Související stránky k článku ČAM za květen 2017: Příběh Orionu po 84 letech
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl IV. Na Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově jsem přijel asi v roce 2005, kdy Perkův dalekohled ještě neměl současné jméno, ale byl to „jen” dvoumetr. Jakmile jsem vstoupil do kopule, tak mě jako technika doslova jedna věc „praštila do oči”. Drážky šroubů vnitřního opláštění kopule, lidově nuty, jsou všechny v jednom sklonu. Jak říkal můj strýc – aby to vypadalo. Obdobnými drobnostmi se firma ZEISS liší od těch ostatních. Prostě i po padesáti čtyřech letech je to stále perfektní.
Největší dalekohled České republiky je mojí srdeční záležitostí, protože bez této velmi náročné rekonstrukce elektronického řídícího systému by nebylo dalších. Navíc si osobně osahat úplně vše byla pro amatérského astronoma velká pocta.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2024 obdržel snímek
„V zajetí barev“, jehož autorem je Pavel Váňa
Kdo by neměl rád jaro, kdy po studených zamračených dnech, skrovně prosvětlených hřejivými slunečními paprsky se příroda začíná probouzet. Zelenající se stromy jsou pozvolna obsypávány květy, krajina zalitá sluncem se stává samozřejmostí lákající k toulkám přírodou. Kam oko dohlédne, narazí na pestrou směsici barev, od žlutých řepkových lánů, bílých třešňových sadů, fialových šeříků přes zelenající se stráně až po modré nebe.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl III. Shamakhy Astrophysical Observatory (SHAO) je observatoř na jižních svazích pohoří Kavkaz v Ázerbájdžánu. Je pojmenována po Nasreddinovi Tusim. Nachází se na východním svahu Pirqulu v nadmořské výšce 1500 m a je vzdálená jen několik kilometrů od města Šamachi. Než se člověk dostane až na hvězdárnu samou, musí zdolat přibližně 150 kilometrů z hlavního města Baku. Naštěstí nyní už po dálnici, ale v době mojí návštěvy byla cesta dost značným utrpením, jelikož silnice nebyly v úplně solidním stavu a dálnice se teprve budovala.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek
„IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč
Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme zde například mlhovinu, která je výsledkem výbuchu supernovy pozorované i přes den očima v roce 1054, nebo hvězdu Aldebaran, jejíž poloměr je 38krát větší než naše Slunce a svítí 425krát více. Nalezneme zde i dvě otevřené hvězdokupy Plejády a Hyády a spoustu dalších zajímavých objektů.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl II. Observatoř Tautenburg, celým názvem Karl Schwarzschild Observatory, se nachází jen několik desítek kilometrů od místa zrodu legendární optiky. Město Jena proslavila hlavně firma ZEISS a i když se zde už astronomické dalekohledy nevyrábějí, tak zmodernizovaná optická továrna je zde stálou ikonou. Firmu ZEISS není možné ze seriálu o dalekohledech vynechat, protože to není jen o výrobě dalekohledů, ale to je už příběh, který započal mnohem dříve než stavba observatoře v Tautenburgu. Firma ZEISS vyrobila ve své historii opravdu hodně dalekohledů. Jen namátkově a se značnou mírou nepřesnosti (jedná se o průměr zrcadla) - 3 x 3,6 metru, 2 x 2,2 metru, 5 x 2 metry a 11 x 1 metr. V průběhu seriálu některé z nich navštívíme, ale nyní to bude o tom prvním, který se hovorově nazývá - dvoumetr.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek
„Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“,
jehož autorem je Jan Beránek.
Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci. Již zjev jasných komet na obloze, s ohonem zakřiveným do tvaru šavle, vedly k otázkám, zda nemohou předpovídat výsledky důležitých bitev. Zde však hrály obojakou roli – jednoho panovníka potěšily, druhého, toho, který prohrál, naopak zklamaly. Dnes již víme o kometách mnohem více než naši předkové, ovšem i tak nám ještě mnohá tajemství skrývají.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl I. Německo - španělská observatoř CAHA (Centro Astronómico Hispano en Andalucía) se nachází asi 120 kilometrů od španělské Granady na úbočí pohoří Sierra Nevada v nadmořské výšce 2 168 metrů. Rozsáhlý prostor observatoře je domovem několika teleskopů. Největším místním a zároveň největším kontinentálním přístrojem je dalekohled s průměrem zrcadla 3,5 metru. Vyrobila jej firma ZEISS a jistě není bez zajímavosti, že jeho téměř identické dvojče stojí na observatoři ESO La Silla v Chile.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2024 obdržel snímek
„NGC 2359 - Thorova helma“, jehož autorem je Roman Hujer
Jméno Thor nalezneme zejména v mytologii severských národů, například Germánů či Vikingů. Jeho otcem byl Odin, jeden z bohů zde nejvyšších. Je bohem hromu, blesku, války, plodnosti země, deště, počasí a také ochraňuje prosté lidi, rovněž tak rolníky. Nalezneme jej v anglickém pojmenování dne čtvrtek – Thursday. Jeho nápojem je údajně pivo.
Díl nultý: bačkorový astronom. Jmenuji se Zdeněk Bardon a jsem spolupracovníkem Hvězdárny v Úpici, dlouholetým členem České astronomické společnosti (ČAS), Slovenské svazu astronomů (SZA), Evropské astronomické společnosti (EAS), Foto ambasadorem ESO (Evropská jižní observatoř) a zakladatelem fotografické soutěže Česká astrofotografie měsíce (ČAM). Přátelé mne znají spíše pod přezdívkou Bačkorový astronom. Proč právě „bačkorový” a jakou to má souvislost se seriálem, který touto předmluvou začíná?
Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2023
obdržel snímek „Zdánlivý pohyb Slunce na obloze“,
jehož autory jsou Vladimír a Martin Hulkovi
Keltské svátky Alban Arthuan, Alban Eilir, Alban Hefin a Alban Elved, oslavy Svatojánské noci, slovanské dožínky, Zardanův sloup na Vyšehradě i megalitické stavby či kamenné řady od Skotska po Kounice a snad i dále, perské oslavy Nourúzu, křesťanské vánoce, velikonoce (ano, i ty sem patří), astronomické slunovraty a rovnodennosti a též vítězný snímek prosincového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce Vladimíra a Martina Hulkových. Všechny spojuje oběh Země kolem Slunce, nu a samozřejmě i zemská rotace. Zejména pro naše předky byl pohled na oblohu, oběh Slunce a Měsíce, případně planet a hvězd velmi důležitý. Pokud se nyní zarazíte nad oběhem Slunce kolem Země, vězte, že to opravdu v dějinách lidstva není moc dlouho, co víme, že je to naopak. Pár stovek let. A někteří lidé tomu nevěří dodnes.
Obraz Měsíce na obloze je nedílnou součástí naší představy o nočním nebi. Astrofotografové jej proklínají, jiní astronomové čekají s okem přitisknutým k okuláru dalekohledu na krátery objevující se ve slunečním světle postupujícímu u měsíčního terminátoru. Zamilovaní si šeptají Máchovy verše z Máje "Ouplné lůny krásná tvář – tak bledě jasná, jasně bledá, ...". V každém případě nám zejména úplněk, jinak nepříliš prokreslený díky "en face" nemodelujícímu osvětlení, přináší zajímavé otázky. Je stále stejný, stejně velký, stejně jasný? Na fotografické měsíční kompozici Zdenka Bardona, jejíž vytvoření zabralo vlastně celý kalendářní rok, se na tyto otazníky podíváme podrobněji.
