
Jasnější komety ve druhé polovině roku 2019
Rok 2019 není na jasné komety příliš bohatý, nicméně je tu několik očekávaných komet, které by ve druhé polovině roku mohly být v dosahu běžných amatérských dalekohledů. V článku přinášíme jejich přehled.
Rok 2019 není na jasné komety příliš bohatý, nicméně je tu několik očekávaných komet, které by ve druhé polovině roku mohly být v dosahu běžných amatérských dalekohledů. V článku přinášíme jejich přehled.
Ve světě malými dalekohledy viditelných komet se v současné době dějí velmi zajímavé věci. Večer, respektive po celou noc, můžeme vysoko na obloze spatřit jasné komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák a C/2015 V2 (Johnson), ale zahanbit se nechce ani ranní obloha. Té až donedávna vládla teprve letos v březnu objevená, nyní už poměrně jasná kometa C/2017 E4 (Lovejoy). Po outburstu jí zdatně sekunduje i C/2015 ER61 (PanSTARRS).
Kometa PanSTARRS z 12. února 2013.Autor: Tom Herradine.Kometa C/2011 L4 (PanSTARRS) se zdá být velice záludná. Ještě před několika dny jsme ji zatracovali a nyní už zase přitahuje větší pozornost. Po svém objevení začala zjasňovat s neočekávanou rychlostí, což vedlo k velice optimistickým předpovědím pro letošní rok. Pokud by tento trend pokračoval, mohla být velice jasná a dosáhnout dokonce záporné magnitudy. Bohužel, jak se obvyklé stává v případě dynamicky nových komet, mezi které kometa PanSTARRS patří, když se přiblíží pod 3 AU od Slunce, rychlost zjasňování velice zpomalí. To u komety vedlo k opačným, velice pesimistickým scénářům: maximální jasnost mezi 3-4 mag, navíc v době nepozorovatelnosti komety. Nicméně, vizuální odhady jasnosti komety v posledních týdnech naznačují další změnu v rychlosti zjasňování. Jasnost komety je opět větší, než se očekávalo, a zdá se, že kometa chytla druhý dech.
Kometa Lemmon 5. února 2013.Autor: Dieter Willasch.Honí kočka myš, nebo myš kočku? I tak by se dalo popsat pomyslné konkurenční klání letošních očekávaných komet. S kometami se tento rok doslova roztrhl pytel, a ač jsme ještě ani jednu z těch "pořádných" na severní polokouli neviděli, je jasně cítit, že je to ve vzduchu a že se něco blíží. Neustále opakujeme lidem, že jsou komety opravdu nevyzpytatelné, pokud jde o předpovědi jejich jasností. Překvapují i klamou, ale hlavní je, že se nabízejí. Pořadí karet zamíchala překvapivě zjasňující kometa Lemmon, která bude patrně zajímavějším kometárním objektem než rok a půl dlouho avizovaná kometa PanSTARRS. Do toho jim oběma dýchá na záda překvapivě se vyvíjející kometa ISON. Takže, jaký bude rozsudek?
Ohony komety PanSTARRS Kometa 9. února 2013.Autor: Terry Lovejoy. Již za měsíc můžeme na naší obloze očekávat poměrně jasnou kometu PanSTARRS. Stále není jisté, jaké jasnosti dosáhne v maximu, po kterém bude vidět i na naší obloze. Zda bude, nebo nebude vidět pohodlně pouhým okem, závisí na jasnosti, které dosáhne, a na rychlosti, se kterou bude slábnout. Pokud by slábla rychleji, než se budou zlepšovat podmínky její viditelnosti, možná se komety pro pouhé oko ani nedočkáme. Podle aktuálních snímků komety si ale můžeme být naprosto jisti, na co se u komety těšit můžeme.
Kometa Lemmon ze 28. ledna 2013.Autor: Rolf Wahl Olsen.… a další kometa se blíží Astronomové hlásí, že zjasňující kometa C/2012 F6 Lemmon se dostává pomalu ale jistě na hranici viditelnosti pouhýma očima. První pozorovatel na jižní polokouli, astronom Will Godward z městečka Monta v Jižní Austrálii, zahlásil do mezinárodního sběrníku kometárních pozorování odhad jasnosti, který provedl pouhýma očima. Na čisté a tmavé obloze je proto v této chvíli již spolehlivě jedna kometa viditelná bez dalekohledu. Bohužel pro nás září hluboko pod obzorem, na jižní obloze nedaleko pólu. Další kometa ale na sebe nenechá dlouho čekat.
Snímek komety PanSTARRS z 9. ledna 2013.Autor: John Drummond.Jasnost dlouho očekávané komety C/2011 L4 (PanSTARRS), která má potenciál stát se jasnou kometou letošního roku, se začíná odchylovat od původních předpovědí. Bohužel pro nás je to odchylka špatným směrem. Aktuální předpověď jasnosti odpovídá pesimističtějšímu odhadu zveřejněném v našich předchozích článcích. Momentálně je viditelná pouze z jižní polokoule, můžeme proto pouze napjatě očekávat další zprávy o vývoji její jasnosti.
Jeden z nádherných vánočních snímků komety C/2011 W3 (Lovejoy).Autor: Scott AlderZatímco veřejnosti ještě pořád trošku mrazí v zádech nesmyslné předpovědi o blížícím se letošním konci světa, astronomové mají jasný důvod, proč se těšit na rok následující. Za několik posledních let se stále mluví o tom, kdy se konečně dočkáme nějaké pořádné komety. A ačkoliv je v tomto ohledu nanejvýš vhodné stát nohama raději pevně na zemi, než si něco namlouvat, stále více se rýsují možnosti, že následující rok nám přinese hned dvě vzácná kometární představení. První z nich už jsme několikrát nakousli v minulých článcích, to druhé je momentálně v plenkách svého vývoje a my o něm přinášíme jedny z úplně prvních informací.
Když se zmíní rok 2018, většině pozorovatelů komet se pravděpodobně automaticky vybaví, že by mělo jít o rok, v němž zazáří komety především krátkoperiodické. Namátkou můžeme zmínit například 46P/Wirtanen, 21P/Giacobini-Zinner či 38P/Stephan-Oterma. Poslední týdny ale situaci lehce změnily, takže se budeme moci těšit i na (minimálně) dvě zajímavé dlouhoperiodické komety.
Vánoční svátky nám často připomínají tzv. Betlémskou hvězdu, pod kterou si představíme kometu. V tomto díle nám naše známá dvojice fyziků řekne spoustu historických i vědeckých zajímavostí o pradávné kometě, a dalších kusech velkých vesmírných balvanů. Bližší seznámení s kometami snad pomůže Samuelu Kováčikovi překonat jeho obavy.
Psal se 21. květen 2017 a havajský teleskop PanSTARRS objevil slabou kometu s jasností 20,8 mag, jež posléze obdržela označení C/2017 K2 (PanSTARRS). Na tom by ještě nebylo nic zvláštního. Zajímavá situace to začala být až po trochu důkladnějším spočítání dráhy komety.
Vypadá to, že český astronom Martin Mašek objevil novou kometu na jižní obloze. Naznačují to zprávy od samotného objevitele i potvrzující pozorování od dalších astronomů.
Když byla objevena kometa C/2013 X1 (PanSTARRS), zdálo se, že půjde o vcelku zajímavý objekt, který bude viditelný i běžnými triedry. Tato očekávání však byla mírněna kvůli povaze komety – prvotní výpočty totiž ukázaly, že se jedná o dynamicky novou kometu z Oortova oblaku, jež má potenciál spíše zpomalovat rychlost zjasňování při přibližování se ke Slunci. Situace ale bude pravděpodobně poněkud jiná, kometa nám navíc před několika dny předvedla outburst, tedy náhlé zjasnění.
Kometa je tvor velice prchavý. V blízkosti Slunce se její jádro zahřeje a konečně může být nalezeno. Pak se ale vzdálí a na dlouhá léta zmizí z našeho dohledu. Ne vždy se pak při dalším návratu naskytnou ideální podmínky pro její znovunalezení a nebo není dostatečně dobře známa její dráha. A tady je prostor pro amatérské hvězdáře a další astronomy, kteří mohou za jistých podmínek předběhnout i velké automatické přehlídky oblohy a najít kometu, která je v ideálním případě přibližně v té části oblohy, kde astronom doufá, že by měla být. Je to činnost pro trpělivé, protože velké přehlídkové dalekohledy ve světě řadu takových těles spatří již dlouhé měsíce předtím, než jsou v dosahu menších dalekohledů. Jsou však místa na obloze, kam se tak dobře nepodívají a to především za soumraku nebo nízko nad obzorem. A tak je šance, že kometu znovunaleznete, mnohem větší.
Letošní podzim je na jasné komety až nezvykle chudý. Kometu C/2014 Q2 (Lovejoy), jež byla na začátku roku viditelná pouhým okem a ještě nyní si drží jasnost poblíž 11 mag, prozatím žádná kometa v dosahu alespoň binokulárů nenahradila. Bylo to také dílo smůly, protože jižní polokoule od té doby zažila dvě komety pro malé triedry – C/2015 G2 (MASTER) a C/2014 Q1 (PanSTARRS) – s maximy jasnosti 6 mag, respektive 4 mag. K devíti magnitudám se pak na jižním nebi dostala i krátkoperiodická vlasatice 88P/Howell. A zatímco obyvatelé pod rovníkem si nyní pro změnu opět užívají díky kometě 6. hvězdné velikosti C/2013 US10 (Catalina), my si na tento objekt budeme muset počkat do přelomu listopadu a prosince. Jiskřička naděje, že uvidíme poměrně jasnou kometu i předtím, ovšem v posledních několika týdnech stoupla.
V současné době je na obloze nejjasnější kometou C/2023 E1 (ATLAS), jejíž jasnost se pohybuje okolo 10. hvězdné velikosti. To umožnuje její spatření i v relativně malých dalekohledech. Výhodná je i její poloha poblíž severního nebeského pólu, takže je pozorovatelná celou noc.
Jak už bylo zmíněno, zima 2015/2016 nám přinese nejspíše pěkný jasný objekt viditelný i v malých triedrech, kometu C/2013 US10 (Catalina). Kromě ní nás asi potěší i jiná nová kometa z Oortova oblaku. Ta se teď nachází na hranici vizuálního dosahu a objevuje se na ranní obloze.
Po více než roce budeme moci opět pozorovat kometu, která by měla překročit hranici viditelnosti pouhým okem. Již nyní ji můžeme pohodlně pozorovat i běžnými triedry. Kometa je zatím nejvýše na ranní obloze, ale pozorování bude od 5. ledna rušit svit Měsíce. V polovině ledna už bude kometa patrná i nízko na večerní obloze a bude pozorovatelná celou noc. Nejvyšší jasnosti by měla dosahovat na přelomu ledna a února.
ČAM 2013.05: Kometa PanSTARRSAutor: Petr Štarha Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2013 obdržel snímek „Kometa PanSTARRS“, jehož autorem je Petr Štarha. Doprovázejí lidstvo od nepaměti a objevovaly se na naší obloze i v dobách, kdy lidé ještě nebyli lidmi, dinosauři nebyli dinosaury a dokonce i mnohem dříve, než se vůbec několik bílkovin rozhodlo spojit se v zárodek života na Zemi.
V úterý 9. srpna přišla do astronomické komunity smutná zpráva o úmrtí Dona Machholze. Don se během svého života stal legendou. Během 40 let objevil vizuálně 12 komet, některé z nich i v době plně automatizovaných robotických přehlídek. Dále byl jedním z iniciátorů Messierova maratónu, kdy se pozorovatelé během jedné noci snaží napozorovat co nejvíce objektů z Messierova katalogu.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4