kulová hvězdokupa M 54 - eso1428 Autor: ESOPozorování hvězdokupy M 54 provedená dalekohledem VLT potvrzují existenci 'problému lithia' i mimo naší Galaxii
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (028/2014): Tento nový snímek pořízený dalekohledem ESO/VLT na observatoři Paranal v Chile zachycuje bohatou kolekci hvězd patřících kulové hvězdokupě M 54. Hvězdokupa na první pohled vypadá stejně jako mnoho jiných, ale má své tajemství. M 54 nepatří k naší Galaxii, ale je součástí trpasličí satelitní galaxie v souhvězdí Střelce (Sagittarius Dwarf Galaxy). Její neobvyklý původ astronomům umožnil použít dalekohled VLT k ověření, zda i ve hvězdách jiných galaxií existuje anomálie nízkého obsahu lithia podobně jako v naší Galaxii.
temný oblak Lupus 4 - eso1427 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (027/2014): Objekt s katalogovým označením Lupus 4 je oblak plynu a prachu připomínající vzhledem pavouka. Na tomto novém působivém snímku zastiňuje hvězdy v pozadí stejně jako mrak za bezměsíčné noci daleko od rušivých světel civilizace. Přestože je v současnosti temný, husté shluky hmoty v nitru oblaků jako je Lupus 4 představují místa vzniku nových hvězd. Snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO s primárním zrcadlem o průměru 2,2 m, který je vybaven CCD kamerou WFI (Wide Field Imager).
kolidující galaxie ve vzdáleném vesmíru zobrazené gravitační čočkou - eso 1426 Autor: ALMA (ESO/NAOJ/NRAO)/NASA/ESA/W. M. Keck ObservatoryALMA využívá metody Sherlocka Holmese
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (026/2014): Mezinárodní tým astronomů pořídil dosud nejlepší záběr kolize dvou galaxií, ke které došlo v době, kdy bylo stáří vesmíru poloviční než dnes. K výzkumu použili radioteleskop ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a řadu dalších pozemních i kosmických dalekohledů. Díky využití ‚lupy galaktických rozměrů‘ (gravitační čočky) se vědcům podařilo zaznamenat dosud nespatřené detaily. Provedený výzkum galaxie H-ATLAS J142935.3-002836 prokázal, že tento složitý a vzdálený objekt svým vzhledem připomíná dobře známé nedaleké kolidující galaxie Antény.
Série pozorování oblaku G2 zobrazená v souřadnicích pozice—rychlost mezi roky 2004 a 2013. Je dobře patrné, že pohyb oblaku se s přibližováním k Sgr A* zrychluje a současně je tvar oblaku narušován gravitací černé veledíry Autor: Max Planck Institute for Extraterrestrial PhysicsV roce 2002 byl na snímcích okolí centra naší Galaxie objeven prachový oblak, který dostal označení G2. O deset let později se ukázalo, že oblak míří po vysoce eliptické dráze k samotnému centru Galaxie, kde sídlí černá veledíra o hmotnosti asi 4 milionů sluncí. Fyzikální podstata tohoto oblaku však doposud není známa. M. Zajaček, diplomant V. Karase z AsÚ, se věnoval mimo jiné i simulacím průletu hvězd zahalených v oblaku prachu kolem černých veleděr. Zřejmou motivací byla předpověď chování oblaku G2 po jeho průletu.
Výsledek 3D hydrodynamické simulace druhotné tvorby hvězd ve hmotných hvězdokupách: hustota (vlevo nahoře), teplota (vpravo nahoře) rychlost (vlevo dole), model (vpravo dole) Autor: Astronomický ústav AV ČRJe známo, že ke zrodu hvězd dochází v chladných místech obřích molekulárních oblaků. Hmotnosti hvězd jsou však mnohonásobně nižší než jsou hmotnosti jednotlivých oblaků, proces fragmentace oblaků vede ke vzniku hvězdokup. Menší, rychle se rozpadající skupiny zahrnující desítky až stovky hvězd, se nazývají OB asociace. Větší otevřené hvězdokupy zahrnující tisíce až desítky tisíc hvězd žijí déle. Kulové hvězdokupy, kterých známe v Mléčné dráze zhruba 150, jsou složeny ze stovek tisíců až miliónu hvězd. Tyto hvězdné soustavy patří k nejstarším objektům, jejichž stáří je srovnatelné se stářím samotného vesmíru. Podobně velké soustavy vznikají během srážek galaxií, což je známo např. z pozorování srážky dvojice spirálních galaxií nazvané Tykadla. Okolnosti zrodu hmotných hvězdokup jsou však zahaleny tajemstvím a jsou předmětem dohadů a polem soutěže několika alternativních teorií.