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2023
obdržel snímek „Polární záře nad Brněnskou přehradou“,
jehož autorem je Vojtěch Otruba
Téměř přesně před dvaceti lety, 20. listopadu 2003 se nad Českou republikou rozzářila polární záře. A 5. listopadu 2023 pořídil fotograf Vojtěch Otruba obraz polární záře nad Brněnskou přehradou. Ne že by mezitím nebyly u nás pozorovatelné jiné, ostatně předchozí polární záři jsme mohli sledovat 25. září tohoto roku. Důležitých je však těch 20 let.
V úterní odpoledne 6. října byl obyčejný podzimní a již téměř klasicky zamračený den. Těžká oblaka zakrývala oblohu a déšť byl na spadnutí. Náhle a naprosto nečekaně se nad severovýchodním obzorem rozzářila neuvěřitelně krásná plná duha. Klenula se nad městem Jaroměř a autorovým rodným Josefovem. Ovšem nebyla to jen tak obyčejná duha. Byla fantasticky barevně sytá, a hlavně ji jako vějíř protínaly anti-krepuskulární paprsky.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2023 obdržel snímek
„Tři planetární mlhoviny“, jehož autorem je Evžen Brunner
Planetární mlhovina. Již od roku 1875 poněkud matoucí označení. Byť by tento název mohl evokovat třeba protoplanetární disk okolo vznikající hvězdy, skutečnost je „na hony“ vzdálená. Označení zanesl do astronomie astronom William Herschel, mimochodem objevitel planety Uran, jemuž tyto objekty při pozorování v dalekohledu připomínaly kotouček pozorovaných planet. Ostatně, podobný pocit měli i další astronomové v 18. století. Vlastní podstata planetárních mlhovin čekala na své objasnění ještě přibližně 75 let.
Po knize astronomických fotografií „Nebeské perly české a slovenské astrofotografie“ se objevila kniha další. Není tentokrát čistě astronomická, byť snímků oblohy je v ní i tak dost. Její autor, astrofotograf a foto-ambasador ESO Zdenek Bardon, v ní propojil klasickou astronomii s cestovatelskými zážitky, i se svými zkušenostmi s velkými a ještě většími dalekohledy a jejich rekonstrukcemi.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2023 obdržel snímek
„Kometa C/2023 P1 (Nishimura)“, jehož autorem je Martin Gembec
Kometa C/2023 P1 Nishimura – velké překvapení tohoto roku. I tak bychom mohli nazvat objev, který učinil 12. srpna 2023 japonský amatérský astronom Hideo Nishimura. Svůj objev, v pořadí již třetí, učinil poměrně jednoduchým vybavením, digitální zrcadlovkou Canon EOS 6D s objektivem s ohniskem 200 mm. Tedy vybavením, které má mnoho lidí doma.
Vášnivý astrofotograf Zdeněk Bardon je hostem i v tomto druhém díle. Budeme společně besedovat o tom, jak a proč fotit oblohu a objekty vzbuzující zvědavost a inspiraci pro smysluplné hledání podstaty světa.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2023 obdržel snímek
„Zbytky supernovy v Plachtách“, jehož autorem je Jakub Korbel
Televizní stanice Noe, skrze svého redaktora Jindřicha Suchánka, mimochodem nositele ceny Littera Astronomica České astronomické společnosti, zpovídala v prvním díle svého dvoudílného astrofotografického pořadu Hlubinami vesmíru amatérského astronoma Zdenka Bardona. I když, právě v jeho případě se označení amatérský astronom poněkud míjí svým významem. Od brýlových čoček namířených do hlubin vesmíru se dopracoval až k dalekohledům, jejichž objektivy by se nevešly do zastavěné plochy velkého obývacího pokoje, mnohdy ani do plochy měnšího rodinného domku.
Titul Česká astrofotografie měsíce za júl 2023
získala snímka „Ou4 – Obří oliheň “, ktorej autorom je David Zimák
Júl je typické dovolenkové obdobie, mnohí sa vydávajú do južných krajín nabažiť sa slnečných lúčov, oddychovať na pláži, či objavovať podmorský svet úžasných farebných rýb, koralov, no aj vzácnejších kalmárov (olihní, krakatíc).
