Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Co čekat od komety PanSTARRS?

Co čekat od komety PanSTARRS?

Ohony komety PanSTARRS Kometa 9. února 2013. Autor: Terry Lovejoy.
Ohony komety PanSTARRS Kometa 9. února 2013.
Autor: Terry Lovejoy.
Již za měsíc můžeme na naší obloze očekávat poměrně jasnou kometu PanSTARRS. Stále není jisté, jaké jasnosti dosáhne v maximu, po kterém bude vidět i na naší obloze. Zda bude, nebo nebude vidět pohodlně pouhým okem, závisí na jasnosti, které dosáhne, a na rychlosti, se kterou bude slábnout. Pokud by slábla rychleji, než se budou zlepšovat podmínky její viditelnosti, možná se komety pro pouhé oko ani nedočkáme. Podle aktuálních snímků komety si ale můžeme být naprosto jisti, na co se u komety těšit můžeme.

Kometa PanSTARRS je dostatečně velká na to, aby při průletu kolem Slunce nezanikla. Je tedy jisté, že "cosi" uvidíme, a podle aktuálních snímků komety z jižní polokoule se máme na co těšit. Bez ohledu na to, zda bude nebo nebude pohodlně viditelná pouhým okem. Ještě pořád je dále než 0,8 AU od Slunce a už nyní si vytvořila velice jasný, široký prachový ohon a výrazný, dlouhý iontový ohon.

Takzvaná celková jasnost komety není zdaleka hlavním určujícím prvkem kometárního představení na obloze. Například v roce 2007 došlo tzv. megaburstu komety Holmes. Ta byla vysoko na obloze, bez problémů viditelná pouhým okem s jasností 3 mag. V prvních fázích ovšem vypadala spíše jen jako hvězda a ani později si nevytvořila ten nejkrásnější typický kometární vzhled. Přestože byla jasná a celá událost sama o sobě byla fascinující, mezi krásné vlasatice historie se nezařadila.

Na druhé straně, kometa Lovejoy minulou zimu vytvořila nevídanou show na jižní obloze, přestože jasnost její hlavy udávaná pozorovateli neukazovala na nic výrazného. Jasnost komety se pohybovala mezi 5 - 6 mag. Zdálo by se, že by neměla být vůbec okem vidět. Ve skutečnosti ale mohli lidé na jih od rovníku spatřit pouhým okem nádhernou kometu, s více než 20° dlouhým ohonem! Ohon komety totiž měl vysokou jasnost, zatímco jádro v hlavě komety už zaniklo a rozptýlilo se právě podél celého ohonu.

Z těchto dvou příkladů jasně vyplývá, že ne každá jasná kometa je zárukou kvalitního zážitku, zatímco mohou existovat slabší komety, které předvedou úžasnou podívanou. Bohužel zatímco jasnost lze měřit a snadněji předvídat, samotná krása a dojem z komety je téměř neměřitelnou veličinou. Aby se kometa stala skutečně pěkným objektem, musí si vytvořit dobře viditelný, výrazný a dlouhý ohon. K tomu je potřeba, aby se kometa výrazně přiblížila Slunci, protože ve větších vzdálenostech si i jasnější komety sice ohon vytvářejí, byvá ale málo zřetelný a dobře viditelný jen na skutečně tmavé a kontrastní obloze. Nejvýraznější ohony mívají tzv. lízači Slunce, komety prolétající jen těsně nad viditelným slunečním povrchem.

Jasné komety uplynulých 10 let

2002 - Kometa 153P/Ikeya-Zhang
Nejednalo o žádnou dlouho očekávanou vlasatici. Byla objevena jen pár týdnů před průletem kolem Slunce. Ten nastal ve vzdálenosti 0,49 AU od něj. Její aktivita prudce rostla a za měsíc se z mlhavé skvrnky stala kometa viditelná pouhým okem. I na příměstské obloze bylo možné spatřit kometu s jasným ohonem, na tmavší obloze byl pouhým okem vidět do délky až 6°, v triedrech dosahoval téměř až 8°. Kometa se mimojiné proslavila i zdánlivým přiblížením ke galaxii M31 na obloze, která je také vidět pouhým okem a kterou kometa Ikeya-Zhang snadno "přezářila". Přestože její jasnost dosáhla zhruba jen 3 mag a kometa se nezapsala do historie mezi velké komety, ti, kdo ji viděli, mají velice pěkný zážitek. A taky vzpomínku na velice pěknou kometu viditelnou pouhým okem a nejhezčí kometu od jasné vlasatice hale-Bopp z roku 1997. Navíc byla pouhým okem vidět delší dobu, téměř dva měsíce.
Fotogalerie komety 153P/Ikeya-Zhang

2003 - Kometa C/2002 V1 (NEAT)
Další příjemné překvapení. Kometa objevená jen dva a půl měsíce před průletem kolem Slunce ve vzdálenosti 0,1 AU! Kometa dosáhla poměrně vysoké jasnosti, ale za špatných podmínek viditelnosti. Poslední pozorování, kdy měla mezi 1 - 2 mag, byla za soumraku nízko nad obzorem, a tak se nejednalo o dobře viditelný objekt. Pouhým okem byla vidět jen několik dní a bez ohonu, v triedrech byl ale pěkný ohon o délce až 3°.
Fotogalerie komety C/2002 V1 (NEAT)

2004 - Kometa C/2001 Q4 (NEAT)
Ještě před objevem obou předešlých komet byla známá dlouhoperiodická, dynamický nová kometa NEAT, objevená daleko od Slunce a více než dva a půl roku před průletem kolem Slunce. Jednalo se o dlouho očekávanou kometu a původní předpovědi jasnosti hovořily o maximu jasnosti kolem 1 mag při dobrých podmínkách viditelnosti i od nás. Jak se u dlouhoperiodických komet často stává, i tato přestala při přibližování ke Slunci zjasňovat a jasnost se vyšplhala jen k 3. magnitudě. Ke Slunci se nedostala o mnoho blíž než naše Země, největší přiblížení bylo na 0,96 AU. Díky blízkosti k Zemi měla velkou a rozlehlou komu, což jí ubralo na kráse, na světlejší obloze nebyla výrazným objektem pro pouhé oko. Honosila se sice také ohonem dlouhým přes 10°, ale ten nebyl pro smrtelníky viditelný pouhým okem a vynikl jen na fotografiích. Tato kometa se přes relativně vysokou jasnost až 3 mag (nezkušení pozorovatelé jí odhadovali dokonce pod 4 mag) a špatně viditelný, nevýrazný, ovšem dlouhý ohon také nedostala mezi jasné komety historie. Mezi pozorovateli způsobila spíše zklamání. Okem byla od nás vidět jen necelé 3 týdny.
Fotogalerie komety C/2001 Q4 (NEAT)

2005 - Kometa C/2004 Q2 (Machholz)
Další nadějná kometa na sebe nenechala dlouho čekat; ještě za odletu komety C/2001 Q4 (NEAT) byla vizuálně objevena další dlouhoperiodická kometa Machholz. Ke Slunci se přiblížila jen na 1,2 AU. Stejně jako v předešlém případě se jednalo spíše o fotografickou kometu. Neozbrojeným okem byla sice vidět s jasností kolem 4 mag, opět ale nebyla výrazným objektem a ohon byl ještě méně výrazný. Nebyl vidět okem a v triedrech dosahoval délky zhruba 3°. Na rozdíl od komety NEAT nebyla u této komety tak vysoká očekávání s ohledem na menší "čekací čas". Okem byla vidět přibližně dva měsíce.
Fotogalerie komety C/2004 Q2 (Machholz)

2007 - Kometa C/2006 P1 (McNaught)
Slavná kometa McNaught byla za posledních deset let jedinou sktuečně velkou kometou na noční obloze, bohužel zejména pro pozorovatele na jižní polokouli. Z našich šířek se jednalo o výrazný objekt jen pár dní před průchodem perihelem. Jasnost komety výrazně rostla až k cca -5 mag, které dosáhla na denní obloze. V pravé poledne byla pohodlně vidět menšími dalekohledy jen kousek vedle Slunce i s cca 0,5° dlouhým ohonem. Na noční obloze nebyla dobře vidět kvůli nepřízni počasí, a pokud jste měli štěstí a dobré pozorovací místo, mohli jste ji pouhým okem spatřit jen kousek nad obzorem utopenou na jasné obloze. Tehdy byl vidět ohon až 4° dlouhý. Jasnou vlasaticí s výrazným ohonem se stala až po průletu kolem Slunce, kdy od nás nebyla vůbec pozorovatelná.
Fotogalerie komety C/2006 P1 (McNaught)
 

Co tedy lze čekat od komety Panstarrs?

Co se jasnosti komety týká, bude směrodatné maximum jasnosti, kterého kometa dosáhne, a především rychlost se kterou bude slábnout. Kometa PanSTARRS prochází jen 0,35 AU od Slunce, a tak lze čekat, že se plně vyvine její ohon. A bude dobře viditelný, minimálně v triedrech. Bude u Slunce mnohem blíže než například kometa NEAT z roku 2004 nebo kometa Machholz, a tak na rozdíl od nich lze čekat i viditelnost ohonu pouhým okem. Kometa na posledních snímcích ukazuje zřetelný vývoj ohonu. Je dobře vidět jak prachový (0.5° dlouhý) tak iontový ohon do (délky skoro 2°). Nyní je kometa 0,8 AU od Slunce, při průletu by měl ještě narůst do délky a největší by měl dosáhnout až po něm. V celé druhé polovině března bude navíc Slunci blíže než 0,7 AU. Problémem bude rušení Měsíce. 15. března bude možné kometu poprvé spatřit večer po 19. hodině na konci nautického soumraku, jen několik stupňů nad obzorem s jasností 3 mag. Už tou dobou se bude s kometou po obloze pohybovat i Měsíc. Jak se budou zlepšovat podmínky viditelnosti komety, bude dorůstat i Měsíc. 28. března konečně bude možné na večerní obloze spatřit kometu v plné kráse, ale to už bude mít jasnost kolem 5 mag. Avšak bude ještě 0,61 AU od Slunce, takže by ohon mohl být vidět pouhým okem alespoň na kratším úseku. V triedrech mimo města by ale měla být kometa vidět v plné kráse. Viditelnost na ranní obloze je horší. Kometa se na ní octne později a s ní i Měsíc poblíž úplňku, který se navíc ke kometě bude poté na obloze přibližovat.

Máme se tedy na co těšit? I přes všechna negativa ano. Od roku 1997, kdy z oblohy zmizela Hale-Boppova kometa, jsme na jasnější vlasatice na naší obloze neměli štěstí. Co se jasnosti týká, nebude se asi jednat o snadný objekt. K pozorování komety PanSTARRS bude potřeba najít si vyvýšené místo s dobrým výhledem na západní obzor večer mezi 15. až 31. březnem. Tou dobou bude mít vyvinutější ohon než např. kometa Ikeya-Zhang. Ohon komety bude mnohem lépe viditelný než v případě komet NEAT z roku 2004 a Machholz, podmínky viditelnosti budou lepší než u komety NEAT z roku 2003 i slavné velké komety Mcnaught. Radost nám bude kazit jen jasnější obloha za soumraku a Měsíc.

Rozhodně stojí za to si na pozorování vzít i nějaký menší dalekohled, nebo triedr, stačí 7x50, 10x50 nebo i menší. Pořizovací cena takového dalekohledu je řádově ve stovkách, umožní nám vidět ohon komety v plné kráse a případně pomůže s jejím nalezením na obloze, pokud nebudeme úspěšní pouhým okem.

Převzato: Společnost pro MeziPlanetární Hmotu




O autorovi

Jakub Černý

Jakub Černý

Jakub Černý (* 25. června 1982, Praha, Česká republika) je amatérský astronom, který se věnuje především pozorování komet (druhotně i meteorů). Je správcem novinkového serveru o viditelných kometách www.kommet.cz a jako člen Společnosti pro MeziPlanetární Hmotu se věnuje právě začínajícím "kometářům". V případě viditelnosti zajímavé komety koordinuje mimořádnou pozorovací kampaň, která se zaměřuje na vizuální i CCD hlídku očekávaného objektu.

Štítky: Kometa PanSTARRS, Kometa 


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »