Kometa PanSTARRS bude jednou z nejjasnějších komet desetiletí
Ohony komety PanSTARRS 2. března 2013. Autor: Minoru Yaneto.
Současný hit jižní oblohy, výrazná a nesmírně fotogenická kometa C/2011 L4 PanSTARRS nám zkrášlí večerní nebe už příští týden. Přibližně osm dní před jejím přeletem na severní oblohu (12. března) se vlasatice dostala - podle současných měření a odhadů – nad hranici druhé magnitudy. Stává se tak oficiálně jednou z deseti nejjasnějších komet za poslední desetiletí. Už tedy není pochyb, že bude viditelná od příštího týdne na naší obloze pouhýma očima, a to i přes nepříliš příznivé podmínky, jakými je výška nad obzorem a posléze i svit dorůstajícího Měsíce. Společnost pro MeziPlanetární Hmotu ve spolupráci s některými českými hvězdárnami vyhlásila mimořádnou pozorovací kampaň vhodnou jak pro zkušené astronomy tak i nadšené začátečníky.
Ačkoliv nebude kometa PanSTARRS ani zdaleka „odplatou“ za velkou kometu McNaught v roce 2007, nadšení je dost podobné. Kometa přilétá z jižní polokoule, odkud přes renomované internetové portály proudí dennodenně nové snímky jejího vzhledu a kompozičně promyšlené záběry dávají tušit, co zhruba v současnu zejména z australských a jihoamerických míst lidé pozorují. Podobně jako u komety McNaught se kometa PanSTARRS každým dnem před průchodem přísluním (10. března ve vzdálenosti asi 0,3 astronomické jednotky, tedy asi jako Merkur od Slunce) stává výraznější a díky jejímu prachovému ohonu fotogeničtější. V této moderní době tak máme ze snímků na internetu čím dál jasnější představu, co nás čeká.
Ohon je hlavním lákadlem
Kometa PanSTARRS z 1. bžezna 2013. Autor: John Field.
I když se kometa nedá zařadit mezi ty největší, co do velikosti jádra i do celkové jasnosti, její nepopiratelnou předností je prachový ohon. Pokud sledujete průběžné zpravodajství na Astro.cz, určitě vám neuniklo, že kometa měla jakousi „krizi“, když přibližně na konci minulého roku přestala tak zjasňovat předchozím tempem, neboť na povrchu jádra se zpomalila produkce plynů. Tento vcelku běžný jev u komet letících poprvé ke Slunci ovšem o dva měsíce později záhy zastínila zvyšující se aktivita uvolňování prachových částic, na nichž se sluneční záření rozptyluje. Prachový ohon je vždycky krásnější, pokud jej kometa „spustí“, neboť se řídí svými pravidly – jinými než ten plazmový. Prachové částice jsou při své nezanedbatelné hmotnosti sice odpařovány ve směru od Slunce, ale sluneční přitažlivostí rovněž taženy k sobě. Výsledkem je, že ohon komety se rozvětví do několika proudů v závislosti na hmotnosti částic.
Kromě „vějířového“ ohonu se možná můžeme těšit na další jev, který jistě pamětníkům na událost před 6 lety u komety McNaught nemusíme moc připomínat. Podle současných modelů někteří astronomové odvážně očekávají, že až se kometa „přehoupne“ na severní oblohu, proletí na své dráze oblouk v přísluní, její ohon se začne mírně vytáčet do oblouku. Nakolik bude celá událost viditelná očima a jestli se jí vůbec dočkáme, ukáže čas. Je ovšem zcela jisté, že pohled na ohon komety bude zejména v malých dalekohledech daleko od měst neopakovatelným zážitkem. A rozhodně se vyplatí i oprášit nějaký ten fotoaparát (ostatně současné snímky z jižní oblohy mluví samy za sebe).
Za vlasaticí nad stromy
Kometa PanSTARRS nad Sandringhamským jachtklubem. Autor: Alex Cherney.
Abychom nepěli jen samé chvály, je třeba si připomenout scénář viditelnosti komety. Zítra 5. března kometa prolétá nejblíže k Zemi ve vzdálenosti 1,1 astronomické jednotky (větší než vzdálenost Země od Slunce). Přibližně od 12. března začíná viditelnost komety nad západním obzorem. Kometa bude vidět v prvních dnech (mezi 12. a 15. březnem) dost krátce. Po západu Slunce se ji vyplatí najít asi 30 minut poté, kdy bude obloha ještě dost světlá. Kometa se bude v té době nacházet asi 7° nad obzorem a bude klesat rychle níž a níž. Ve středu 13. března se k pozorování přidá Měsíc, který najdeme ve fázi úzkého srpku nad kometou (asi 6°). Kometu tak asi 40 minut po západu Slunce najdeme na půli cesty mezi Měsícem a obzorem. Situace se o něco zlepší mezi 16. a 20. březnem, kdy se viditelnost komety postupně dost prodlouží (o více jak hodinu) a ještě nebude příliš rušit svit Měsíce. V té době ovšem již bude kometa slábnout. V každém případě bude zapotřebí pro pozorování komety mít místo s velmi dobrým výhledem k západu a severozápadu, nejlépe i vysoko v horách nad smogem. Tam se výhled na kometu za dobrého počasí skutečně vyjme.
Pozorovací kampaň
Kometa PanSTARRS nad Melbourne 3. března 2013. Autor: Jenni Gadd.
K příležitosti pozorování komety se Společnost pro Meziplanetární Hmotu, sekce ČAS, vyhlásila pozorovací kampaň pro širokou veřejnost. Účelem kampaně je co nejlépe monitorovat jas komety v průběhu její viditelnosti na severní obloze, ale rovněž vývoj jejího ohonu. K dispozici jsou přehledové mapky, vybrané srovnávací hvězdy na obloze a formulář pro odeslání svých pozorování. Pro další informace kontaktujte manažera kampaně, astronoma Jakuba Černého (kaos@kommet.cz). Podrobné informace a později i výstup z pozorování najdete na webu společnosti www.kommet.cz.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264
LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka.
Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu.
Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť.
Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy.
Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú.
Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
16.3. až 25.4.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4