Vznik hvězd v jižní Mléčné dráze - eso1425 Autor: ESO/G. BeccariTisková zpráva Evropské jižní observatoře (025/2014): Tento snímek byl pořízen pomocí dalekohledu MPG/ESO a kamery WFI (Wide Field Imager), které pracují na observatoři La Silla v Chile. Zachycuje pozoruhodné oblasti s probíhajícím vznikem hvězd, které jsou pozorovatelné v Mléčné dráze na jižní polokouli. Levé části snímku dominuje hvězdokupa NGC 3603 ležící 20 tisíc světelných let od nás ve spirálním rameni Galaxie, které se na obloze promítá do souhvězdí Kýlu a Střelce (Carina-Sagittarius). Vpravo pak vidíme seskupení zářících oblaků plynu známé jako NGC 3576, které je od nás vzdáleno jen asi 10 tisíc světelných let.
dalekohled VST pořídil detailní záběr galaxie M 33 v souhvězdí Trojúhelníku - eso1424 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (024/2014): Dalekohled VST (VLT Survey Telescope) pracující na observatoři ESO/Paranal pořídil detailní záběr galaxie M 33. Tato blízká spirální galaxie je druhým nejbližším velkým sousedem naší Galaxie. M 33 je doslova přeplněna jasnými hvězdokupami i oblaky plynu a prachu. Nový snímek patří vůbec k těm nejpodrobnějším širokoúhlým záběrům tohoto objektu, jaké byly dosud pořízeny. Obzvlášť působivě zachycuje mnohé rudě zářící plynové oblaky ve spirálních ramenech této galaxie.
M 101 a trpasličí galaxie v okolí Autor: Allison Merritt et al. Astronomové sestavili z jednotlivých teleobjektivů “teleskop Dragonfly”, kterým mohou zkoumat větší kus oblohy najednou. Nedávno s ním například objevili sedm trpasličích galaxií doprovázejících poměrně blízkou spirální galaxii M 101 ve Velké medvědici.
Slupková galaxie NGC3923 s dobře viditelnou sadou obloukových slupek. Autor: David Malin, Australian Astronomical Observatory.Dnes je nejuznávanější teorií popisující pohyb kosmických těles obecná teorie relativity, jejímž speciálním případem je klasická newtonovská dynamika tak, jak se ji učí i studenti středních škol. Klasická dynamika však nesprávně vysvětluje např. rotační křivky galaxií, tedy závislost průměrné rychlosti rotace galaxie na vzdálenosti od jejího středu. Nesoulad je nejčastěji vysvětlován přítomností skryté látky (temné hmoty). Nesoulad mezi pozorováním a předpovědí lze alternativně vysvětlit i tím, že popis newtonovskou mechanikou není správný, vznikla modifikovaná newtonovská dynamika (MOND). Michal Bílek a jeho kolegové z AsÚ vysvětlili na základě aplikace MOND strukturu slupkové galaxie NGC3923 a navíc učinili předpověď, na jejímž základě lze hypotetickou platnost MOND přímo otestovat.
Spektra studovaných hvězd v galaxii M 31. Autor: Observatoř OndřejovMichaela Kraus se svými spolupracovníky objevila první nadobry třídy B[e] v blízké galaxii v Andromedě, mezi astronomy známé jako M31. Objev se podařil na základě spektroskopických pozorování přístrojem GNIRS (Gemini Near-Infrared Spectrograph) připojeným k osmimetrovému dalekohledu Gemini Sever.
představa okolí gama záblesku GRB 020819B založená na datech ALMA - eso1418 Autor: NAOJALMA zkoumá okolí záblesků záření gama
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (018/2014): Pozorování provedená pomocí soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) umožnila poprvé přímo zmapovat molekulární plyn a prach v galaxiích, kde došlo k zábleskům záření gama. Gama záblesky jsou považovány za nejmohutnější exploze ve vesmíru. V jejich okolí bylo překvapivě objeveno mnohem menší množství plynu, než se očekávalo, a naopak vyšší množství prachu. Obálky prachu mohou v některých případech snížit množství energie odcházející z gama záblesku na určitých vlnových délkách, čímž klesne jejich pozorovaná jasnost. Práce byla zveřejněna v odborném časopise Nature 12. června 2014. Jedná se o první publikované výsledky pozorování efektů spojených se zábleskem gama pomocí ALMA, které dokumentují potenciál tohoto zařízení při jejich zkoumání.
Kulová hvězdokupa vyvržená z galaxie M 87 Autor: David A. Aguilar (CfA)Galaxie známá jako M 87 přišla o rychle se pohybující „míč“, který by byl předmětem závisti každého baseballového nadhazovače. Byl vyvržen v podobě celistvé kulové hvězdokupy rychlostí více než tři milióny kilometrů za hodinu. Nově objevená hvězdokupa, kterou astronomové pojmenovali HVGC-1, se nyní nachází na rychlé dráze směrem do neznáma. Jejím osudem je věčně se toulat pustým prostorem mezi galaxiemi.
NGC 2244 Autor: Václav EhrlichPřipravili jsme pro vás nvou výstavu! Od 7. května vždy v otevírací dově pardubické hvězdárny můžete přijít obdivovat vzdálené mlhoviny, galaxie nebo výjimečné nebeské úkazy. Ať již patříte mezi otrlé pozorovatele, začínající astronomické nadšence nebo vás jen fascinují překrásné výtvory přírody, které nám v podobě mlhovin a galaxií předkládá v námi pozorovaném vesmíru matka příroda, pak je zbrusu nová výstava z dílny amatérského astronoma, nadšeného fotografa a člena Astronomické společnosti Pardubice Václava Ehrlicha určená právě Vám. Mnohé z vás při pohledu do dalekohledu možná napadlo, jaké by to bylo pokusit se ty tajemné dálky vyfotografovat. Možná jste i experimentovali s astrofotografií a pokusili se pořídit snímek našeho Měsíce, Slunce nebo jasných planet jako jsou Venuše či Jupiter. Věřte nebo ne, dnešní všeobecně dostupná technika umožňuje mnohem více!
Masivní kvasar v představě výtvarníka Autor: ESO/M. Kornmesser Astronomové objevili v souhvězdí Lva největší známou strukturu ve vesmíru – skupinu aktivních jader galaxií, která se rozkládá v délce 4 miliard světelných roků. Objevený útvar je označován jako Velká skupina kvasarů (Large Quasar Group, LQG). Jedná se o seskupení extrémně svítivých jader galaxií, kterým dodávají energii supermasívní černé díry v jejich centrech. Tato konkrétní skupina je tak velká, že ohrožuje současné kosmologické teorie.
oblast vzniku hvězd Gum 41 - eso1413 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (013/2014): Tento nový snímek pořízený na observatoři ESO/La Silla odhaluje oblak vodíku nesoucí označení Gum 41. Uprostřed této málo známé mlhoviny produkují mladé, horké a jasné hvězdy množství záření s vysokou energií, které nutí okolní vodík zářit charakteristickým odstínem červené barvy.
planetární mlhovina Abell 33 - ESO/VLT - eso1412 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (012/2014): Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT v Chile pořídili tento působivý záběr, který zachycuje planetární mlhovinu PN A66 33 známou rovněž pod označením Abell 33. Planetární mlhoviny vznikají v závěrečné fázi vývoje hvězd odvržením vnějších obálek plynu. Abell 33 je neobvykle symetrická a na obloze vypadá jako dokonalý kruh. Tato nádherná modrá bublina se náhodou promítá do místa, kde ze Země na obloze vidíme i bližší jasnou hvězdu. Společně pak připomínají diamantový zásnubní prsten.
Kupa galaxií přezdívaná El Gordo Autor: NASA, ESA a J. Jee (University of California, Davis)Hubblův kosmický dalekohled HST „zvážil“ největší známou kupu galaxií ve vzdáleném vesmíru. S konečnou platností bylo zjištěno, že dostála své přezdívce El Gordo (což ve španělštině znamená tlouštík) a je mnohem hmotnější, než se doposud předpokládalo.
Intaragující galaxie NGC 1316 a NGC 1317 Autor: ESOTisková zpráva Evropské jižní observatoře (011/2014): Nový snímek pořízený dalekohledem MPG/ESO, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, zachycuje dvojici interagujících galaxií. NGC 1316 a její menší souputník NGC 1317 (vpravo) jsou k sobě tak blízko, že při pohybu prostorem dochází ke gravitačnímu narušování jejich tvaru. Tento pomalý kosmický tanec však pravděpodobně skončí tragédií – po komplikované kolizi větší galaxie tu menší úplně pohltí.
Čtyři z patnácti známých „starých“ galaxií v mladém vesmíru Autor: Caroline Straatman Mezinárodní tým astronomů objevil nejvzdálenější příklady galaxií v období raného vesmíru, které již v té době byly dospělé a hmotné a prakticky penzionované jako „galaktické babičky“. Nejednalo se tedy o galaxie se vznikajícími novými hvězdami.
Mlhovina Opičí hlava - detail HST Autor: NASA / ESAPokud jste někdy v poslední době brouzdali oblohou v oblasti zimní Mléčné dráhy, možná vás mezi Orionem a Blíženci zaujala nápadně jasná malá mlhovina, která možná překvapila, jak snadno šla spatřit například v porovnání s nedalekou "duchařinou" v podobě Rosetty. Jedná se o mlhovinu NGC 2174 Opičí hlava a ke 24. výročí vypuštění se na ni zaměřil i známý Hubbleův vesmírný dalekohled.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 5. do 1. 6. 2025. Měsíc bude v novu a bude jej možné vidět během dvou dnů ráno a večer. Planety se přiblížily úhlově Slunci, ráno trochu vykukuje Saturn a Venuše, večer mizí Jupiter a zůstává Mars. Aktivita Slunce je nyní opět nízká, přesto doslova odnikud nastala silná erupce. Česká vláda schválila realizaci letu Aleše Svobody do kosmu. Očekáváme start čínské mise Tianwen-2 k planetce a snad i test Super Heavy Starship. Před 85 lety se narodil fyzik Kip Thorne, nositel Nobelovy ceny za detekci gravitačních vln, který vystoupí 28. 5. v Praze s přednáškou v Karolinu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech
„Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
