Související stránky k článku Dalekohled Jamese Webba vyfotografován mezi hvězdami
Někdy se stane, že se na obloze objeví, nebo náhle zjasní, kometa až v blízkosti Slunce, a pak může být objevena na snímcích přístroje SWAN na sondě SOHO. Tak tomu bylo i v případě nově objevené komety, které si na snímcích tohoto přístroje všiml Michael Mattiazzo a okamžitě o tom informoval astronomy na internetových fórech, kde si informace všiml Martin Mašek z Liberce a okamžitě na ni zamířil robotický dalekohled FRAM Fyzikálního ústavu akademie věd ČR v Argentině. Potenciální kometu našel nejprve pomocí teleobjektivu s širším zorným polem a následně provedl přesná měření pomocí 30cm dalekohledu. Šlo o první pozemská pozorování v řadě, která vedla až k určení dráhy komety a označení jako C/2020 F8 (SWAN).
Už je tomu více než rok, co pravidelně dostáváme nové a nové snímky z největšího kosmického dalekohledu současnosti, Dalekohledu Jamese Webba. V infračerveném světle jsme si tak mohli za tuto dobu prohlédnout již většinu z těch nejznámějších objektů hlubokého vesmíru. V nedávné době se k nim přidala Krabí mlhovina. Tu na obloze můžeme najít v souhvězdí Býka nedaleko hvězdy Zeta Tauri. V Messierově katalogu jí patří výsostné první místo. Jde asi o nejznámější pozůstatek po výbuchu supernovy, jaký na obloze najdeme.
Kometa je tvor velice prchavý. V blízkosti Slunce se její jádro zahřeje a konečně může být nalezeno. Pak se ale vzdálí a na dlouhá léta zmizí z našeho dohledu. Ne vždy se pak při dalším návratu naskytnou ideální podmínky pro její znovunalezení a nebo není dostatečně dobře známa její dráha. A tady je prostor pro amatérské hvězdáře a další astronomy, kteří mohou za jistých podmínek předběhnout i velké automatické přehlídky oblohy a najít kometu, která je v ideálním případě přibližně v té části oblohy, kde astronom doufá, že by měla být. Je to činnost pro trpělivé, protože velké přehlídkové dalekohledy ve světě řadu takových těles spatří již dlouhé měsíce předtím, než jsou v dosahu menších dalekohledů. Jsou však místa na obloze, kam se tak dobře nepodívají a to především za soumraku nebo nízko nad obzorem. A tak je šance, že kometu znovunaleznete, mnohem větší.
Jednu hodinu a 27 minut po nadcházející půlnoci našeho času ve vzdálenosti kolem 3 600 km nad zemským povrchem, konkrétně nad Jižní Amerikou, proletí malý blízkozemní asteroid. Nese označení 2023 BU a jeho velikost by se měla pohybovat v jednotkách metrů. Nebezpečí srážky bylo jasně vyloučeno. Před největším přiblížením ho pozorovali i čeští astronomové.
Astrofotograf Zdeněk Bardon, člen Východočeské pobočky České astronomické společnosti a také fotoambasador ESO, nám připravil třetí a dle jeho slov poslední knihu o svých astronomických a cestovatelských zážitcích, spojených převážně s dalekohledy Evropské jižní observatoře. 240 stran textu nás zavede až do nitra velkých teleskopů světa, nechybí však ani obrázky převážně noční oblohy z míst, kde je ještě tma. A to vše doplněno někdy až neuvěřitelnými příběhy noční astronomie.
Mezinárodní tým vědců, jehož členem je také astrofyzik Michal Zajaček z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, identifikoval mladou hvězdokupu v bezprostřední blízkosti supermasivní černé díry Sgr A* v centru naší Galaxie. Vědce překvapilo stáří pozorovaných objektů a poprvé publikovali spektrum centra naší galaxie pořízené vesmírným dalekohledem Jamese Webba.
V článku přinášíme přehled jasnějších komet, které by měly být v průběhu druhé čtvrtiny roku 2022 ve vizuálním dosahu běžných amatérských dalekohledů o průměru okolo 20 cm. Chybět tedy nemůže stálice oblohy C/2019 L3 (ATLAS), která při stále podobné jasnosti brázdí oblohu v souhvězdí Blíženců. Nedaleko ve Vozkovi je další už dlouho pozorovatelná jasnější kometa 19P/Borrelly. Naději na dobrou viditelnost přináší na ranní obloze viditelná kometa C/2017 K2 (PANSTARRS).
Detail dalekohledu FRAM na Observatoři Pierra Augera v Argentině.Autor: Jan Ebr
Chcete pozorovat jižní oblohu profesionálním robotickým dalekohledem? Máte zajímavou myšlenku, jaký objekt a jaké pozorování na jižní polokouli provést? Pak s pomocí dalekohledu FRAM můžete svůj nápad proměnit ve skutečnost!
Tisková zpráva Fyzikálního ústavu AV ČR.
Již druhou nemocnici v České republice navštívila astronomická výstava Vesmír blíže lidem, uspořádaná k 60. výročí založení Evropské jižní observatoře (ESO). Výstava zachycuje na deseti panelech několik velkých teleskopů této instituce, včetně astronomických objektů, pozorovatelných z jižní polokoule.
Dalekohled Jamese Webba, konkrétně jeho přístroj MIRI (Mid-InfraRed Instrument), který se zaměřuje na středně dlouhé infračervené záření, pozoroval hvězdu TRAPPIST 1. Kolem ní obíhá rovnou sedm exoplanet, což z něj činí druhý největší jiný planetární systém co se počtu planet týče. Pozorování proběhlo v době, kdy spolu s hvězdou z pohledu od Země bylo možné vidět i jednu z jejích oběžnic, exoplanetu TRAPPIST-1c. Přesněji řečeno v tu chvíli osvětlenou stranu exoplanety. Když naopak vidět opět nebyla, od hvězdy přicházelo světla méně. Odborně můžeme tuto situaci nazvat jako sekundární zákryt. Během něj se dalekohledu podařilo získat důležitá data o teplotě exoplanety a její atmosféře.
V souhvězdí Kassiopeia vzplála relativně jasná nova. Nova je díky svému jasu dostupná i v triedrech, její jasnost se nyní pohybuje okolo 7,8 mag. Zdá se, že zjasňování se již zastavilo a nejspíše dosáhla maxima své jasnosti. Jaký bude její další vývoj, je těžké odhadovat. V triedrové dostupnosti by měla zůstat minimálně v následujících dnech.
Objekt dostal označení Nova Cas 2021 = V1405 Cas. Hvězda však byla známá již před svým vzplanutím díky pečlivému českému pozorovateli.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XXIV. Na samotný závěr seriálu jsem si ponechal observatoř, které si ve své „sbírce” velmi cením - Skalnaté Pleso.
Dostat se na observatoře Skalnaté pleso a Lomnický štít není zase až tak složité, ale přijet s pozváním a šroubovákem v tlumoku, to je jiná káva. Obzvláště Skalnaté pleso je pro mě téměř modla, protože ji založil významný český astronom Antonín Bečvář. Existuje mnoho zkazek, jak se mu to podařilo za války, kdy lidé měli problém absolutně se vším a observatoř byla až to úplně poslední, na co by kdo pomyslel. On to ale dokázal. Psal se rok 1940 a v nadmořské výšce 1 751 metrů vyrostla architektonicky krásná stavba.
S deep fieldy se to mělo podobně jako s mnoha dalšími odvážnými nápady – vytáhly se během pauzy na kafe a ne všichni se hrnuli do jejich realizace. Naštěstí v týmu Hubbleova vesmírného dalekohledu zvítězila zvědavost nad opatrností a mnohahodinová expozice na první pohled prázdné části oblohy odhalila více než 1500 galaxií. V dalším díle Rozhovorů si povíme více o těchto nejhlubších snímcích vesmíru a taky o tom, co jsme se dozvěděli z prvního deep fieldu pořízeného Vesmírným dalekohledem Jamese Webba.
Komety jsou nebeské objekty, u nichž mají svoji nezastupitelnou roli i amatérská pozorování. V České republice i na Slovensku působí několik pozorovatelů, kteří měřeními jasností komet přispívají do mezinárodních databází. Pojďme se podívat, jak si naši pozorovatelé vedli v roce 2019.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XXIII. V tomto dílu zavítáme na španělský ostrov La Palma. Na vrcholu vyhaslé sopky ostrova La Palma Kanárského souostroví se nachází komplex observatoří. Kouzelné místo nese oficiální pojmenování Observatorio del Roque de los Muchachos a cestou vzhůru lze napočítat 116 pravotočivých a 127 levotočivých zatáček. Zvládnout tolik zákrut spolu s nadmořskou výškou 2 500 metrů zabere autem asi dvě hodiny. Okraj vulkánu je obsypán dalekohledy, a tak uvedu jen několik nejzajímavějších. Například Gran Telescopio Canarias (GTC) s celkovým průměrem segmentových zrcadel 10,4 metru. Je to největší dalekohled světa této kategorie. Návštěva jeho kopule je jako vstoupit na hokejový stadion, a to rozhodně nepřeháním. Hned vedle William Herschel Telescope (WHT) se nachází Isaac Newton Telescope (INT) s průměrem zrcadla 2,54 metru. A na hraně skály připomínající orlí hnízdo, je instalován dalekohled The Nordic Optical Telescope (NOT) s průměrem zrcadla 2,56 metru, jehož dlouholetým ředitelem byl již několikrát zmíněný Johannes Andersen.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba nalezl řadu zmrzlých látek v temném molekulárním oblaku v souhvězdí Chameleona. Tyto látky by se hypoteticky mohly stát i základními stavebními kameny života na planetách obíhajících kolem hvězd, které z tohoto oblaku vzniknou. Pro vznik života jsou ledy velmi důležité, protože obsahují řadu klíčových prvků, jako je uhlík, vodík, kyslík a síra.
Před koncem prázdnin, v týdnu mezi 18. – 25. srpnem 2018, se na hvězdárně ve Valašském Meziříčí sešlo a sjelo celkem 16 účastníků praktika. Kromě několika zkušených pozorovatelů se objevili na této akci dvě novačky a osm nováčků. K tomu byl i přizpůsoben program praktika, kde prvotním úkolem bylo seznámit nové účastníky s technikou místní hvězdárny, kterou mohli využívat během pozorovacích nocí a zpracováním získaných dat. Kromě toho na praktikum přijelo několik účastníků se svou sestavou dalekohledů a digitálními zrcadlovkami, aby se naučili tuto techniku využívat pro fotometrii proměnných hvězd.
Observatoře očima bačkorového astronoma - díl XXII. V tomto dílu se vrátíme na observatoř v Ondřejově, kde na takzvané “radarové louce” stojí neobvyklá observatoř pojmenovaná Blue Eye neboli česky - Modré oko.
V roce 2014 byl dokončen projekt observatoře s nepříliš poetickým názvem: „Vývoj technologií pro rychlé robotické observatoře a laserové komunikační systémy“, který vznikl s podporou Technologické agentury ČR ve spolupráci s Astronomickým ústavem Univerzity Karlovy a královéhradeckou firmou. Při konstrukci observatoře bylo progresivně využito robustních průmyslových automatů standardně instalovaných při řízení komplikovaných technologických procesů, například v pivovarech.
V posledních dnech nám dalekohled Jamese Webba nabízí doopravdy jeden objev za druhým. V tomto trendu pokračuje i nedávno zveřejněné pozorování prašného disku u nedaleké mladé hvězdy. Je to poprvé, co dalekohled Jamese Webba pozoroval dříve známý prašný disk na daných vlnových délkách v infračervené části spektra. Mimo jiné nám toto pozorování odhaluje možné složení tohoto disku a jeho vnitřní fungování.
Článek vychází jako druhý v cyklu "Z kopulí proměnářů", kdy Vám představujeme pozorovací stanoviště a techniku pozorovatelů proměnných hvězd. Cílem je inspirovat pozorovatele mezi sebou a zejména motivovat začátečníky, kteří by chtěli s proměnnými hvězdami začít.
Dnes představujeme pozorovací stanoviště astronoma Martina Maška, který se věnuje řadě oblastí astronomie, ale jeho dlouholetým koníčkem jsou i proměnné hvězdy, které pozoruje na balkóně na sídlišti. Užitečná data z proměnných hvězd je tedy možné pozorovat opravdu odkudkoliv!
