6] V roce 2017 se těšte na pozoruhodné nebeské úkazy!
[7] Meteory a meteorické roje na Astro.cz
[8] Tisková prohlášení České astronomické společnosti



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Tiskové prohlášení, Quadrantidy, Kvadrantidy


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »