Související stránky k článku První start Super Heavy Starship: Nová éra kosmonautiky přichází

Podívejte se na druhý díl vidcastu Rozhovory o vesmíru, kde Norbert Werner a Samuel Kováčik z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky PřF Masarykovy univerzity probírají výsledky družice SRG/eROSITA, návrat pouzder Hayabusa 2 a Chang'e 5, budoucnost měsíčních misí a hlavně důsledky komercializace kosmonautiky.

Rover Perseverance nyní na Marsu narazil na horniny, které vznikly v opravdu dávném geologickém období. Jde o nejstarší dosud nalezené jílovité minerály a vědecký tým právem dychtí po odběru vzorků. V jejich struktuře by totiž mohly být zachyceny organické materiály, pokud samozřejmě nějaké v takové době, kdy tyto minerály vznikly, existovaly. Mars byl každopádně v té době, asi před 4 miliardami let, vlhčí a teplejší.

Jestli vzbudila nějaká událost v kosmonautice v tomto roce opravdový ohlas, tak jí bylo „vypuštění“ roadsteru Tesla „pilotovaného“ Starmanem na špici rakety Falcon Heavy, která demonstrovala schopnosti soukromého sektoru v bitvě o vesmír. I v autorově okolí sílily dotazy na to, zda se Roadster někdy dostane zpět do okolí Země. Naštěstí na tuto otázku existuje vědecky podložená odpověď, formulovaná v článku připraveném k zaslání do Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. O to zajímavější, že má českou stopu. Mezi autory totiž najdeme profesora Davida Vokrouhlického z Astronomického ústav Univerzity Karlovy.

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2025 obdržel snímek
„Měsíc a Mars“, jehož autorem je astrofotograf Miloš Žák
9. února 2025 se na noční obloze odehrál opět jeden pozoruhodný astronomický úkaz – těsná konjunkce Marsu a Měsíce. Tento jev, kdy se dvě nebeská tělesa z pohledu pozorovatele na obloze úhlově přiblíží, poskytl fascinující podívanou jak pro astronomy, tak i pro ostatní obdivovatele noční oblohy.

„Budu rád, když se raketa dostane dostatečně daleko od vypouštěcí rampy, aby ji neponičila případnou explozí,“ krotil v loňském roce nadšení z nejsilnější rakety světa aktuálně v provozu Elon Musk. SpaceX však určitě nic nepodcenila.
Těžký nosič předvedl perfektní práci a vystoupal až na meziplanetární dráhu v úterý 6. února 2018 ve 21:45 SEČ.

Poslední velmi silná erupce na Slunci, která nastala v aktivní oblasti AR3664 v úterý 14. 5., vyvrhla oblak plazmatu přímo směrem k Marsu. Skvrny na Slunci jsou tak velké, že je bez problémů vyfotografoval rover Perseverance, jezdící uvnitř kráteru Jezero na Marsu. Je třeba upřesnit, že Mars má na rozdíl od Země jen slabé magnetické pole spíše lokálního charakteru, takže mluvit o polárních zářích zde asi není úplně přesné, ale jde o ustálený pojem. Marsovské polární záře totiž nastávají nad ohraničenými oblastmi podél planety, kde je magnetické pole lokálně silnější. Záře dokáží detekovat v ultrafialovém oboru marsovské umělé družice MAVEN (mise NASA) nebo HOPE (mise Spojených arabských emirátů).

Zuma, slovo nejasného původu dráždí od loňského podzimu představivost fanoušků kosmonautiky, protože o tomto projektu vlády USA není známo prakticky nic bližšího než jen to, že půjde o družici (družice?) s tajným posláním. Náklad byl vynesen v noci na pondělí raketou Falcon 9 společnosti SpaceX z mysu Canaveral, rouška tajemství se však uskutečněným kosmickým startem nepozvedla prakticky vůbec.

Po opakovaných aplikacích gravitačních aspektů (deskriptorů, derivátů) gravitačního
pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým českých vědců poprvé na
světě s jejich použitím pro Mars. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu
uhlovodíků (populárně chápaných především jako „ropa“) zejména v nížinách
hypotetického severního paleo-oceánu Marsu. Článek publikovaný v časopise IJA má
světové prvenství ve způsobu, jakým se vyslovuje k tolik diskutovanému tématu
o možném životu na Marsu.

V pondělí 30. října večer vynesla raketa firmy SpaceX na oběžnou dráhu jihokorejskou telekomunikační družici, start byl úspěšný včetně návratu prvního stupně Falconu 9. Jakou podívanou nám pokrokový Elon Musk ještě v letošním roce připraví? A kde je obří raketa Falcon Heavy?

Gravitační pole přináší o objektech informace, které jsou často skryty přímému pozorování. Po úspěšné aplikaci aspektů (derivátů) gravitačního pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým Jaroslava Klokočníka z ASU s přehledem zajímavostí s praktickými geologickými a geofyzikálními aplikacemi na Marsu. Týkají se nejen celé planety jako kosmického tělesa, ale konkrétně i hypotetického paleo-oceánu na severní polokouli Marsu, sopečné zóny Tharsis, Údolí Marineru, maskonu v Isidis Planitia nebo impaktní pánve Hellas. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu uhlovodíků (lidově chápaných především jako „ropa“).

Firma, o které je poslední dobou opravdu hodně slyšet, americká SpaceX, už toho letos dokázala skutečně hodně – dvakrát vypustila raketu Falcon 9 s již předtím použitým prvním stupněm a také dopravila ke stanici ISS nákladní loď Dragon, jejíž hermetický modul rovněž navštívil stanici po několika letech podruhé; takovéto vícenásobné použití hardwaru má být přitom do budoucna běžnou praxí. To hlavní překvapení, které má SpaceX letos přichystat, nás však pořád ještě čeká – premiérový start superrakety Falcon Heavy.

Při sledování rychlosti rotace rudé planety využili planetární vědci experiment RISE (Rotation and Interior Structure Experiment) na palubě sondy InSight. Zjistili, že rotace planety se zrychluje přibližně o čtyři tisíciny úhlové vteřiny za rok – což odpovídá zkrácení délky marťanského dne o zlomek milisekundy za rok.

Jeden nacistický pohlavár kdysi přirovnal český národ ke smějícím se bestiím kvůli specifické satiře autorit, a trošku podobně se možná chová celosvětová komunita amatérských astronomů když propočítává a zveřejňuje pozorovatelné přelety armádních družic, čímž samozřejmě stahuje roušku utajení z jejich oběžných drah. V minulosti se tak stalo například americkému armádnímu raketoplánu X-37B, nyní zase zpravodajské družici, kterou vynesla na začátku měsíce raketa společnosti SpaceX.

Lidé jsou už po staletí fascinováni myšlenkou možnosti života na Marsu. V 19. století dokonce italský astronom Giovanni Schiaparelli ohlásil objev spletité sítě kanálů, které tam podle některých postavili zdejší obyvatelé snažící se přepravovat vodu z polárních čepiček do rovníkových oblastí. Moderní výzkumy však prokázaly, že se na povrchu Marsu žádná kapalná voda nenachází, a ony „kanály“ tak byly pouhou optickou iluzí vyvolanou buď prachovými proudy zformovanými při velkých prachových bouřích, nebo obrovskými údolími a planinami, které ale nebyly kvůli soudobé pozorovací technice dobře rozeznatelné. Přesto další výzkumy ukázaly, že se na povrchu rudé planety před několika miliardami let skutečně nacházely ohromné oceány vody a že se část této vody uchovala do dneška v podzemních jezerech, a tak otázka života na Marsu znovu oživla. Nové stopy navíc přinesl i rover Perseverance.

Novinky z vyšetřování havárie zveřejnil zakladatel firmy SpaceX v rozhovoru s americkou televizí, podle všeho šlo o skutečně zajímavý a bezprecedentní fyzikální jev uvnitř nádrže s kapalným kyslíkem.

Skoro jeden a půl roku, od konce léta 2021, sbíral nejdokonalejší planetární rover všech dob vědecky zvláště zajímavé vzorky marťanské půdy. Každý z nich byl přitom odebrán v páru, jeden pro uložení na povrch a jeden pro uložení uvnitř roveru a budoucí předání speciálnímu landeru. Od konce loňského roku probíhal proces odhazování vzorků na určené místo na povrchu planety. Uplynulou neděli došlo k vyložení posledního, desátého vzorku.

Září přineslo černý den kosmonautiky, naštěstí bez obětí na životech. Situace se však rychle ustálila a v říjnu už jsme tu měli události z kosmonautiky opět jednu za druhou a tentokrát už prakticky bez problémů. Neúspěchy, jak už to bývá, jsou střídány úspěchy. Začátek září tak přinesl i jednu naprosto úžasnou zprávu, že se na poslední chvíli podařilo najít modul Philae na kometě 67P. Konec září patřil naopak dosednutí samotné Rosetty na kometě. V září jsme se dočkali také startu dalšího průzkumníku asteroidů OSIRIS-REx. Další zajímavosti přináší také Cassini od Saturnova měsíce Titanu. Ohlédnutí za opozicí Marsu přinesl astrofotograf Damian Peach. Kosmonautika přinesla i další zajmavost. Ohlédneme se za zpomalenými záběry testu boosteru SLS. Podíváme se na čínské úspěchy, misi Juno, plány SpaceX na kolonizaci Marsu a konečně i evropskou misi ExoMars 2016. Na úplný závěr tu pak máme halloweenský blízkozemní asteroid s měsíčkem a noční time-lapse z Jeseníků.

Také hledáte na Štědrý den první hvězdu? Letos patrně jako první „světélko“ na obloze spatříte jasnou planetu. Podle vašeho výhledu na tu či onu stranu to bude buďto největší planeta Sluneční soustavy Jupiter nebo přibližně stejně jasný a velmi nápadně oranžový Mars. Jsou totiž na večerní obloze hned po Měsíci nejjasnější. Zatímco na Jupiter už jsme si v posledních týdnech zvykli, Mars se do své maximální jasnosti dostává až před Vánoci. Nejblíže se k Zemi přiblíží 1. prosince, opozice Marsu se Sluncem nastává 8. prosince. A v ten den také dojde k zákrytu Marsu Měsícem, který bude vidět i očima bez dalekohledu.

Jak jsme čtenáře informovali v nedávném článku, na Mezinárodním astronautickém kongresu v Mexiku vystoupil v úterý 27. září Elon Musk a představil světu vize a plány SpaceX ohledně budoucích pilotovaných expedic na planetu Mars. Jak ovšem sám Musk podotknul, jedná se o dlouho cestu, na které občas leží nějaký ten kamínek. Aktuální „kamínek“ představuje stále probíhající vyšetřování exploze rakety Falcon 9, kvůli kterému jsou nosiče SpaceX až do odvolání uzemněny. Na co zatím vyšetřovatelé přišli?

Tepelné štíty chrání sondu před vysokými teplotami, které se tvoří díky tření o atmosféru při obrovských rychlostech. Mimo jiné štíty fungují také jako „brzdy“. Svojí plochou totiž pomáhají zmenšit rychlost sond a umožňují tak lehčí přistání na povrchu planet. Například Mars má oproti Zemi mnohem řidší atmosféru, takže zpomalení je mnohem menší, a proto se vyplatí mít co největší plochu štítu.