Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  ALMA zaznamenala srážku dvojice gigantických mimořádně svítivých galaxií

ALMA zaznamenala srážku dvojice gigantických mimořádně svítivých galaxií

Srážka dvou obřích galaxií v mladém vesmíru
Autor: NRAO/AUI/NSF

Astronomové využívající radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevili dvojici neuvěřitelně jasných a velmi hmotných galaxií v raném vesmíru. Tyto tzv. hyper-zářivé (hyper-luminous) galaxie s překotnou tvorbou hvězd se nacházejí ve vzdálenost přibližně 12,8 miliardy světelných roků od Země, jejich poloha se promítá do souhvězdí Mečouna a jsou předurčeny ke splynutí v jeden objekt – velmi hmotnou eliptickou galaxii. Článek o tomto objevu byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Objev jediné mimořádně svítivé galaxie s překotnou tvorbou hvězd je mimořádný sám o sobě,“ říká Dominik Riechers, astronom z Cornell University a hlavní autor článku. „Avšak objev dvou těchto vzácných galaxií v tak těsné vzájemné blízkosti je vskutku ohromující. Vzhledem k jejich extrémní vzdálenosti od Země a doslova horečné tvorbě hvězd v každé z nich je pravděpodobné, že budeme svědky největšího splynutí galaxií, jaké bylo doposud zaznamenáno.“

Dominik Riechers se svými spolupracovníky nejprve detekoval tyto dvě galaxie, souhrnně označované jako ADFS-27, pomocí Herschelova kosmického dalekohledu (Herschel Space Observatory, ESA). Dvojice vypadala na jižní obloze jako samostatná červená skvrna v zorném poli dalekohledu. Již počáteční pozorování naznačovala, že zdánlivě slabý objekt je ve skutečnosti mimořádně jasný a extrémně vzdálený.

Následná pozorování radioteleskopem APEX (Atacama Pathfinder Experiment telescope), který provozuje Evropská jižní observatoř ESO, potvrdila tuto výchozí interpretaci a připravila cestu pro mnohem detailnější pozorování radioteleskopem ALMA.

Podvojnost objektu ADFS-27 na obrázku z radioteleskopu ALMA (vpravo) Autor: NRAO/AUI/NSF/B. Saxton/ESA Herschel/ESO APEX/ALMA/ESO/NAOJ/D. Riechers
Podvojnost objektu ADFS-27 na obrázku z radioteleskopu ALMA (vpravo)
Autor: NRAO/AUI/NSF/B. Saxton/ESA Herschel/ESO APEX/ALMA/ESO/NAOJ/D. Riechers
Díky vyššímu rozlišení a větší citlivosti zařízení ALMA se podařilo velmi přesně změřit vzdálenost objektu a odhalit, že se ve skutečnosti jedná o dvojici galaxií: ADFS-27N a ADFS-27S (severní a jižní složku). Data z observatoře ALMA rovněž ukázala, že ADFS-27 má přibližně 50× větší zásoby plynů pro vznik hvězd, než obsahuje naše Galaxie. Tyto tzv. hyper-zářivé galaxie s překotnou tvorbou hvězd jsou neobyčejně vzácné v raném období vývoje vesmíru – krátce po tom, co se zformovaly první galaxie – a mohou představovat jeden z nejextrémnějších doposud pozorovaných příkladů dramatické tvorby hvězd.

Množství tohoto plynu bude velmi rychle přetvořeno na nové hvězdy,“ dodává Dominik Riechers. „Naše současná pozorování napovídají, že tyto dvě galaxie skutečně vytvářejí hvězdy závratným tempem, přibližně 1000× rychleji, než se tomu děje v naší Galaxii (Mléčné dráze).“

Pozorování pomocí radioteleskopu ALMA také naznačují, že obě galaxie dělí vzdálenost zhruba 30 000 světelných let a pohybují se směrem k sobě rychlostí několik stovek kilometrů za sekundu. Jak bude pokračovat jejich vzájemná gravitační interakce, obě galaxie budou navzájem padat směrem k sobě, což pravděpodobně povede k jejich několikanásobnému těsnému sblížení před jejich vzájemným splynutím v jednu velkou eliptickou galaxii.

Astronomové očekávají, že tento proces bude trvat několik stovek miliónů roků a předpokládají, že při splynutí se může nakonec vytvořit jádro budoucí kupy galaxií.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] public.nrao.edu
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Raný vesmír, Tvorba hvězd, Srážka galaxií


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »