Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.
Tento předvánoční čas bude dost možná spojen s kometou. A ne ledajakou. V neděli 16. prosince 2018 krátce po 14. hodině kometa 46P Wirtanen učiní 10. nejbližší dokumentovaný kometární průlet kolem Země za celou historii lidstva. Nebojte se, nebude nebezpečně blízko, ale dostatečně na to, aby byla vidět i pouhýma očima (daleko od měst, samozřejmě). Především je ale kometa mimořádně fotogenická a zachytitelná už na krátkých expozicích. Do redakce již dorazily první fotografie čtenářů, těšíme se na další!
Přejeme vše nej k padesátinám observatoře na vrcholku La Silla! Ve videu se podíváme, proč je vhodné stavět observatoře na jižní polokouli a také proč zrovna v Chile. Observatoř byla založena 25. března 1969. Od té doby byla několikrát rozšířena a je největší astronomickou observatoří na světě (ČR je členem).
Máme v Česku možnost spatřit přírodně tmavou oblohu? Vždyť když vyjedu na vesnici za město, je tam o mnoho víc hvězd než v Praze a tma jak v pytli! No, bohužel tento argument je na hony vzdálený realitě přírodně tmavé oblohy, neboť každý, kdo jednou vyjede dál od měst, má záhy pocit, že je hvězdné nebe nesrovnatelně bohatší. Z hlediska vjemu lidským okem jistě najdeme mnoho lokalit s krásnými výhledy do vesmíru a dopřejeme v něm našim očím okusit limity citlivosti mimo neustále špatně nasvěcované noční ulice. Ale z hlediska astronomického, resp. fotografického se na tuhle otázku musí sofistikovaněji: Je třeba měřit tzv. nominální čtvercovou magnitudu a všímat si jevů, které jsou hluboko pod prahem jasu pozadí oblohy ve městech. Mezi tyto jevy patří například slabší úseky Mléčné dráhy, přirozené záření atmosféry, tzv. airglow, zvířetníkové světlo anebo slaboučký světelný ovál na hvězdném pozadí nazývaný „protisvit“. Takových míst, kde toto spatříme, je u nás jako šafránu, nicméně nedávno mě v tom příjemně překvapila Beskydská Oblast Tmavé Oblohy (BOTO).
Třebaže nejnovější průzkumník Marsu se teprve připravuje k dlouhodobému studiu rudé planety ne jejím povrchu, na Zemi již vrcholí přípravy trojice pojízdných laboratoří a přinejmenším dvou orbiterů k uskutečnění vědeckého výzkumu. Sonda NASA s názvem InSight přistála na povrchu 26. 11. 2018 v oblasti marťanského rovníku, necelých 640 km od roveru Curiosity, jediné v současnosti fungující pojízdné vědecké laboratoře studující planetu Mars. InSight je osmý úspěšný lander na povrchu Marsu – jeho úkolem bude po dobu dvou let studovat podpovrchové vrstvy planety a registrovat zdejší „zemětřesení“ až do doby, než na Marsu přistanou pojízdné laboratoře vyrobené v Evropě, v USA a v Číně.
V sobotu 24. listopadu 2018 proběhl v Jindřichově Hradci odborný seminář, který připomněl 151. výročí narození prof. Františka Nušla. V loňském roce jsme si prof. Nušla připomněli při pražských oslavách 100. výročí založení České astronomické společnosti, a to jak položením květin na rodinné hrobce, která se nachází na břevnovském hřbitově, tak pak i v podobě “oživlého” profesora. Ten doprovázel po celou dobu slavnostní schůzi ČAS v Karolinu. Letos bylo tedy nezbytné se vydat do Nušlova rodného města – Jindřichova Hradce – a jeho odkaz připomenout i zde.
Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018
obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec
S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho dalších. A to jsme pouze u tzv. deep-sky objektů. Ještě bychom mohli zamířit ke kvasarům, supernovám, radiovým zdrojům a podobně. Druhým případem jsou označení „zlidovělá“, která vesmírným objektům dali pozorovatelé či fotografové podle jejich tvaru, barvy či historických souvislostí. Tak třeba, řekne-li astronom, že pozoroval „velkou mlhovinu v Andromedě“, bude každý vědět, že jeho dalekohled mířil na galaxii M 31 (což je vlastně také NGC 224, ale to už sem nepatří …).
Nejočekávanější kometární divadlo roku je prakticky za dveřmi a při dobrém počasí se podle vývoje z posledních dnů můžeme opravdu těšit na hodně. Kometa 46P Wirtanen, která v neděli 16. prosince učiní 10. nejbližší dokumentovaný kometární průlet kolem Země v historii lidstva (bude "jen" 30x dále než náš Měsíc, což je v kosmických měřítcích opravdu kousek), se již přehoupla nad hranici pozorovatelnosti pouhýma očima. Skutečně, vydáte-li se dostatečně daleko od přesvětlených měst a zorientujete se pomocí nějaké mapky, najdete bezbarvý mlhavý flíček viditelný zejména v první polovině noci mezi slabými hvězdami souhvězdí řeky Eridanus. Na fotografiích září nápadnou azurovo-zelenou barvou.
Nová studie představila charakteristiky velmi hmotných a ultra-kompaktních galaxií. Obsahují několikrát větší počet hvězd než Mléčná dráha, které odpovídají 80 miliardám hmotností Slunce. Proto jsou velmi jasné. Avšak jejich hvězdy jsou velmi nahuštěny v objemu menším, než zaujímá naše Galaxie. Astronomové objevili nový soubor 29 galaxií s těmito vlastnostmi ve vzdálenostech mezi 2 až 5 miliardami světelných roků od Země.
Horké hvězdy spektrálního typu B jsou trvalým zájmem výzkumu pracovníků Stelárního oddělení ASU. Některé z těchto hvězd jsou obklopeny rozsáhlými obálkami plynu a prachu, které mají pravděpodobně formu disku. Vznik těchto obálek není ani zdaleka vyjasněn. Grigoris Maravelias a Michaela Kraus z ASU vedli studii zabývající se hned osmi takovými hvězdami s cílem hledat mezi nimi podobnosti.
Jupiterův ledový měsíc Europa má na svém povrchu chaotický terén, který je rozlámaný a popraskaný, z čehož vyplývá, že má za sebou dlouhou geologickou aktivitu. Nová série čtyř snímků měsíce Europa pořízených soustavou radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pomohla astronomům vytvořit první globální teplotní mapu tohoto studeného satelitu obří plynné planety. Nové snímky mají rozlišení zhruba 200 kilometrů, což je dostačující ke studiu vztahů mezi variacemi teploty na povrchu a pozorovanými hlavními geologickými útvary.
Právě dnes, 3. prosince 2018 ve 12:31 středoevropského času startuje poprvé od nedávné nehody raketa Sojuz s lidskou posádkou. Kromě přání úspěšného letu se pojďme ve stručném videu podívat na pár zajímavých okamžiků z dějin tohoto raketového nosiče a hlavně jeho předchůdce R-7 a dalších jeho derivátů.
Přehled událostí na obloze od 3. 12. do 9. 12. 2018. Měsíc bude v novu. Večer je vidět Mars, který bude v těsné konjunkci s Neptunem. Výše v Rybách je také Uran. Merkur se pomalu zvedá nad ranní obzor, kde už je mnohem výše Venuše. Večer má ideální viditelnost kometa 46P/Wirtanen a dobře vidět je i 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight je úspěšně na povrchu Marsu, výzkum bude probíhat pomalu. V pondělí bude startovat k ISS loď Sojuz s tříčlennou posádkou. Očekáváme odložený start Falconu 9 s malými družicemi a další Falcon poveze loď Dragon k ISS. U planetky Bennu se usadí sonda OSIRIS-REx. Před 170 lety se v Opavě narodil Johann Palisa, objevitel mnoha planetek a tvůrce velkého hvězdného atlasu.
V pořadu Hlubinami vesmíru se tentokrát podíváme na vlastnosti Slunce a hvězd. Hostem bude doc. Mgr. Michal Švanda, PhD. z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, slunečního oddělení. Přiblížíme si rotaci hvězd, jejich teploty, velikosti, vzdálenosti i jiné vlastnosti. Jak se dají zjistit tyto procesy i na vzdálených hvězdách? Čím jsou ovlivněny a jak probíhají?
Česká astronomická společnost ocenila Nušlovou cenou za rok 2018 doc. RNDr. Martina Šolce, CSc. z Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, a to zejména za jeho celoživotní pedagogickou činnost a práci v oboru astrofyziky a historie astronomie. Slavnostní předání ceny proběhne v pondělí 3. 12. 2018 v 18:00 v pražském Planetáriu. Poté bude přednesena laureátská přednáška na téma „Astronomové a vlastenci: Alois Martin David, Josef František Smetana a Josef Jan Frič“. Na předání ceny i na laureátskou přednášku je vstup volný.
50. konference o výzkumu proměnných hvězd, pořádaná Sekcí proměnných hvězd a exoplanet České astronomické společnosti ve spolupráci s Ústavem teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, se bude konat od pátku 30. listopadu do neděle 2. prosince 2018 v aule Přírodovědecké fakulty MU v Brně. Hlavními odbornými tématy jsou výzkum proměnných hvězd a exoplanet, jejich pozorování našimi pozorovateli i ve velkých přehlídkových projektech a vesmírných misích, a metody zpracování naměřených dat. Přednášejícími jsou nejen profesionální astronomové, ale i amatérští astronomové z devíti zemí světa.
I v roce 2019 se na hvězdárně v Pardubících a v Oblasti tmavé oblohy v Beskydech budou konat workshopy věnované krajinářské astrofotografii, které povede známý a nejednou oceněný český astrofotograf Petr Horálek. Termíny konání jsou hned tři: jeden v březnu (Beskydy) a dva v květnu (Beskydy a Pardubice).
Pokud za jasného počasí vyhlédnete večer směrem k jihozápadnímu obzoru, ještě stále vás zaujme výrazná naoranžovělá „hvězdička“, která do dané hvězdné oblasti typicky nepatří. Je to totiž planetární „poutník“, rudá planeta Mars. Té se v letošním roce (oprávněně) věnovalo patřičné množství pozornosti, neboť se po dlouhých 15 letech octla nejblíže k Zemi. Ač od té doby už uplynulo pár měsíců, pro romantické chvíle na romantických místech je Mars pořád výsadním objektem večerní oblohy. A já k tomu vybral v tomto směru věhlasnou slovenskou Liptovskou Maru.
Nejsvítivější galaxie ve vesmíru byla zachycena při činu, jak připravila o téměř polovinu hmotnosti nejméně tři menší satelitní galaxie. Vyplývá to z nové studie publikované ve vědeckém časopise Science. Světlu z této skupiny galaxií pojmenované W2246-0526 trvá 12,4 miliardy roků, než doputuje na Zemi. My ji tak nyní vidíme ve stavu, jak vypadala v době, kdy vesmír byl starý pouhou desetinu současného věku.
Tento působivý záběr nově objevené hmotné trojhvězdy pořídil dalekohled ESO/VLT vybavený přístrojem VISIR. Díky svému vzhledu dostala soustava přezdívku Apep, která odkazuje na staroegyptského boha Apofise majícího podobu obrovského hada. Mohlo by se jednat o první nalezený systém, který v budoucnu zakončí svoji existenci explozí supernovy doprovázenou zábleskem záření gama.
