Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

HST pozoroval gama záblesk s doposud největší energií

Grafické ztvárnění mimořádně silného záblesku záření gama GRB 190114C
Autor: NASA, ESA and M. Kornmesser

Astronomové zkoumali podstatu velmi jasného a dlouhotrvajícího záblesku gama záření s označením GRB 190114C na základě studia jeho okolního prostředí. Záblesky gama záření jsou nejvíce energetické exploze ve vesmíru vysílající svazek záření v podobě mohutných výtrysků, které se šíří prostorem rychlostí odpovídající 0,99 rychlosti světla. Vznikají v okamžiku, kdy hvězda mnohem hmotnější než Slunce zkolabuje a na konci svého života vytvoří černou díru.

Záblesk GRB 190114C byl detekován 14. 1. 2019 souborem dalekohledů včetně kosmických observatoří NASA s názvem Swift a Fermi, stejně tak i pomocí pozemního teleskopu Major Atmospheric Gamma Imaging Cherenkov (MAGIC).

Svazek záření detekovaný z tohoto zdroje měl nejvyšší doposud pozorovanou energii: 1 TeV (tera elektronvolt) – přibližně biliónkrát vyšší než je energie fotonu viditelného světla.

Následná pozorování byla uskutečněna pomocí NASA/ESA Hubbleova kosmického teleskopu HST, který studoval prostředí v okolí zdroje GRB 190114C a zjistil, jak tato extrémní emise vzniká.

Z pozorování uskutečněných pomocí vesmírného teleskopu HST vyplývá, že tento zvláštní zdroj se nachází ve velmi hustém prostředí, zrovna uprostřed jasné galaxie, která je od nás vzdálená 5 miliónů světelných roků. To je opravdu mimořádné a zdá se, že by mohlo být příčinou vytvoření tak výjimečně silného záblesku,“ říká Andrew Levan, vědecký pracovník Radboud University.

Astronomové využili Hubbleův vesmírný teleskop společně s teleskopem Very Large Telescope (VLT) provozovaným ESO, a také radioteleskop Atacama Large Milimeter/submilimeter Array (ALMA) ke studiu mateřské galaxie záblesku GRB 190114C.

Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Na levém snímku je dvojice interagujících galaxií, poloha GRB 190114C je vyznačena červeným kroužkem; pravý snímek zachycuje optický protějšek gama záblesku
Autor: de Ugarte Postigo et al, arXiv: 1911.07876
Zkoumali, zda vlastnosti hostitelského systému, který je složený z blízké dvojice interagujících galaxií, může přispívat k produkci těchto vysokoenergetických fotonů. GRB 190114C se objevil uvnitř centrální oblasti velmi hmotné galaxie, jejíž umístění je poněkud unikátní.

To svědčí o hustějším prostředí, než v jakém jsou záblesky gama záření obvykle pozorovány a může být rozhodující pro generování fotonů s vysokou energií, které byly pozorovány.

Astronomové zkoušeli pozorovat mimořádně energetické emise záblesků gama záření již dlouhou dobu,“ říká Antonio de Ugarte Postigo, vědecký pracovník Instituto de Astrofísica de Andalucía. „Toto nové pozorování je rozhodujícím krokem kupředu k našemu pochopení gama záblesků, jejich bezprostředního okolí, a také jak se látka chová, když se pohybuje rychlostí 99,999 % rychlosti světla.“

Článek popisující pozorování pomocí HST se objevil v časopise Nature.

Další článek, který detailně analyzuje galaxii, ve které došlo k záblesku záření gama GRB 190114C, byl publikován v časopise Astronomy & Astrophysics.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov
[3] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: HST, Gama záblesk GRB 190114C


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »