Astronomové používající Hubblův kosmický dalekohled HST (NASA) objevili obrovský oblak vodíku pojmenovaný „Monstrum“ (The Behemoth), který vytváří exoplaneta obíhající kolem blízké hvězdy. Tento enormně velký útvar podobný kometárnímu ohonu je přibližně 50krát větší než mateřská hvězda. Vodík se vypařuje z horké planety velikosti Neptunu v důsledku extrémního záření hvězdy.
Většina galaxií se shromažďuje dohromady do místních skupin nebo tzv. kup galaxií. Okolní galaxie nejsou nikdy příliš daleko. Avšak tato galaxie známá jako NGC 6503 byla objevena ve své poloze jako osamělý objekt na okraji překvapivě prázdné oblasti vesmíru označované jako „Místní prázdnota“ (Local Void). Nejsou zde očividně žádné galaxie.
Mezinárodní tým pod vedením astronomů z Yale University a University of California dohlédl při výzkumu galaxií zpět v čase do doby, kdy stáří vesmíru bylo pouhých 5 % jeho současného věku 13,8 miliardy roků. Vědecký tým objevil mimořádně svítivou galaxii v době před více než 13 miliardami roků a určil její přesnou vzdálenost od Země za použití kombinovaných dat pořízených kosmickými dalekohledy NASA Hubble Space Telescope a Spitzer Space Telescope, a také prostřednictvím Keckova teleskopu o průměru 10 m na Mauna Kea na Havajských ostrovech. Tato pozorování potvrdila, že se jedná o nejvzdálenější galaxii podle současných měření, čímž byl ustanoven nový rekord.
Pozorování pomocí Hubblova kosmického teleskopu HST poskytla nejlepší důkazy existence podpovrchového oceánu slané vody na Ganymedu – největším měsíci planety Jupiter. Pravděpodobný oceán zřejmě obsahuje více vody než veškeré oceány a moře na naší planetě. Objevená kapalná voda má zásadní význam pro hledání obyvatelných světů mimo planetu Zemi a pro hledání života v podobě, jak ho známe na Zemi.
Mlhovina Koňská hlava na snímku z HST v oboru IR zářeníAutor: NASA/ESAAstronomové využili kvality známého Hubblova kosmického dalekohledu HST (NASA/ESA) a pořídili nový snímek fotogenické mlhoviny s názvem Koňská hlava. Fotografie byla pořízena nikoliv ve viditelném světle, ale v oboru infračerveného záření. Snímek byl získán 24. dubna 2013, v den 23. výročí vypuštění této mimořádné kosmické observatoře na oběžnou dráhu kolem Země na palubě amerického raketoplánu Discovery.
Kometa ISON na snímku z HSTAutor: NASA/ESAPublikovaný snímek komety C/2012 S1 (ISON) pořídil Hubblův kosmický dalekohled HST dne 10. dubna 2013, kdy se kometa nacházela nepatrně blíže ke Slunci než dráha planety Jupiter. Od Slunce kometu dělilo 621 miliónů kilometrů a od Země byla vzdálena 634 miliónů kilometrů. Kometa se blíží k Zemi i ke Slunci, kolem kterého prolétne v listopadu 2013.
HST pořídil snímek nejvzdálenější supernovyAutor: NASA/ESA Hubblův kosmický dalekohled HST překonal dosavadní rekord a objevil nejvzdálenější supernovu typu, který je využíván k určování vzdáleností ve vesmíru. Supernova s označením UDS10Wil přezdívaná SN Wilson podle 28. prezidenta USA, kterým byl Woodrow Wilson, explodovala před více než 10 miliardami roků. V té době byl vesmír v počátečním vývojovém stadiu, kdy hvězdy vznikaly ve velkém počtu.
HD 140283 - nejstarší známá hvězda ve vesmíruAutor: NASA, ESA, and A. Feild and F. Summers (STScI) Na kovy velmi chudá hvězda, která je od Země vzdálena pouhých 190,1 světelných roků, může být nejstarší známou hvězdou ve vesmíru. Její věk byl určen na 14,46±0,80 miliardy roků. Z toho vyplývá, že je téměř tak stará jako samotný vesmír. Tento závěr vyplynul z nové studie, kterou realizoval Howard Bond se svými spolupracovníky. Takovéto hvězdy chudé na kovy jsou pro astronomy mimořádně důležité, neboť nezávisle nastavují spodní limit pro stáří vesmíru, který může být použit k potvrzení stáří určeného jinými metodami.
XDF - eXtreme Deep Field - doposud nejhlubší pohled do vesmíru Pod názvem eXtreme Deep Field (XDF) byla na základě složení velkého počtu snímků pořízených za 10 let výzkumu pomocí Hubblova kosmického dalekohledu (HST) vytvořena fotografie zachycující malou část oblohy. Tento úsek hvězdného nebe leží uprostřed původního ultra-hlubokého pole Hubble Ultra Deep Field (HUDF). Fotografie XDF zachycuje kousíček oblohy odpovídající jen nepatrné části úhlového průměru Měsíce.
m4 - eso1235 Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (035/2012): Nový snímek pořízený na observatoři La Silla v Chile zachycuje úchvatnou hvězdokupu M 4 (Messier 4). Tento kulový útvar tvořený desítkami tisíc starých hvězd patří k nejbližším a zároveň nejvíce zkoumaným kulovým hvězdokupám. Nedávné práce odhalily, že jedna z hvězd patřících k této hvězdokupě má poněkud zvláštní neočekávané vlastnosti. Zdá se, jako by znala tajemství věčného mládí.
Pohled na otevřenou hvězdokupu uvnitř mlhoviny 30 Doradus (foto HST)Astronomové zkoumající data z Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytili dvě otevřené hvězdokupy plné velmi hmotných hvězd, které se mohou nacházet v počátečním stadiu vzájemné srážky. Hvězdokupy jsou od Země vzdáleny 170 000 světelných roků a nacházejí se ve Velkém Magellanově oblaku, což je malá satelitní galaxie doprovázející naši Galaxii.
Kulová hvězdokupa M 68 na snímku z HSTHubblův kosmický dalekohled HST poskytnul tento nádherný pohled na zcela zaplněné hvězdné "tábořiště" s názvem Messier 68 (zkráceně M 68). Objekt je znám také pod označením NGC 4590. Takovéto vesmírné objekty kulového tvaru astronomové označují termínem kulová hvězdokupa.
Pátý měsíc Pluta objevený HST na přelomu června a července 2012. Zdroj:ESA/NASA Hubbleův vesmírný dalekohled pomohl najít už pátý měsíc trpasličí planety Pluto. Objev přitom následuje necelý rok po objevu čtvrtého měsíčku, který ještě ani nedostal jméno.
Herbig-Haro 110, HST/NASA Hubbleův dalekohled zachytil novou podobu Herbig-Haro 110, kde gejzír horkého plynu proudí z právě zrozené hvězdy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
