Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dramatické události na okraji naší Galaxie

Dramatické události na okraji naší Galaxie

Narušený okraj Mléčné dráhy v důsledku interakce s trpasličí galaxií
Autor: T. Mueller/NASA/JPL-Caltech

Mezinárodní tým astronomů pod vedením Max Planck Institute for Astronomy (MPIA) v Heidelbergu učinil překvapující odhalení, které se týká místa zrození některých skupin hvězd nacházejících se v halo naší Galaxie. Tyto hvězdy vytvářejí rozměrné struktury kroužící kolem středu Mléčné dráhy – nad i pod rovinou plochého galaktického disku. Astronomové se domnívali, že se mohly zformovat z drobného „odpadu“, který se oddělil od malých hvězdných ostrovů, jež se v minulosti srazily s naší Galaxií.

Avšak ve studii publikované 26. 2. 2018 v časopisu Nature astronomové zveřejnili přesvědčivé důkazy, které ukazují, že některé z těchto struktur nacházejících se v halo ve skutečnosti pocházejí ze samotného disku naší Galaxie, odkud byly kdysi vyvrženy.

Tento fenomén je s trochou nadsázky označován jako galaktické soudní vystěhování,“ říká spoluautorka studie Judith G. Cohen, profesorka astronomie na Caltech (California Institute of Technoligy). „Tyto struktury byly vypuzeny mimo rovinu Mléčné dráhy, když přes galaktický disk procházela trpasličí galaxie. Tento průnik způsobil oscilace (vlnění), což vedlo k vyvržení hvězd mimo disk – nad nebo pod jeho rovinu – v závislosti na směru pohybu vesmírného narušitele.“

Tyto oscilace mohou být přirovnány ke zvukovým vlnám z hudebních nástrojů,“ říká hlavní autorka studie Maria Bergemann z MPIA. „Toto ´zvonění´ v naší Galaxii označujeme termínem ´galaktická seismologie´, která byla teoreticky předpovězena již před několika desetiletími. Nyní jsme získali zatím nejzřetelnější důkazy těchto oscilací v našem galaktickém disku.“

Vůbec poprvé vědecký tým, který vedla Maria Bergemann, představil detailní chemické složení těchto hvězd v halo naší Galaxie na základě pozorování dalekohledem na W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Havajské ostrovy.

Analýza chemického složení je velmi důležitou zkouškou, která umožňuje v určitém smyslu – podobně jako z rozboru DNA – identifikovat předchůdce hvězdné populace. Rozdílní předchůdci populací, jako je například disk Mléčné dráhy nebo její halo, satelitní trpasličí galaxie či kulové hvězdokupy, jsou známy díky radikálně odlišnému chemickému složení. Jakmile zjistíme, jaké je složení hvězd, můžeme vzápětí určit jejich propojení na předcházející populace,“ říká Maria Bergemann.

Astronomové zkoumali 14 hvězd nacházejících se ve dvou odlišných strukturách v halo naší Galaxie – Triangulum-Andromeda (Tri-And) a A13 představujících hustá hvězdná seskupení. Tato dvě uskupení se nacházejí na opačných stranách disku Mléčné dráhy: přibližně 14 000 světelných roků nad nebo pod galaktickým diskem (viz obrázek v úvodu článku).

Spektra hvězd v halo byla pořizována pomocí spektrometru High-Resolution Echelle Spectrometer (HIRES) umístěném na dalekohledu Keck Telescope o průměru 10 m.

Vysoká výkonnost a vynikající spektrální rozlišení spektrometru HIRES bylo rozhodující pro úspěch pozorování hvězd v okrajových oblastech Mléčné dráhy,“ říká Judith G. Cohen. „Dalším klíčovým faktorem bylo bezproblémové fungování Keckova dalekohledu – přesná pointace a hladký provoz umožnil v krátkém čase získat spektra více hvězd. Spektra použitá v této studii byla získána během jediné noci, což ukazuje, jak drahocenná může být jedna pozorovací noc.“

Vědecký tým rovněž získal spektrum jedné dodatečné hvězdy, které bylo pořízeno pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO (European Southern Observatory) v Chile.

