Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  V PSB galaxiích je dostatek plynu pro tvorbu nových hvězd. Co jim v tom brání?
Jan Herzig Vytisknout článek

V PSB galaxiích je dostatek plynu pro tvorbu nových hvězd. Co jim v tom brání?

Umělecká představa PSB galaxie
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/S.Dagnello

Díky novým měřením soustavy radioteleskopů ALMA vědci zjistili, že takzvané PSB (Post-Starburst) galaxie v sobě shromažďují plyn místo toho, aby ho rozptylovaly, jak se dříve předpokládalo. S tímto objevem ale vyvstává nová otázka. Co těmto galaxiím brání v tvorbě nových hvězd?

Galaxie s označením Post-Starburst jsou někdy také popisovány jako E+A galaxie. V jejich spektru se vyskytují výrazné absorpční čáry Balmerovy série, které naznačují, že na složení galaxie mají velký podíl hvězdy spektrálních tříd A a F. Postrádají ale emisní čáry OII nebo Halfa, naznačující přítomnost hvězdotvorných oblastí; naopak v jejich spektru byly nalezeny kovové absorpční linie typické pro starší populaci trpasličích hvězd. Podle těchto známých faktů se v současné době usuzuje, že tyto galaxie vznikly prudkou kolizí či splynutím dvou hvězdných ostrovů, což zapříčinilo intenzivní srážení mezihvězdného plynu a prachu, a tím i tvorbu nových hvězd neobvyklou rychlostí. V současnosti je pak pozorujeme nedlouho po zastavení rychlé hvězdotvorby.

Vědci dosud předpokládali, že důvodem, který zapříčinil zastavení procesu tvorby nových hvězd, byl rozptyl materiálu pomocí supernov, hvězdného větru nebo účinků černých děr. Nová data ze soustavy radioteleskopů ALMA ale ukazují na to, že po ukončení tvorby nových hvězd si tyto galaxie nadále udržují velké množství koncentrovaného turbulentního plynu, který je stále stlačován. Nepoužívají ho však k vytváření nových hvězd.

Už nějakou dobu jsme věděli, že molekulární plyn zůstává blízko PSB galaxií. Nebyli jsme ale schopni určit kde, což nám bránilo zjistit, proč tyto galaxie netvoří hvězdy. Nyní jsme objevili značné množství zbývajícího plynu uvnitř galaxie, přičemž tento plyn je velmi kompaktní, řekl Adam Smercina, astronom z University of Washington, vedoucí autor studie.

Snímek PSB galaxie kombinující data z HST a ALMA s rozlišitelným plynem Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/S.Dagnello
Snímek PSB galaxie kombinující data z HST a ALMA s rozlišitelným plynem
Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/S.Dagnello
Plyn se navíc jeví jako velmi turbulentní a někdy se dokonce vyskytuje v centrálních částech těchto klidných galaxií. To nahrává dalším otázkám. V tomto případě může být tvorba hvězd potlačena kvůli silným turbulencím v plynu, podobně jako když silný vítr uhasí oheň. Nicméně silné turbulence mohou vzniku hvězd naopak také napomoci. Zbývajícími otázkami této práce je proto pochopit, jak vznikají tyto silné turbulence a jak souvisí s potlačením tvorby hvězd.

K tomu Decker French z University of Ilinois doplnil: Tyto výsledky vyvolávají otázku, jaké zdroje energie v těchto galaxiích jsou schopny pohánět tyto turbulence a bránit plynu vytvářet nové hvězy. Jednou z možností je energie pocházející z akrečních disků supermasivních černých děr v těchto galaxiích. Jeho kolega J. D. Smith z University of Toledo navázal: Přestože v raném vesmíru byly PSB galaxie velmi běžné, dnes jsou poměrně vzácné. Tyto hvězdné ostrovy také tak trochu ukazují, jak by jednou mohlo vypadat splynutí Mléčné dráhy s Galaxií v Andromedě.

Objev turbulentního a kompaktního plynu v jinak neaktivních galaxiích je dalším krokem ke kompletnímu popisu toho, jak galaxie v průběhu miliard let vznikají, vyvíjejí se a nakonec zanikají.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Radioteleskop ALMA, PSB galaxie, Galaxie


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »