Související stránky k článku Jaké počasí panuje na vnějších planetách?
Dvě nové fotografie, které pořídil Hubbleův vesmírný teleskop HST, ukazují planetu Jupiter s jeho turbulentní atmosférou a obrovskými bouřemi. Na jednom snímku je rovněž zachycena Europa, jeden z tzv. galileovských měsíců Jupitera. Jasná, bílá, roztažená bouře pohybující se rychlostí 560 kilometrů za hodinu se objevila 18. 8. 2020 v oblasti středních severních šířek (na snímku vlevo nahoře v místě bílého pruhu). Snímek planety Jupiter pořídil HST dne 25. 8. 2020 v době, kdy byla planeta vzdálena od Země 653 milióny kilometrů.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2018
obdržel snímek „Jupiter“, jehož autorem je Pavel Prokop
Na jedné astronomické pozorovací meteorářské expedici, v roce 1957, vznikla na nápěv tehdy ještě populární písničky „Cestářská“ písnička úplně nová, astronomická - Vývoj vesmíru, Země a člověka. Mimo jiné se v ní objevily i tyto dvě sloky:
"Proto Joviš v tu ránu, v telefonním seznamu, si vyhledal ten komunál, co mu vesmír plánoval. A zle se na něj rozkatil, plán jim o hlavu omlátil, a povídá, vy poplety, do zítřka chci planety."
Za účelem využití úplného zatmění Měsíce v lednu 2019 použili astronomové Hubbleův kosmický teleskop HST k měření množství ozónu v atmosféře naší planety. Tato metoda slouží jako zkušební model pro to, jak pozorovat exoplanety podobné Zemi přecházející před jejich mateřskými hvězdami při pátrání po mimozemském životě.
Dnes časně ráno (29. května) se Měsíc v úplňku nad Sečskou přehradou octnul v pěkné "lajně" s jasnými planetami ranní oblohy, které dosáhnou svých opozocí se Sluncem v průběhu pouhých 79 dní. Díky tomuto vzácnému načasování bude pozemským divákům umožněno jasné planety pozorovat v této fotogenické řadě v průběhu následujících měsíců, respektive celého léta!
NASA publikovala nádherné snímky planety Saturn a jejích prstenců, pořízené Hubbleovým kosmickým dalekohledem HST. Vesmírný teleskop byl použit k pozorování Saturnu 4. července 2020, kdy byl tento plynný obr vzdálen od Země přibližně 1,35 miliardy kilometrů. Nové snímky byly pořízeny jako součást projektu Outer Planets Atmospheres Legacy (OPAL) v době, kdy na severní polokouli Saturnu panuje léto.
Jak jsme slibovali ve včerejší novince, NASA se rozhodla poskytnout snímky Velké červené skvrny široké veřejnosti a je nyní na amatérských nadšencích z celého světa, aby si se snímky pohráli. A protože data jsou k dispozici mnohem dřív, než byl původní odhad, nemá cenu otálet a vkládáme vám k nahlédnutí hned několik ukázek z dosavadních zpracování. Další budou ještě přibývat podle toho, zda budou ještě zajímavé svým zpracováním, nebo pokud by šlo o nějaké video.
Ještě jedna aktualizace 15. 7. 2017, 23:00 SELČ
Hubbleův vesmírný teleskop (HST) odhalil detailní krásu spletitých oblaků planety Jupiter na novém snímku pořízeném 27. 6. 2019 pomocí kamery WFC-3 na palubě HST. V okamžiku pořízení fotografie planetu dělilo od Země 644 miliónů kilometrů. Nápadným rysem planety je především Velká rudá skvrna (Great Red Spot) a intenzivnější paleta barev v oblacích vířících v turbulentní atmosféře planety, než jsme mohli pozorovat v uplynulých letech.
NASA prezentovala na pondělní tiskové konferenci pravděpodobnou existenci gejzírů tryskajících z povrchu Jupiterova měsíce Europa. Ukazují na to snímky Hubbleova vesmírného dalekohledu, na kterých jsou jasně patrné útvary, které se periodicky zjevují vždy v době, kdy je měsíc před diskem planety. Vědci se domnívají, že jde o vodní gejzíry, vznikající v místech, kde jsou na povrchu měsíce trhliny, kudy proniká voda z oceánu, který se pod ledem nachází.
Hubbleův vesmírný teleskop zaregistroval ohyb světla ve hvězdném systému Stein 2051. Jedná se o přicházející světlo z červeného trpaslíka Stein 2051 A, které je efektem gravitace bílého trpaslíka zakřiveno, takže se světlo z hvězdy Stein 2051 A zakřivuje po nejrovnějších možných drahách (tzv. geodetikách).
Astronomové z Centra pro kosmickou fyziku Bostonské univerzity publikovali v časopise Nature závěry, že Velká rudá skvrna na Jupiteru může poskytovat záhadný zdroj energie potřebné k zahřátí horních vrstev atmosféry na překvapivě vysoké pozorované hodnoty.
Mezinárodnímu týmu astronomů se s pomocí dalekohledu ESO/VLT a kosmických teleskopů HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope) a Chandra (Chandra X-ray Observatory, NASA) podařilo vyřešit záhadu podivných změn chování superhmotné černé díry, která se nachází v centru jedné vzdálené galaxie. Zdá se, že pro tuto černou díru nastaly zlé časy, nedostává se jí okolní hmoty a díky tomu její okolí zdaleka nezáří tak jasně, jako dříve.
Trvalo to skoro 5 let ale dočkali jsme se – vědecký automat se již nachází v sousedství největší planety a chystá se zážehem hlavního motoru snížit ohromnou rychlost, kterou si jej hmotný Jupiter přitahuje, a vstoupit na oběžnou dráhu, manévry se odehrají v úterý 5. července, když se bude střední Evropa právě probouzet.
Dvacetiměsíční vědecká mise, která je bude následovat, poodhalí roušku tajemství kolem vnitřního složení plynného obra a pomůže nám porozumět vzniku, vývoji a dalším principům fungování Sluneční soustavy.
Článek bude postupně aktualizován.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2016 obdržel snímek „Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io“, jehož autorem je Pavel Prokop.
Před dávnými časy se, někteří tvrdí že prý, zamiloval nejvyšší z řeckých bohů Zeus, pro Římany Jupiter, do krásné kněžky Ió. Protože milostné zálety byly jeho koníčkem a jeho žena Héra (nebo též Juno pro Římany) byla žárlivá (no, aby nebyla, že?), rozehrála se na Olympu a v okolí prapodivná hra...
Americká sonda Juno v současné době není z pohledu zájemce o vesmír nijak zajímavá, vždyť jen letí prostorem a k planetě Jupiter dorazí až skoro za půl roku. Zdání ale klame – v lednu se robotický průzkumník stal nejvzdálenějším kosmickým plavidlem, spoléhajícím na sluneční baterie.
Mezinárodní tým astronomů využívající dalekohled ESO s primárním zrcadlem o průměru 3,6 m nalezl planetu podobnou Jupiteru, která obíhá kolem hvězdy slunečního typu HIP 11915 ve zhruba stejné vzdálenosti jako Jupiter kolem Slunce. Podle současných teorií hraje vznik planet o hmotnosti Jupiteru velmi významnou úlohu ve vývoji uspořádání celého planetárního systému. Existence takové planety na dráze podobné jupiterově kolem hvězdy slunečního typu nabízí možnost, že celý planetární systém kolem této stálice by se mohl podobat Sluneční soustavě. Hvězda HIP 11915 je zhruba stejně stará jako Slunce a její složení napovídá, že by se v její blízkosti mohly vyskytovat také kamenné planety.
O víkendu 20. - 21. června 2015 jsme se mohli za přízně počasí kochat nad západním obzorem fantastickým seskupením mladého Měsíce a dvou nejjasnějších planet oblohy, Jupiteru s Venuší. Trojice výrazných kosmických poutníků byla tak pozoruhodná, že i ti, kteří o ní předem nevěděli, byli beze slov unešeni více nebeskou nádherou, než původním cílem. Jako například v Brně, kde se mnozí sešli za vyhlížením každoročního svátku ohňostrojů "Ignis Brunensis", ovšem kosmické divadlo plánovanou světelnou šou zcela přebilo. Nezvyklá podívaná se zase nějaký čas na nebi neodehraje, a tak kdo neměl možnost tuto krásnou konjunkci sledovat, si může alespoň prohlédnout již došlé snímky čtenářů, kterým za jejich fotografické úlovky děkujeme... a těšíme se na dodatečné další třeba právě od Vás!
V sobotu 20. června 2015 večer, tedy jeden den před letním slunovratem, nás čeká jedno z nejhezčích seskupení jasných objektů na obloze v průběhu celého letošního roku. Během soumraku a na jeho konci se nad západním obzorem setkají dvě nejjasnější planety - Venuše a Jupiter s Měsícem. Na pozorování si přitom vystačíme pouhýma očima bez dalekohledu. Působivé uskupení bude na obloze zabírat plochu o průměru kolem 7°. Na jednotlivé objekty je pak dalekohled na pozorování vhodný.
Pokud máte rádi sledování zajímavostí na noční obloze, měli byste mít již delší dobu ve vašem kalendáři zaškrtnutý letošní měsíc červen. Právě v průběhu června se k sobě budou postupně na večerní obloze blížit dvě nejjasnější planety naší Sluneční soustavy – Venuše a Jupiter. Při nejtěsnějším setkání, k němuž dojde 30. června, se k sobě při pohledu ze Země dostanou na zdánlivou vzdálenost pouhých dvaceti obloukových minut. Ještě předtím ale spatříme průchod Venuše překrásnou a očima viditelnou hvězdokupou Jesličky (už zítra 13. června večer!) a o týden později fotogenického seskupení těchto výrazných planet s mladým Měsícem. Rozhodně si to nenechte ujít.
... Když Zeus vyrostl, donutil otce vyvrhnout své sourozence a utkal se s ním o moc. Po deset let spolu bojovali. K Diovi se přidali Hádés, Poseidón, Kyklópové, Hekatoncheirové, které osvobodil z Tartaru, dokonce i někteří Titáni v čele s Ókeanem … Tak zvítězil nejvyšší z řeckých bohů, Římany pak jmenován Jupiterem, o nadvládu nad nebem i zemí. I dnes nám jeho majestátný poklidný svit připomíná vznešenou královskou planetu, kterou i astrologové považovali za královskou, aniž by tušili, že je ve Sluneční soustavě planetou největší. Vždyť sám zabere téměř tři čtvrtiny hmoty všech planet dohromady.
Většina z nás ví, co způsobuje polární záře na Zemi. Jsou to nabité částice slunečního větru vnikající do magnetosféry Země, která je odklání do oblastí magnetických pólů Země. Zde potom pronikají do atmosféry a způsobují krásnou nebeskou podívanou. Co však způsobuje neustálé polární záře na největší planetě naší Sluneční soustavy?