Počítačová simulace srážky naší Galaxie s trpasličí galaxií Sagittarius Autor: Tollerud, Purcell, Bullock/University of California, Irvine
Počítačová simulace srážky naší Galaxie s trpasličí galaxií Sagittarius
Autor: Tollerud, Purcell, Bullock/University of California, Irvine
Když astronomové porovnávali chemické složení těchto hvězd s některými stálicemi objevenými v jiných kosmických strukturách, byli překvapeni zjištěním, že jejich chemická složení jsou téměř identická a věrně odpovídají složení vzorku hvězd v okrajové části disku naší Galaxie.

To poskytuje přesvědčivé důkazy, že většina hvězd v halo kolem Galaxie pravděpodobně pochází ze samotného tenkého galaktického disku (nejmladší části Mléčné dráhy, silně koncentrované do galaktické roviny). Tyto objevy jsou velmi vzrušující, protože naznačují, že disk Mléčné dráhy a jeho dynamika je mnohem složitější, než jsme si dosud mysleli.

Ukázali jsme, že pro skupiny hvězd v disku může být poměrně běžnou událostí jejich přemístění do mnohem vzdálenější oblasti uvnitř Mléčné dráhy v důsledku působení prolétající satelitní galaxie. Podobné chemické složení může být rovněž nalezeno v dalších galaxiích, což ukazuje na možnou galaktickou všeobecnost těchto dynamických procesů,“ říká spoluautorka výzkumu Allyson Sheffield z LaGuardia Community College/City University of New York (CUNY).

Jako druhý krok astronomové plánují analýzu spekter dalších hvězd v přehuštěných strukturách Tri-And a A13, stejně tak i hvězd v dalších hvězdných uskupeních daleko od disku Galaxie. Rovněž plánují určení hmotnosti a stáří těchto hvězd za účelem vymezení časového období, kdy došlo k jejich galaktickému „vystěhování“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] keckobservatory.org
[2] mpg.de
[3] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Keck observatory, Srážky galaxií, Galaktické halo, Galaxie Mléčná dráha


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 410

IC 410 – Hmlovina žubrienok v súhvezdí Povozník Na snímke je zachytená emisná hmlovina IC 410, nachádzajúca sa v súhvezdí Povozník (Auriga) na zimnej oblohe severnej pologule. Na oblohe leží približne na súradniciach rektascenzia 5 h 22 min a deklinácia +33°, takže je dobre pozorovateľná najmä počas zimných mesiacov. Od Zeme je vzdialená približne 10 000 až 12 000 svetelných rokov a patrí medzi výrazné oblasti aktívnej tvorby hviezd v našej Galaxii. V jej vnútri sa nachádza mladá otvorená hviezdokopa NGC 1893, ktorej horúce mladé hviezdy intenzívnym žiarením ionizujú okolitý plyn a spôsobujú jeho charakteristické žiarenie. Jednou z najzaujímavejších častí tejto hmloviny sú útvary prezývané „žubrienky“ – husté prachoplynné globuly Sim 129 a Sim 130, ktoré majú pretiahnutý tvar s dlhými chvostami. Tieto štruktúry formuje silné ultrafialové žiarenie a hviezdny vietor z mladých hviezd v okolí. Každý z týchto útvarov má rozmery rádovo niekoľko svetelných rokov, takže ide o obrovské kozmické štruktúry. IC 410 je fascinujúcim príkladom oblasti, kde sa súčasne stretáva zrodenie nových hviezd, pôsobenie ich žiarenia na okolité prostredie aj tmavé pásy medzihviezdneho prachu, ktoré vytvárajú dramatický kontrast vnútri hmloviny. Práve táto kombinácia jemných emisných štruktúr, tmavých prachových oblastí a výrazných detailov robí z IC 410 jeden z najpôsobivejších objektov zimnej oblohy. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 70x180sec. R, 60x180sec. G, 60x180sec. B, 100x120sec. L, 105x600sec Halpha, 82x600sec SII, 74x600sec OIII, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 10.1. až 9.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »