hvězdy nad TeideVideo z přechodu Venuše přes Slunce jsme už zařadili do předchozího článku. Červen byl však také ve víru zajímavých letů do kosmu a podíváme se i na neobvyklé záběry z naší planety. Vzpomínka na Cassini má své pokračování, doplněné o pohledy z Voyageru. Závěrem se vrátíme na Kanárské ostrovy.
Když se v roce 1998 konečně dostaly na oběžnou dráhu první dva moduly Zarja a Unity, začala se psát další kapitola z dlouhé knihy výzkumu na oběžné dráze. Tato nová kapitola, nazvaná ISS, International Space Station, měla na co navazovat. Byly to nejprve první kratší pobyty v rámci misí na Saljuty a Skylab, na něž navázal větší a první opravdu modulární exemplář, orbitální stanice Mir. Ta však dosloužila v devadesátých letech a v roce 2001 byla navedena do atmosféry. Od 2. listopadu 2000 je ale trvale obydlen nový vesmírný ostrov Mezinárodní vesmírné stanice a ta má od pondělí 16. května 2016 za sebou už sto tisíc oběhů kolem Země. Aktuálně zde výzkumy v prostředí mikrogravitace provádí šestičlenná posádka a vůbec jí nevadí, že přitom uhání rychlostí bezmála 27 600 km/h při oběhu kolem Země každých 90 minut.
Je pravdou, že naše nejbližší hvězda – Slunce – je docela průměrnou stálicí v porovnání se všemi ostatními, které známe v nekonečném a nádherném tajemném vesmíru. Ve svém nitru ve skutečnosti ukrývá docela malý nukleární reaktor udržující život hvězdy, která je pro naši planetu bytostně důležitá. Na jejím viditelném povrchu vznikají mj. sluneční skvrny a erupce a do prostoru vysílá proudy plazmy či různé druhy záření.
Koukněte, tam je Antares!.Autor: Martin GembecNezadržitelný příchod léta nám nabízí zejména v ranních hodinách možnost spatřit krásná letní souhvězdí. A mezi nimi už zabírá své nezaměnitelné místo elegantní Štír. Jak jsme avizovali v nedávném článku, máte-li nějakou fotku Štíra a jeho jedovatého bodce, rádi ji zveřejníme. Zasílat můžete jak současné fotografie pořízené za vlažného květnového rána, tak i staršího data například z vašich návštěv jižnějších krajů. Všem autorům fotografií děkujeme. Aktualizováno: 2. června 2011, 21:14 SELČ.
Známá americká firma minulý týden předvedla triumfální návrat lodi Dragon na scénu zásobování stanice ISS. Aby toho nebylo málo, odhozený první stupeň nosné rakety Falcon 9 poprvé v historii úspěšně přistál na lodi v oceánu.
Po přechodu studené fronty v posledním červnovém týdnu se na několik dní vyčistil vzduch natolik, že v tuzemsku i v nižších zeměpisných šířkách bylo možné zaznamenat relativně méně obvyklý úkaz - zelený záblesk. Ten se objevuje nejčastěji na horním okraji zapadajícího nebo vycházejícího Slunce jako důsledek tzv. atmosférické refrakce. V našich zeměpisných čířkách trvá velmi krátce, většinou zlomky sekund, a jeho záznam je proto dosti velkou výzvou. Zelené (a červené) "blýskání" se podařilo zaznamenat při západu Slunce 3. července 2018 za východočeskou zříceninou Lichnice ze 13. století...
Pokud pominu nejmladší generaci, tak asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že asi každý někdy viděl americký seriál Kutil Tim. Asi není potřeba připomínat, že technické zlepšováky hlavního hrdiny se jen málokdy daly označit za úspěšné. A vida – náhoda tomu chtěla, že se jmenovci seriálové postavy sešli na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a 15. ledna je čeká společný výstup do otevřeného prostoru. Všichni ale očekávají, že jejich práce bude o poznání spolehlivější, než na co jsme od „Tima“ zvyklí z televizního seriálu.
Planetární mlhoviny – impozantní zářící prstence mezihvězdného plynu a prachu – vyznačují konec aktivního života 90 % všech hvězd. Dlouhá léta si však astronomové nebyli zcela jisti, jestli bude i Slunce čekat stejný osud. Nyní profesor Albert Zijlstra z University of Manchester se svými spolupracovníky tvrdí, že Slunce v závěru svého života vytvoří jen slabou planetární mlhovinu. Článek byl publikován 7. května 2018 v časopise Nature Astronomy.
Co všechno skrývá zdánlivě tuctová fotografie pořízená z vesmírné stanice ISS na počátku prosince letošního roku? Budete se divit! Dne 5. prosince 2015 pořídil japonský astronaut Kimiya Yui z paluby ISS v rámci mise za JAXA (Japonskou leteckou a výzkumnou agenturu) tento zdánlivě komorní snímek. V horní části je jasně zahlédnutelná planeta Venuše, kterou nyní najdete na české obloze nad jihojihovýchodním obzorem ještě před svítáním, tedy okolo 6. hodiny ranní. A aby nebyla sama, tak ji vysoko nad ní, u konstrukce ISS, „doplňuje“ slabší hvězda Spica v souhvězdí Panny. Vypadá to, jakoby Spica s Venuší tvořily jakousi spoutanou dvojici. Ovšem to není zdaleka vše, co snímek skrývá…
Na únor 2020 přesunula ESA vypuštění kosmické sondy Solar Orbiter k výzkumu Slunce. Ke slunečnímu povrchu se má přiblížit na vzdálenost 42,5 miliónu km. Při průletu budou přístroje sondy mířit stále na stejné místo na Slunci, budou tedy provádět dlouhodobý výzkum jedné oblasti. Po sedmiletém výzkumu bude dráha sondy upravena tak, aby mohla lépe studovat polární oblasti. Avšak již nyní byl vyhlášen konkurs na návrh nové sondy, která bude vůbec poprvé studovat naši hvězdu z Lagrangeova libračního bodu L5 soustavy Slunce-Země.
Ztráta orientace, ztráta denního režimu, ztráta pevné země pod nohama. S těmito změnami se musí vyrovnat lidský mozek po startu do vesmíru a vytvořit si nové nervové spoje pro nové fungování. Jak to přesně probíhá? A co nám výsledky řeknou o podobných jevech u pacientů na neurologických odděleních?
Na základě více než půl století dlouhé řady pozorování japonští astronomové zjistili, že intenzita mikrovlnného záření přicházejícího ze Slunce v obdobích minima sluneční činnosti za uplynulých pět slunečních cyklů byla pokaždé shodná, i přes velké rozdíly v období maxima jednotlivých cyklů.
Pekelnou explozí vedle startovací rampy se skončila v říjnu 2014 mise rakety Antares se zásobovací lodí Cygnus k Mezinárodní vesmírné stanici. Nosiče Antares a plavidla Cygnus jsou od té doby uzemněny, přesné výsledky vyšetřování havárie jsou dosud interní záležitostí, Orbital ATK však přece svítá na lepší časy a blíží se její návrat na výsluní kosmických startů. Pojďme se podívat, co je okolo Orbital a jejích letů na ISS nového.
Vážení a milí členové Sluneční sekce ČAS a příznivci Slunce, výbor Sluneční sekce vás zve na otevřené setkání, které se koná jako společná akce ČAS a Strategie AV21 Akademie věd.
K Mezinárodní kosmické stanici se v pátek 4. září ráno připojila nová loď Sojuz TMA-18M s kosmonauty z Ruska, Dánska a Kazachstánu. Posledně jmenovaní zůstanou na palubě jen asi týden, jejich loď poslouží na jaře příštího roku k návratu Michaila Kornijenka a Scotta Kellyho z roční orbitální mise. Přílet nového Sojuzu však lehce zkomplikoval úhybný manévr kosmické stanice před vesmírným odpadem.
Skupina astronomů z USA, Japonska a Švýcarska objevila důkazy o možných zdrojích energie, které by mohly být odpovědné za ohřev sluneční koróny. Ve svém článku publikovaném v časopise Nature Astronomy výzkumníci popsali studium dat ze sondážní rakety FOXSI-2 (Focusing Optics X-ray Solar Imager) a to, co se jim podařilo odhalit. Procesy, které vedou k zahřátí hvězdné koróny na několik miliónů kelvinů v porovnání s mnohem chladnější fotosférou (u Slunce je to asi 5 800 K), stále nejsou dobře prozkoumány.
Ve středu 19. srpna z Japonska vzlétla bezpilotní kosmická loď HTV 5, poetičtěji někdy nazývaná Kounotori (Čáp). Plavidlo veze přes 5 tun nákladu a zásob, které jsou nyní pro orbitální laboratoř životně důležité kvůli haváriím a výpadkům služeb zejména amerických komerčních lodí.
Slunce jako by se chtělo zavděčit i těm, kteří nemohli 21. srpna pozorovat jeho úplné zatmění. Stačí si nasadit sluneční brýle nebo například svářečský filtr, zaklonit hlavu a sledovat pihy na sluneční kráse vyvolané magnetickým polem.
Devátý červenec přinesl oficiální oznámení NASA, v němž jsou k nalezení jména čtyř zkušených astronautů, kteří se zúčastní zkušebních kosmických letů nových lodí Crew Dragon a CST-100 z produkce firem SpaceX a Boeing, tyto plavidla soukromého sektoru mají v roce 2017 ukončit závislost amerických astronautů na lodích Sojuz. Jak vlastně pokračuje vývoj nových lodí? A kam SpaceX pokročila ve vyšetřování havárie své rakety?
V pokračování našeho povídání o Slunci s RNDr. Michalem Sobotkou, DSc. se v tomto díle zaměříme ponejvíce na sluneční povrch a korónu. Fotosféra i chromosféra jsou jistě témata, která sebou přináší mnoho zajímavého a poutavého. Co se děje ve fotosféře a chromosféře? Jakou mají teplotu? Proč s řídnoucí hmotou teplota na povrchu Slunce stoupá a dokonce v koróně, sluneční atmosféře, dosahuje milionových hodnot? Jaké jsou teorie k vysvětlení těchto jevů? Co se děje s hmotou na povrchu i nad ním? Skvrny, protuberance, erupce, výtrysky hmoty…
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 24. 11. do 30. 11. 2025. Měsíc bude v první čtvrtiNa večerní obloze je dobře vidět Saturn, během noci je vysoko Jupiter. Setkání Venuše s Merkurem na ranní obloze bude pro pozorovatele obtížné vidět. Aktivita Slunce je nyní zatím nízká. SpaceX čelí problému při testech Super Heavy, Blue Origin mezitím připravuje lander pro Artemis a vylepšuje raketu New Glenn. ESA má vrcholný meeting, na němž se proberou plány pro příští roky. K ISS startuje Sojuz MS-28 s tříčlennou posádkou. Před 110 lety byla publikována Obecná teorie relativity Alberta Einsteina.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2025 obdržel snímek „Kométa C/2025 A6 Lemmon a Lomnický štít“, jehož autorem je astrofotograf Robert BarsaCitron je žlutý kyselý plod citroníku z druhu citrusovitých. Používá se nejen v potravinářství … A právě jméno tohoto plodu si vybrali naši
IC 342 – skrytá špirálová susedka Na prvý pohľad to vyzerá „len“ ako ďalšia špirálová galaxia v hviezdnom poli. IC 342 je však trochu výnimočná – keby neležala tak nízko v rovine našej Galaxie a nebola zahalená prachom Mliečnej cesty, patrila by k najvýraznejším objektom severnej oblohy. Aj preto sa jej hovorí „skrytá galaxia“. Na zábere krásne vyniká žiarivé, žltkasté jadro a jemné špirálové ramená, ktoré sa rozbiehajú do všetkých strán. V nich vidno červené H II oblasti – miesta, kde sa práve rodia nové hviezdy – a modrastejšie mladé hviezdokopy. Popredie tvorí husté pole hviezd našej vlastnej Galaxie; len vďaka dlhým expozíciám a citlivému spracovaniu sa cez tento „závoj“ podarilo vytiahnuť aj slabé vonkajšie ramená a prachové štruktúry disku. IC 342 sa nachádza asi 10 miliónov svetelných rokov od nás a spolu s ďalšími galaxiami tvorí tzv. skupinu IC 342/Maffei – jednu z najbližších galaktických susedstiev Mliečnej cesty. Tento snímok tak zachytáva pohľad cez vlastnú Galaxiu hlboko do kozmickej „ulice“, kde sa točí ďalší ostrov hviezd podobný nášmu. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 96x180sec. R, 90x180sec. G, 88x180sec. B, 115x120sec. L, 95x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 20.9. až 19.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
