Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  ALMA zaznamenala srážku dvojice gigantických mimořádně svítivých galaxií

ALMA zaznamenala srážku dvojice gigantických mimořádně svítivých galaxií

Srážka dvou obřích galaxií v mladém vesmíru
Autor: NRAO/AUI/NSF

Astronomové využívající radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) objevili dvojici neuvěřitelně jasných a velmi hmotných galaxií v raném vesmíru. Tyto tzv. hyper-zářivé (hyper-luminous) galaxie s překotnou tvorbou hvězd se nacházejí ve vzdálenost přibližně 12,8 miliardy světelných roků od Země, jejich poloha se promítá do souhvězdí Mečouna a jsou předurčeny ke splynutí v jeden objekt – velmi hmotnou eliptickou galaxii. Článek o tomto objevu byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Objev jediné mimořádně svítivé galaxie s překotnou tvorbou hvězd je mimořádný sám o sobě,“ říká Dominik Riechers, astronom z Cornell University a hlavní autor článku. „Avšak objev dvou těchto vzácných galaxií v tak těsné vzájemné blízkosti je vskutku ohromující. Vzhledem k jejich extrémní vzdálenosti od Země a doslova horečné tvorbě hvězd v každé z nich je pravděpodobné, že budeme svědky největšího splynutí galaxií, jaké bylo doposud zaznamenáno.“

Dominik Riechers se svými spolupracovníky nejprve detekoval tyto dvě galaxie, souhrnně označované jako ADFS-27, pomocí Herschelova kosmického dalekohledu (Herschel Space Observatory, ESA). Dvojice vypadala na jižní obloze jako samostatná červená skvrna v zorném poli dalekohledu. Již počáteční pozorování naznačovala, že zdánlivě slabý objekt je ve skutečnosti mimořádně jasný a extrémně vzdálený.

Následná pozorování radioteleskopem APEX (Atacama Pathfinder Experiment telescope), který provozuje Evropská jižní observatoř ESO, potvrdila tuto výchozí interpretaci a připravila cestu pro mnohem detailnější pozorování radioteleskopem ALMA.

Podvojnost objektu ADFS-27 na obrázku z radioteleskopu ALMA (vpravo) Autor: NRAO/AUI/NSF/B. Saxton/ESA Herschel/ESO APEX/ALMA/ESO/NAOJ/D. Riechers
Podvojnost objektu ADFS-27 na obrázku z radioteleskopu ALMA (vpravo)
Autor: NRAO/AUI/NSF/B. Saxton/ESA Herschel/ESO APEX/ALMA/ESO/NAOJ/D. Riechers
Díky vyššímu rozlišení a větší citlivosti zařízení ALMA se podařilo velmi přesně změřit vzdálenost objektu a odhalit, že se ve skutečnosti jedná o dvojici galaxií: ADFS-27N a ADFS-27S (severní a jižní složku). Data z observatoře ALMA rovněž ukázala, že ADFS-27 má přibližně 50× větší zásoby plynů pro vznik hvězd, než obsahuje naše Galaxie. Tyto tzv. hyper-zářivé galaxie s překotnou tvorbou hvězd jsou neobyčejně vzácné v raném období vývoje vesmíru – krátce po tom, co se zformovaly první galaxie – a mohou představovat jeden z nejextrémnějších doposud pozorovaných příkladů dramatické tvorby hvězd.

Množství tohoto plynu bude velmi rychle přetvořeno na nové hvězdy,“ dodává Dominik Riechers. „Naše současná pozorování napovídají, že tyto dvě galaxie skutečně vytvářejí hvězdy závratným tempem, přibližně 1000× rychleji, než se tomu děje v naší Galaxii (Mléčné dráze).“

Pozorování pomocí radioteleskopu ALMA také naznačují, že obě galaxie dělí vzdálenost zhruba 30 000 světelných let a pohybují se směrem k sobě rychlostí několik stovek kilometrů za sekundu. Jak bude pokračovat jejich vzájemná gravitační interakce, obě galaxie budou navzájem padat směrem k sobě, což pravděpodobně povede k jejich několikanásobnému těsnému sblížení před jejich vzájemným splynutím v jednu velkou eliptickou galaxii.

Astronomové očekávají, že tento proces bude trvat několik stovek miliónů roků a předpokládají, že při splynutí se může nakonec vytvořit jádro budoucí kupy galaxií.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] public.nrao.edu
[2] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Raný vesmír, Tvorba hvězd, Srážka galaxií


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »