Související stránky k článku Sbírka snímků plynných obrů z JWST je kompletní
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 9. do 26. 9. 2021. Měsíc mění fázi od úplňku k poslední čtvrti. Večer je vidět nízko nad západem Venuše a poblíž jižního obzoru Jupiter a Saturn. Aktivita Slunce je nízká. Soukromá mise Inspiration4 čtveřice neprofesionálních astronautů je skutečným milníkem v komerční kosmonautice. Čínská mise Šen-čou 12 skončila. V souvislosti s nástupem satelitních mega-konstelací přijal sjezd ČAS rezoluci směrem k Vládě ČR o nutnosti novelizace práva využívání kosmického prostoru. Před 230 lety se narodil Johann Encke, po němž je pojmenována druhá periodická kometa a před 175 lety byl objeven Neptun.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Byť byla existence prstenců potvrzena u všech plynných obrů v našem planetárním systému, každý člověk si je vybaví skoro výhradně v souvislosti se Saturnem. U této planety jsou totiž zdaleka nejvýraznější, rozlišit je dokážou i ty vůbec nejmenší a nejlevnější dalekohledy. Proč tomu tak ale je, když u ostatních planet na to stačí sotva ty nejlepší dalekohledy co existují? A obepínají prstence Saturn odjakživa?
Vědci pomocí teleskopu JWST identifikovali aktivně rostoucí supermasivní černou díru ve velmi vzdálené galaxii pojmenované CANUCS‑LRD‑z8.6, která existovala jen asi 570 milionů let po Velkém třesku. Tento objev naznačuje, že v raném vesmíru mohly černé díry růst velmi rychle, možná rychleji než samotné galaxie, ve kterých sídlí. Může to změnit naše modely o tom, jak vznikaly první galaxie a jak se v nich vyvíjely supermasivní černé díry.
Na přelomu jara a léta jsme mohli pozorovat řadu hezkých setkání planet a Měsíce. Vše to začalo v květnu krásnou konjunkcí nejjasnějších těles večerní oblohy - Měsíce, Jupiteru a Venuše v krásném trojúhelníku. Vrcholy pak přišly dva. Kolem 9. června to bylo blízké setkání Jupiteru a Venuše a 17. června hezká konjunkce Měsíce s Venuší.
Přehled událostí na obloze od 19. 8. do 25. 8. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer můžeme pozorovat nízko nad jihem Jupiter a Saturn. Konjunkce Marsu a Venuše proběhne na snímcích SOHO. Aktivita Slunce je velmi nízká. Očekáváme bezpilotní test Sojuzu. Sonda Chandrayyan-2 je na cestě k Měsíci. Problémy s padáky ExoMars 2020 pokračují. Známe čtyři kandidáty na odběr vzorků z Bennu. Parker Solar Probe se potřetí zanoří ke Slunci. Před 30 lety prolétl Voyager 2 kolem Neptunu a zmapoval tak poslední do té doby neprozkoumanou velkou planetu a její měsíce.
Astronomové využili data z Hubbleova vesmírného teleskopu k určení rotační periody planety Uran s dosud nevídanou přesností. Díky detailní analýze atmosférických vzorů a pohybu oblačných pásů se jim podařilo stanovit, že Uran rotuje kolem své osy jednou za 17 hodin, 14 minut a 52 sekund. Výsledek byl publikován v prestižním časopise Nature.
Titan je jedním z nejzajímavějších světů v oblasti velkých plynných planet. Už v roce 2005 na něm přistálo pouzdro Huygens a více než desetiletí jej zkoumala v různých oborech elektromagnetického záření sonda Cassini. Vědci mají díky jejím datům k dispozici první globální mapu jeho povrchu. Ta ukazuje dynamiku tohoto světa, který ač velmi odlišný od pozemského, má s ním společné znaky, jako jsou roční období, oblaka, deště, dunnová pole a jezera.
Mezinárodní skupina vědců poprvé přesně určila okamžik, kdy se kolem hvězdy mimo Sluneční soustavu začaly formovat planety. Pomocí radioteleskopu ALMA, na němž se podílí Evropská jižní observatoř (ESO), a vesmírného dalekohledu James Webba (JWST) pozorovali vznik prvních skvrnek materiálu, z něhož se formují planety - horkých minerálů, které právě začínají tuhnout. Tento objev představuje první případ, kdy byl identifikován planetární systém v tak raném stádiu svého vzniku, a otevírá okno do minulosti naší vlastní Sluneční soustavy.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu. Ostatně, pokud bychom měli tu trpělivost a sledovali její pohyb mezi ostatními hvězdami na nebi, zjistili bychom, že se po nebi mezi nimi pohybuje.
Dalekohled ESO/VLT pořídil první záběry s využitím nového módu adaptivní optiky označovaného jako laserová tomografie a získal tak mimořádně ostré testovací snímky planety Neptun, hvězdokup i dalších objektů. Průkopnický přístroj MUSE ve spolupráci s modulem adaptivní optiky GALACSI je nyní schopen v módu s úzkým zorným polem tuto techniku využít a korigovat poruchy způsobené turbulencemi v různých výškách v atmosféře. Díky tomu může ze Země ve viditelném oboru spektra pořizovat ostřejší záběry než kosmický dalekohled HST. Kombinace mimořádné ostrosti a spektroskopických schopností přístroje MUSE astronomům přináší možnost zkoumat vlastnosti kosmických objektů v mnohem jemnějších detailech, než bylo dosud možné.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 3. do 14. 3. 2021. Měsíc je ve fázi mezi poslední čtvrtí a novem. Večer je dobře vidět jasný Mars a níže nad jihozápadem i Uran. Planetka Vesta dosahuje maximálního jasu a najdeme ji v zadní části Lva. Večer se vysoko k Plejádám táhne šikmý kužel zvířetníkového světla. Perseverance na Marsu ujela již téměř sto metrů. Desátý prototyp Starship po letu do výšky 10 km tvrději dosedl a konečně zůstal stát, aby po několika minutách explodoval. Před 35 lety prozkoumalo několik sond zblízka Halleyovu kometu a před 240 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Také letos se Hubbleův vesmírný dalekohled zaměřil na velké planety Sluneční soustavy. Snímek planety Jupiter už jsme měli možnost shlédnout 8. srpna 2019. Nyní byl zveřejněn také snímek Saturnu pořízený pomocí širokoúhlého přístroje Wide Field Camera 3. Planeta je na snímku zachycena 20. června 2019, kdy byla k Zemi nejblíže. Přesto ji od nás dělilo propastných 1,36 miliardy kilometrů.
Nic jiného než uvádí nadpis vlastně této galaxii nezbylo. Infračervené detektory vesmírného dalekohledu JWST jsou totiž schopné pohlédnout na svět galaxií tak, jak jsme dosud neznali. Umí prohlédnout oblaka prachu a navíc v dosud největším detailu. A galaxie Messier 104 Sombrero v souhvězdí Panny, která obvykle připomíná onen mexický klobouk, jej nyní pomyslně smekla a odhalila nové struktury uvnitř.
Ačkoli se dva nejjasnější objekty kromě Slunce a Měsíce potkávají alespoň jednou za dva roky, ne vždy jejich konjunkce je tak výrazná, jako jsme mohli vidět kolem maxima meteorického roje Perseid 12. 8. 2025. Někdy jsou dokonce k sobě i blíže, například v březnu 2023. Poslední setkání vyšlo sice na ranní hodiny, ale obě planety při něm byly vidět ještě za tmy, jak vychází nad obzor a zářily spolu poměrně vysoko nad východem až do převzetí vlády Slunce nad oblohou.
Neptun je osmá, od Slunce nejvzdálenější, planeta Sluneční soustavy a patří mezi plynné obry. S rovníkovým průměrem lehce pod 50 000 km je nejmenším z nich. Podobně jako u ostatních plynných obrů je možno přímo pozorovat pouze svrchní vrstvy jeho atmosféry, ve kterých můžeme spatřit na družicových snímcích několik velkých temných skvrn, připomínajících skvrny v atmosféře Jupiteru. Neptun má charakteristicky modrou barvu, která je hlavní měrou dána přítomností většího množství metanu v atmosféře planety. Zdaleka nejen to už dnes, přes 170 let od objevu planety, víme.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 1. do 24. 1. 2021. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars procházející kolem Uranu. Aktivita Slunce je nízká. Proběhl první testovací zážeh centrálního stupně připravované obří rakety SLS. Naopak test Starship SN9 byl odložen pro výměnu motorů. Očekáváme starty rakety Falcon 9, Electron a LauncherOne. Krtek na Marsu skončil svou neúspěšnou misi. Podívejte se na kosmonautickou aplikaci a web pro děti. Před 15 lety startovala sonda New Horizons k planetě Pluto, aby následně prozkoumala už jen trpasličí planetu a jeden malý objekt Kuiperova pásu.
Když už byl po 13 letech na oběžné dráze Saturnu osud Cassini zpečetěn a bylo jasné, že skončí v oblačných vrstvách jeho atmosféry, otočila se naposledy k planetě svojí širokoúhlou kamerou, aby pořídila nádhernou rozlučkovou mozaiku. Celkem bylo k jejímu pořízení potřeba 42 snímků přes červený, zelený a modrý filtr. Snímky byly pořízeny 13. září 2017. Když byly potom poskládány do této úžasné barevné mozaiky v přibližně pravých barvách, vyniká nejen planeta se svými prstenci tak, jak ji ze Země nemůžeme nikdy spatřit, ale ještě malé měsíčky Prometheus, Pandora, Janus, Epimetheus, Mimas a Enceladus.
Když nám dalekohled Jamese Webba představil fotografii několika tisíců, ne-li desetitisíců galaxií, mohli jsme vidět také galaxie které pochází z počátků vesmíru. Byl zde ovšem velký háček, přibližně miliardu let po Velkém třesku nemohly ve vesmíru existovat tak velké galaxie vzhledem k jejich stáří. Podle uznávaného modelu Lambda Cold Dark Matter (LCDM – model velkého třesku) první galaxie ve vesmíru neměly dostatek času, aby se staly takto masivními.
Po nějaké době se opět schyluje ke startu, který se zařadí mezi největší kosmické události roku a významným písmem se zapíše do dějin kosmonautiky, tentokrát především té evropské. Na vrcholku rakety Ariane 5 na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně totiž nyní čeká na svůj start sonda JUICE, JUpiter ICy moons Explorer. Jak už název článku i samotné sondy napovídá, jejím cílem se stane největší planeta Sluneční soustavy. Už jen skutečnost, že na oběžnou dráhu této planety doposud vstoupily jen dvě sondy, činí tuto misi výjimečnou. Zároveň se však také jedná o vůbec první sondu, která je zařazena mezi velké vědecké mise Evropské kosmické agentury, které můžeme přezdívat vlajkovými loděmi. Snad největší zajímavostí je ale to, že se má stát první sondou, která bude obíhat měsíc jiné planety. V tomto článku se postupně podíváme na to, jak se projekt JUICE vyvíjel, jak samotná sonda vypadá, jak bude její mise probíhat a jaké jsou její hlavní vědecké cíle.
