Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Toulavá tělesa planetárních hmotností jsou v galaxiích docela běžná

Toulavá tělesa planetárních hmotností jsou v galaxiích docela běžná

Čtyři jasné skvrnky u středu snímku pořízeném Hubbleovým vesmírným dalekohledem odpovídají obrazu čočkovaného kvasaru na pozadí bližší kupy galaxií SDSS J1004+4112. Objeven byl pomocí Sloan Digital Sky Survey a je od nás asi 7 miliard světelných roků daleko.
Autor: European Space Agency, NASA, Keren Sharon (Tel-Aviv University) and Eran Ofek (CalTech)

Na základě použití techniky zvané mikročočkování pomocí kvasaru detekovala skupina astronomů z University of Oklahoma populaci volně putujících (toulavých) těles planetární velikosti – exoplanet a/nebo primordiálních černých děr – a to ve dvou extragalaktických soustavách: čočkující galaxie má označení Q J0158-4325 a čočkující kupa galaxií je pojmenována SDSS J1004+4112. Jedná se teprve o druhou a třetí detekci takovýchto těles v galaxiích mimo Mléčnou dráhu.

Q J0158-4325 je čočkující systém tvořený kvasarem a galaxií, kde světlo vzdálenějšího kvasaru ve vzdálenosti 8,8 miliardy světelných roků je gravitačně „čočkováno“ (zesilováno) galaxií v popředí, která je od Země vzdálena „pouhých“ 3,6 miliardy světelných roků.

Čočkující systém SDSS J1004+4112 se skládá z velmi hmotné kupy galaxií vzdálené 6,3 miliardy světelných roků a zdrojem záření je kvasar, kterého od nás dělí vzdálenost 9,9 miliardy světelných roků.

Popis mikročočkování kvasaru – čočkujícím objektem mže být galaxie, nebo i hvězda, v popředí, ale také primordiální černá díra nebo jiný kompaktní objekt v popředí. Schema ukazuje zjasnění kvasaru průchodem hvězdy v průběhu více než deseti roků. Autor: NASA/Jason Cowan (Astronomy Technology Center)
Popis mikročočkování kvasaru – čočkujícím objektem mže být galaxie, nebo i hvězda, v popředí, ale také primordiální černá díra nebo jiný kompaktní objekt v popředí. Schema ukazuje zjasnění kvasaru průchodem hvězdy v průběhu více než deseti roků.
Autor: NASA/Jason Cowan (Astronomy Technology Center)

Xinyu Dai z Homer L. Dodge Department of Physics and Astronomy at the University of Oklahoma analyzoval se svými spolupracovníky deset let trvající řadu pozorování těchto systémů prostřednictvím rentgenového kosmického teleskopu NASA s názvem Chandra X-ray Observatory.

Svědectví o existenci těles planetárních hmotností – o hmotnostech v rozmezí od velikosti Měsíce až po planetu Jupiter – v galaxiích v popředí bylo odvozeno na základě mikročočkujících signálů, které se jeví jako posuny spektrálních čar rentgenové emise u kvasarů v pozadí.

Tyto nevázané objekty jsou buď toulavé planety nebo primordiální černé díry,“ prohlásili astronomové. „Toulavé planety byly vyvrženy nebo rozptýleny v průběhu vzniku hvězd a planetárních soustav. Primordiální černé díry vznikaly v raném období po vzniku vesmíru v důsledku tzv. kvantových fluktuací.“

Jsme velice nadšení z detekce dvou nových systémů,“ říká Saloni Bhatiani, doktor filosofie (Ph.D.) na University of Oklahoma. „Můžeme trvale extrahovat signály týkající se těles planetárních hmotností ve vzdálených galaxiích. Otevírá to nové pozorovací okno v astrofyzice.“

Rentgenová snímek gravitační čočky SDSS J1004+4112 pořízený družicí Chandra; červená oblast uprostřed odpovídá horkému plynu čočkující kupy galaxií v popředí a čtyři modré skvrnky patří obrazu čočkovaného kvasaru v pozadí. Autor: University of Oklahoma
Rentgenová snímek gravitační čočky SDSS J1004+4112 pořízený družicí Chandra; červená oblast uprostřed odpovídá horkému plynu čočkující kupy galaxií v popředí a čtyři modré skvrnky patří obrazu čočkovaného kvasaru v pozadí.
Autor: University of Oklahoma
Tým astronomů rovněž zjistil, že na tělesa planetárních hmotností v soustavách Q J0158-4325 a SDSS J1004+4112 připadá zhruba 0,03 % a 0,01 % celkové hmotnosti uvedených soustav.

Detekce těles planetárních hmotností, buď toulavých planet nebo primordiálních černých děr, je mimořádně důležitá pro modelování vzniku hvězd a planet, a také modelování vývoje raného vesmíru,“ říká Xinyu Dai. „Dokonce bez rozložení dvou populací naše limity pro populaci primordiálních černých děr jsou již několik řádů magnitud pod dřívějšími limity v uvedeném rozmezí hmotností.“

Výsledky mají mimořádnou důležitost pro potvrzení, že tělesa planetárních hmotností se v galaxiích všeobecně vyskytují, dodávají astronomové.

Vědecká práce byla publikována v časopise Astrophysical Journal.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Primordiální černé díry, Gravitační mikročočky, Čočkující galaxie


13. vesmírný týden 2020

13. vesmírný týden 2020

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2020. Měsíc bude v novu. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno jsou poblíž sebe Mars, Jupiter a Saturn. Zájemci o komety si mohou dvě středně jasné prohlédnout relativně vysoko na obloze a jednu také večer nízko na západě. V neděli 29. března přecházíme na letní čas. Přes utlumení dění ve společnosti ještě probíhají nějaké starty raket a přípravy běží, s patřičnými karanténními opatřeními, i směrem ke startu Sojuzu k ISS. Před 365 lety se narodil Christiaan Huygens, objevitel měsíce Titan.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC 2264 RGB SHO

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik   Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2020 obdržel snímek „NGC 2264“, jehož autorem je Pavol Kollarik. Za devatero horami a devatero řekami, ještě dál než běhá po obloze

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Snímek planetky (52768) 1998 OR2

Rozměry obrázku jsou 20 x 20 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Nacházela se v souhvězdí Blíženců. Planetka se má během měsíce dubna stát výzkumným objektem radioteleskopu v Goldstone.

Další informace »