Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

Grafické ztvárnění mimořádně silného záblesku záření gama GRB 190114C
Autor: NASA, ESA and M. Kornmesser

Astronomové zkoumali podstatu velmi jasného a dlouhotrvajícího záblesku gama záření s označením GRB 190114C na základě studia jeho okolního prostředí. Záblesky gama záření jsou nejvíce energetické exploze ve vesmíru vysílající svazek záření v podobě mohutných výtrysků, které se šíří prostorem rychlostí odpovídající 0,99 rychlosti světla. Vznikají v okamžiku, kdy hvězda mnohem hmotnější než Slunce zkolabuje a na konci svého života vytvoří černou díru.

Záblesk GRB 190114C byl detekován 14. 1. 2019 souborem dalekohledů včetně kosmických observatoří NASA s názvem Swift a Fermi, stejně tak i pomocí pozemního teleskopu Major Atmospheric Gamma Imaging Cherenkov (MAGIC).

Svazek záření detekovaný z tohoto zdroje měl nejvyšší doposud pozorovanou energii: 1 TeV (tera elektronvolt) – přibližně biliónkrát vyšší než je energie fotonu viditelného světla.

Následná pozorování byla uskutečněna pomocí NASA/ESA Hubbleova kosmického teleskopu HST, který studoval prostředí v okolí zdroje GRB 190114C a zjistil, jak tato extrémní emise vzniká.

Z pozorování uskutečněných pomocí vesmírného teleskopu HST vyplývá, že tento zvláštní zdroj se nachází ve velmi hustém prostředí, zrovna uprostřed jasné galaxie, která je od nás vzdálená 5 miliónů světelných roků. To je opravdu mimořádné a zdá se, že by mohlo být příčinou vytvoření tak výjimečně silného záblesku,“ říká Andrew Levan, vědecký pracovník Radboud University.

Astronomové využili Hubbleův vesmírný teleskop společně s teleskopem Very Large Telescope (VLT) provozovaným ESO, a také radioteleskop Atacama Large Milimeter/submilimeter Array (ALMA) ke studiu mateřské galaxie záblesku GRB 190114C.

Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku
Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Zkoumali, zda vlastnosti hostitelského systému, který je složený z blízké dvojice interagujících galaxií, může přispívat k produkci těchto vysokoenergetických fotonů. GRB 190114C se objevil uvnitř centrální oblasti velmi hmotné galaxie, jejíž umístění je poněkud unikátní.

To svědčí o hustějším prostředí, než v jakém jsou záblesky gama záření obvykle pozorovány a může být rozhodující pro generování fotonů s vysokou energií, které byly pozorovány.

Astronomové zkoušeli pozorovat mimořádně energetické emise záblesků gama záření již dlouhou dobu,“ říká Antonio de Ugarte Postigo, vědecký pracovník Instituto de Astrofísica de Andalucía. „Toto nové pozorování je rozhodujícím krokem kupředu k našemu pochopení gama záblesků, jejich bezprostředního okolí, a také jak se látka chová, když se pohybuje rychlostí 99,999 % rychlosti světla.“

Článek popisující pozorování pomocí HST se objevil v časopise Nature.

Další článek, který detailně analyzuje galaxii, ve které došlo k záblesku záření gama GRB 190114C, byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov
[3] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Gama záblesk GRB 190114C


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »