Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

Grafické ztvárnění mimořádně silného záblesku záření gama GRB 190114C
Autor: NASA, ESA and M. Kornmesser

Astronomové zkoumali podstatu velmi jasného a dlouhotrvajícího záblesku gama záření s označením GRB 190114C na základě studia jeho okolního prostředí. Záblesky gama záření jsou nejvíce energetické exploze ve vesmíru vysílající svazek záření v podobě mohutných výtrysků, které se šíří prostorem rychlostí odpovídající 0,99 rychlosti světla. Vznikají v okamžiku, kdy hvězda mnohem hmotnější než Slunce zkolabuje a na konci svého života vytvoří černou díru.

Záblesk GRB 190114C byl detekován 14. 1. 2019 souborem dalekohledů včetně kosmických observatoří NASA s názvem Swift a Fermi, stejně tak i pomocí pozemního teleskopu Major Atmospheric Gamma Imaging Cherenkov (MAGIC).

Svazek záření detekovaný z tohoto zdroje měl nejvyšší doposud pozorovanou energii: 1 TeV (tera elektronvolt) – přibližně biliónkrát vyšší než je energie fotonu viditelného světla.

Následná pozorování byla uskutečněna pomocí NASA/ESA Hubbleova kosmického teleskopu HST, který studoval prostředí v okolí zdroje GRB 190114C a zjistil, jak tato extrémní emise vzniká.

Z pozorování uskutečněných pomocí vesmírného teleskopu HST vyplývá, že tento zvláštní zdroj se nachází ve velmi hustém prostředí, zrovna uprostřed jasné galaxie, která je od nás vzdálená 5 miliónů světelných roků. To je opravdu mimořádné a zdá se, že by mohlo být příčinou vytvoření tak výjimečně silného záblesku,“ říká Andrew Levan, vědecký pracovník Radboud University.

Astronomové využili Hubbleův vesmírný teleskop společně s teleskopem Very Large Telescope (VLT) provozovaným ESO, a také radioteleskop Atacama Large Milimeter/submilimeter Array (ALMA) ke studiu mateřské galaxie záblesku GRB 190114C.

Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku
Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Zkoumali, zda vlastnosti hostitelského systému, který je složený z blízké dvojice interagujících galaxií, může přispívat k produkci těchto vysokoenergetických fotonů. GRB 190114C se objevil uvnitř centrální oblasti velmi hmotné galaxie, jejíž umístění je poněkud unikátní.

To svědčí o hustějším prostředí, než v jakém jsou záblesky gama záření obvykle pozorovány a může být rozhodující pro generování fotonů s vysokou energií, které byly pozorovány.

Astronomové zkoušeli pozorovat mimořádně energetické emise záblesků gama záření již dlouhou dobu,“ říká Antonio de Ugarte Postigo, vědecký pracovník Instituto de Astrofísica de Andalucía. „Toto nové pozorování je rozhodujícím krokem kupředu k našemu pochopení gama záblesků, jejich bezprostředního okolí, a také jak se látka chová, když se pohybuje rychlostí 99,999 % rychlosti světla.“

Článek popisující pozorování pomocí HST se objevil v časopise Nature.

Další článek, který detailně analyzuje galaxii, ve které došlo k záblesku záření gama GRB 190114C, byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov
[3] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Gama záblesk GRB 190114C


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »