Články

Vyhledávání v článcích

29.10.1999 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Horké hvězdy v centru eliptické galaxie

Hubbleův dalekohled přinesl první přímý důkaz o tom, že intenzivní ultrafialové záření eliptických galaxií je způsobeno starými horkými hvězdami. UV záření z eliptických galaxií bylo objeveno už před 30 lety, ale dosud byly jenom nepřímé důkazy o tom, že pochází z takovýchto hvězd. Znamenité rozlišení Hubbleova dalekohledu umožnilo astronomům vůbec poprvé rozlišit horké modré hvězdy uvnitř eliptické galaxie. Dalekohled se zaměřil na galaxii M32, ležící ve vzdálenosti 2,5 miliónu světelných roků od nás v souhvězdí Andromedy. Byl tak potvrzen názor, že původci UV záření jsou extrémně horké a staré hvězdy, ve kterých už probíhá přeměna hélia na těžší prvky.
Zdroj: STScI Press release ze dne 26. října.

24.10.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

První snímek Io

NASA v pátek zveřejnila první snímek Jupiterova měsíce Io, pořízený během blízkého průletu sondy Galileo 10. října ze vzdálenosti 671 km. Jedná se o dosud nejlepší pořízený snímek v historii, jeho rozlišení je 50x lepší než bylo rozlišení snímků sond Voyager. Snímek ukazuje nové lávové proudy tekoucí z oblasti vulkánu Pillan. Teplota vyvrhované lávy je vyšší než při jakékoliv erupci v dějinách Země. Průlet oblastí prudkého záření v blízkosti Jupitera si vyžádal i jisté škody na sondě. Většina snímků Io je pořízena v tvz. "rychlém" módu, kdy si kamera sondy sama upraví jejich jas a intenzivní záření způsobilo, že tyto snímky jsou méně kvalitní. Naštěstí snímky pořízené v jiných modech jsou v pořádku. Kromě toho se vyskytly problémy s infračerveným spektrometrem a některá pořízená spektra nejsou úplná. K dalšímu setkání Galilea s Io dojde 25. listopadu ve vzdálenosti pouhých 300 km.
Zdroj: JPL Press release ze dne 22. října.

21.10.1999 00:00 redakce II Exoplanety

Vývoj planetárního systému

Současný pohled na vznik planetárních systémů může být pozměněn novým počítačovým modelem, který sestavili vědci z Harvard-Smithonian Center for Astrophysics (CfA) a Space Science Institute. Model byl vytvořen na základě snímků pořízených HST, které zachycují předpokládaný velmi mladý planetární systém v blízkosti hvězdy nesoucí označení HR 4796A. Model naznačuje, že prstenec kolem takového objektu je společným znakem všech planetárních systémů. V naší soustavě bude Kuiperův pás pozůstatkem takového prstence. Astronomové simulovali proces vzniku velkých těles v důsledku srážek těles menších za současného uvolňování prachu a zjistili, že prach začne zářit až když se začnou formovat planety jako je Pluto. Navíc prach vytvoří zřetelný a kompaktní prstenec spíše než difuzní a plochý disk. Takový prstenec jasně odděluje vnitřní část soustavy, kde už obíhají nové planety, od vnější části, kde proces formování nadále probíhá.
Zdroj: CfA Press release ze dne 20. října.

20.10.1999 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Vznik planetární mlhoviny

Hubbleův kosmický dalekohled (HST) pořídil snímky zachycující jedno z posledních stádií vývoje Slunci podobné hvězdy. Na těchto snímcích je možné sledovat přeměnu rudého obra v planetární mlhovinu, což je velmi rychlé a proto poměrně vzácně pozorované období v životě hvězdy. Mlhovina obklopuje hvězdu označenou OH231.8+4.2 v souhvězdí Lodní záď a byla otitulována "Zkažené vajíčko", protože v plynu obklopujícím umírající hvězdu bylo nalezeno velké množství sloučenin síry. Snímky, které byly pořízeny kamerou NICMOS, ukazují materiál odvrhovaný rychlostmi až 700 000 km/h.
Zdroj: STScI Press release ze dne 19. října.

18.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Molekula NS v kometě

Na základě pozorování komety Halle-Bopp v březnu 1997 Maxwellova teleskopu na Havaji zjistil tým astronomů vedený W. Irvinem z University of Massachusetts výskyt molekuly sulfidu dusíku (NS). Astronomové dosud tuto molekulu detekovali ve vesmíru, ale ještě nikdy ne v kometách. Tento nález by mohl přispět k lepšímu pochopení vzniku planetární soustavy, protože se předpokládá (jak známo), že komety obsahují materiál právě z doby jejího vzniku. Otázka nyní zní, zda se molekuly NS nacházejí v kometách už od doby počátků Sluneční soustavy či se jejich součástí staly později. Odpověď by mělo přinést určení místa výskytu této molekuly v kometě. Výskyt v jádře komety by naznačoval původní materiál, naopak přítomnost v komě by ukazovala na pozdější vznik.
Zdroj: UoM News release ze dne 13. října.

13.10.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Galileo úspěšný u Io

Sonda Galileo úspěšně absolvovala a přežila první blízký průlet kolem Jupiterova vulkanického měsíce Io. K nejmenšímu přiblížení došlo v pondělí v 9:06 LSEČ, kdy se vzdálenost sondy od povrchu měsíce byla 611 km. Zdá se, že vše proběhlo v pořádku a naměřená data budou odvysílána na Zemi v průběhu následujících týdnů. Řídící tým očekával průlet s velkým napětím, protože sonda při něm byla vystavena velké dávce záření z Jupitera. Io je nejvnitřnější měsíc Jupitera a leží v oblasti nejvyšší úrovně radiace planety. Tyto tvrdé podmínky se také projevily několik hodin před průletem, kdy způsobily chybu v palubním počítači, což vedlo k přechodu do tzv. bezpečnostního módu. Pozemské kontrole se podařilo sondu uvést do normálního režimu pouhé dvě hodiny před nejmenším přiblížením. Další průlet je naplánován na 25. listopadu ve vzdálenosti pouhých 300 km.
Zdroj: JPL Press release ze dne 11. října.

11.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Rodina planetek Pluta

Astronomové se domnívají, že některé z objektů Kuiperova pásu (KBOs) mohou být troskami kolize mezi proto-Plutem a jiným KBO, při které vznikla soustavy Pluto-Charon. Důkazy pro toto tvrzení jsou trojího druhu. Za prvé je zde podobnost dráhy Pluta s některými KBOs, která je v souladu s předpokládaným rozložením trosek po takové srážce, za druhé Pluto, Charon a některé KBOs mají podobné povrchové složení a za třetí rozložení velikostí těles je v souladu s laboratorními modely srážek a s rozložením známých rodin asteroidů v hlavním pásu planetek. Je tedy možné, že rodiny planetek existují i v Kuiperově pásu a jednou z nich je i Plutova rodina.
Zdroj: www.spacedaily.com ze dne 5. října.

08.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Největší impaktní kráter

Dosud nejstarší a největší kráter na Zemi, který vznikl dopadem kosmického tělesa, byl objeven v Jihoafrické republice. Přesněji řečeno, kráter Vredefort byl známý již dříve, ovšem původně se předpokládalo, že je vulkanického původu. Nejnovější geologické průzkumy ale ukázaly, že kráter o průměru 250 - 300 km vznikl dopadem komety nebo asteroidu před 2,1 miliardami let. Průměr dopadajícího tělesa byl mezi 5 a 10 km a jeho rychlost mezi 40 000 a 250 000 km/h. Takový impakt do zemské atmosféry mohl způsobit přerušení vývoje života na několik miliónů let. V současné době je kráter tak starý a erodovaný, že je možné jej detekovat pouhým okem pouze na několika místech.
Zdroj: www.spacedaily.com ze dne 5. října.

07.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Měsíc planetky Eugenia

Vůbec první objev měsíčku některé planetky uskutečněný ze zemského povrchu má na svém kontě mezinárodní tým astronomů pracující s Kanadsko-francouzsko-havajským dalekohledem (CFHT) umístněným na Mauna Kea na Havaji. Planetka (45) Eugenia je členem hlavního pásu planetek, má průměr asi 215 km a její nově objevený měsíc o průměru asi 13 km ji obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti kolem 1 190 km. Měsíc nese prozatímní označení S/1998(45)1. Objev měsíčků mj. umožnil na základě 3. Keplerova zákona určit hmotnost planetky Eugenia a posléze i její hustotu. Zjištěná hodnota je velmi překvapivá - je totiž nečekaně nízká, rovná pouhému 1,2 násobku hustoty vody. To znamená, že je to buď převážně ledové těleso nebo se jedná o jakýsi shluk meziplanetárního materiálu. Měsíček s největší pravděpodobností vznikl při kolizi planetek.
Zdroj: Tisková zpráva Coloradské univerzity ze dne 6. října.

05.10.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Malé zpoždění ISS

Minulý týden se uskutečnilo setkání šéfů projektu Mezinárodní kosmické stanice (ISS), na kterém byl mj. oznámen další, v pořadí již několikátý, odklad startu ruského servisního modulu nazvaného Hvězda. Nejnovější termín pro start tohoto modulu je 26. prosinec - 16. leden. Přesné datum bude oznámeno později. Důvod zpoždění uveden nebyl. Podle vedoucích projektu ale zpoždění nebude mít dopad na plán startů a výstavby stanice, protože ten bude stejně s největší pravděpodobností upraven kvůli revizi jednotlivých raketoplánů a zdržení způsobeném hurikánem Floyd. Předpokládá se, že nejbližší mise raketoplánu ke stanici se uskuteční ne dříve než na konci ledna. Při této výpravě budou na stanici dopraveny zbývající zásoby a materiál pro první posádku, která by zde měla začít působit v polovině příštího roku.
Zdroj: NASA Station status ze dne 1. října.

04.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Žádné důkazy pro pobřeží na Marsu

Na základě studia snímků povrchu Marsu s vysokým rozlišením pořízených kamerou na sondě MGS došli vědci k závěru, že zde nejsou důkazy pro existenci pobřeží, které by obklopovalo starověký oceán, kdyby na planetě existoval. Taková hypotéza se objevila v 70. letech, po průzkumu snímků ze sond Viking. Tehdy byly na snímcích objeveny terénní znaky, které řada vědců interpretovala jako mořské pobřeží, ovšem důkladná analýza nových snímků s 10x lepším rozlišením tuto teorii nepotvrdila. Jedním z podezřelých míst se nachází severozápadně od vulkánu Olympus Mons. Panovalo podezření, že je zde útes, který odděluje náhorní plošinu Lycus Sulci od níže položené planiny Amazonis. Tento útes připomínal pobřeží pozemského oceánu erodované mořským příbojem. Tento objev vyvrací existenci pobřeží oceánu, není však důkazem o neexistenci oceánu samotného!
Zdroj: JPL Press release ze dne 1. října.

03.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Kyselina sírová na Europě

Na zamrzlém povrchu Jupiterova měsíce Europa objevila sonda Galileo kyselinu sírovou, tedy sloučeninu, která se na Zemi v přírodě sice málo vyskytuje, ale na Europě pokrývá velké části povrchu. Její identifikace však nebyla jednoduchá, protože data shromážděná spektrometrem na palubě sondy dlouho ukazovala na přítomnost neznámé sloučeniny. Až teprve dodatečná laboratorní měření vedla k její identifikaci. Nyní se například nabízí možnost, že některé části povrchu, které mají rudo-hnědou barvu, mohou být právě touto sloučeninou pokryty. Je také několik teorií, které říkají, jak se kyselina na povrchu měsíce objevila. Podle jedné z nich by mohla vzniknout ze síry vyvržené vulkány na měsíci Io do meziplanetárního prostoru a dopadlé na povrchu Europy, jiná teorie hovoří o vzniku v nitru měsíce a "dopravě" prostřednictvím gejzírů kyseliny sírové. Třetí možnost je, že sírany sodíku a horčíku byly vyplaveny na povrch z podzemního oceánu a zde přetvořeny intnzivním zářením.
Zdroj: JPL Press release ze dne 30. září.

28.09.1999 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Je vesmír mladší?

Mezinárodní tým astronomů vedený dr. Eyalem Maozem z NASA se domnívá, že nalezl důkazy, které svědčí o tom, že vesmír je poněkud mladší než se dosud předpokládalo a tedy také, že se rozpíná rychleji. Zatímco současné odhady stáří vesmíru se pohybují kolem hodnoty 15 miliard let, jejich odhady hovoří o 12 miliardách, tedy stáří srovnatelném s nejstaršími hvězdami. Tým změřil vzdálenost galaxie NGC 4258 jednak pomocí standardní metody s použitím cefeid, jednak pomocí velmi přesné metody používající masery, které se nacházejí v blízkosti centra galaxie a obíhají kolem superhmotné černé díry. Po srovnání obou metod došli k závěru, že měření na základě cefeid poněkud podceňuje vzdálenosti a tedy stáří vesmíru je o 10-15% nižší. Nově stanovená vzdálenost dotyčné galaxie je 8,1 Mpc, což je výrazně dále než při měření cefeidami.
Zdroj: Space Science News ze dne 27. září.

22.09.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Uran je "normální" planeta

Až do nedávna se astronomové domnívali, že Uran je poněkud podivná planeta, protože na rozdíl od ostatních velkých planet nebyly u něj známy žádné tzv. nepravidelné měsíce, tedy vzdálené měsíce s nepravidelnými drahami. Ovšem nedávná pozorování provedená pomocí Kanadsko-francouzsko-havajského teleskopu (CFHT) na Mauna Kea na Havaji vedla k objevu 3 nových, nepravidelných měsíců, což by znamenalo, že Uran je na tom podobně jako další obří planety Sluneční soustavy. Jestliže bude tento objev potvrzen, spolu se dvěma nepravidelnými měsíci objevenými v roce 1997 bude mít Uran celkem 16 pravidelných a 5 nepravidelných měsíců a stane se tak nejpočetnějším zastoupeným známým systémem měsíců v okolí planet. Nepravidelné měsíce se většinou pohybují po silně ekliptických drahách či drahách s velkým sklonem k rovníku planety. Objevené měsíce nejsou větší než 20 km v průměru.
Zdroj: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics ze dne 20. září.

21.09.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Co dělá sonda DS1?

Experimentální sonda Deep Space 1 se nachází na oběžné dráze kolem Slunce s většinu času zapnutým iontovým motorem, který ji dodává jemný, ale stabilní tah. Cílem je úprava její dráhy tak, aby mohla v lednu 2001 prolétnout v blízkosti komety Wilson-Harrington a v září téhož roku kolem komety Borrelly. Zatímco v průběhu prvních 9 měsíců své výpravy se sonda od Slunce vzdalovala, poslední 3 měsíce se k němu naopak přibližuje. Každý den se přiblíží o 240 000 km, což mj. znamená, že každý den je k dispozici iontovému motoru výkon o 3-4 W větší než v předchozí den. Je to způsobeno tím, že jednak jsou sluneční panely schopny dodat více energie a jednak je potřeba menší množství energie na udržení stálé teploty přístrojů na sondě. Jelikož výkon iontového motoru je odstupňován v diskrétních hladinách, které dělí 17 W, znamená to, že každých 5 dnů je možné jej o jednu hladinu zvýšit. V současné době se sonda nachází 222 miliónů km od Země, tedy 1,5 násobek vzdálenosti Země - Slunce a rádiový signál letí od ní k Zemi 26 minut.
Zdroj: SpacerDaily ze dne 20. září.

20.09.1999 00:00 redakce II Hvězdy

Dva pulsary v jednom

Velmi zvláštní pulsar objevili astronomové pomocí přístroje BATSE umístněného na palubě družice Compton. Pulsar označený GRO J2058+42 byl v roce 1998 otitulován jako "2 v 1", protože zářil 2x během jednoho oběhu, na rozdíl od jiných pulsarů stejného druhu. Bylo to způsobeno jeho průchody akrečním diskem, který se vytvořil kolem jeho průvodce - pravděpodobně horké Be hvězdy. Jedná se o tzv. akrecí poháněný pulsar. Tuto doměnku podporuje fakt, že u něj byla pozorována série záblesků, z nichž pravidelně jeden byl vždy jasnější než ostatní. V prvním případě dokonce 10x, v dalších 1,5 - 2x jasnější. Po objevu v září 1995 se ukázalo, že pulsar rotuje s periodou 198 sekund. Poté se pulsu staly méně pravidelnými a slabšími a navíc během 46 dnů po objevu se pulsar zrychlil - jeho perioda se zkrátila na 196 s. Stalo se tak zřejmě díky většímu přísunu hmoty z doprovázející hvězdy.
Zdroj: NASA Space science news ze dne 17. září.

19.09.1999 00:00 redakce II Kosmonautika

Kupředu k Io!

Takto mohli zajásat operátoři sondy Galileo ve čtvrtek po 20. hodině LSEČ, když sonda uskutečnila poslední průlet kolem měsíce Kalisto a vydala se směrem k vulkanickému měsíci Io. Sonda prolétla 1 052 km nad povrchem Kalisto a stejně jako předchozí tři, i tento průlet sloužil ke snížení její dráhy tak, aby v říjnu a v listopadu mohla dvakrát prolétnout kolem Io. Sonda pracuje normálně a uskutečnila všechny plánované experimenty. Nashromážděná data jsou nyní přenášena k Zemi. Den před přiblížením došlo k drobné závadě, když se resetoval počítač na nerotující části sondy. Ovšem palubní software vyřešil tuto otázku korektně a nebylo tak narušeno pořizování dat. V současné době řeší inženýři jiný problém - zkoumají, proč došlo k selhání ultrafialového spektrometru při minulém průletu kolem Kalisto, který se uskutečnil v srpnu.
Zdroj: Galileo Europa Mission status ze dne 17. září.

18.09.1999 00:00 redakce II Hvězdy

Další středověká supernova

V loňském roce objevil rentgenový satelit Rosat pozůstatek supernovy, která explodovala před 700 lety v nejbližším okolí Slunce, ve vzdálenosti 640 sv. r. K velkému překvapení se ovšem nenalezly žádné záznamy středověkých astronomů, kteří by tuto událost pozorovaly, přestože supernova v té době musela být po dobu několika dnů nejjasnějším objektem na obloze. Až nyní byly nalezeny na Zemi jiné "záznamy" o této supernově. Stalo se tak při studiu vzorků ledu z Antarktidy,které byly před 20 lety odebrány v blízkosti jižního pólu. Ve vzorcích byla nalezena 4 výrazná maxima výskytu dusičňanů, tři z nich byla identifikována jako stopy po výbuších známých supernov v letech 1181, 1572 (Tycho) a 1604 (Kepler) a čtvrté maximum zůstávalo po celých 20 let záhadou. Hloubka ledu odpovídá roku 1320, což je velmi blízko hrubému odhadu na základě dat Rosatu. Odchylka je pouhých 20 let.
Zdroj: Newscientist ze dne 18. září.

17.09.1999 00:00 redakce II Vzdálený vesmír

Obří hvězdokupy v centru Galaxie

Nově zveřejněné snímky pořízené HST ukazují dvě obří hvězdokupy nacházející se méně než 100 sv. r. od centra naší Galaxie. Každá z nich má hmotnost větší než 10 000 Sluncí, což je řadí mezi nejhmotnější hvězdokupy vůbec. Jsou 10x hmotnější než typické mladé hvězdokupy v Galaxii. Obě dvě jsou odsouzeny k roztrhání mohutnými slapovými silami působícími v blízkosti jádra Galaxie. První z nich je velmi hustá, jejích 300 000 hvězd by se vměstnalo do vzdálenosti Slunce - Alfa Centauri, tedy 4,3 sv. r. a minimálně 150 hvězd uvnitř hvězdokupy patří mezi nejasnější hvězdy v celé Galaxii. Stáří hvězd je 2 milióny let. Druhá z nich je méně hustá a obsahuje hvězdy staré 4 milióny let, navzdory tomu je řada z nich na pokraji výbuchu jako supernova. Do této hvězdokupy patří též nejzářivější hvězda ve vesmíru zvaná Pistol. Kdyby nebyly schovány za "oponou" tvořenou 25 000 sv. r. prachu a hvězd, zářily by v souhvězdí Střelce jako objekty 3. magn. s průměrem 1/6 Měsíce.
Zdroj: STScI press release ze dne 16. září.

16.09.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Z historie Sluneční soustavy

Dvojice irských astrofyziků B. McBreen a L. Hanlon zveřejnila zprávu, podle které bylo formování Sluneční soustavy výrazně urychleno velmi blízkým zábleskem gamma záření. Mohutný přítok energie způsobil roztavení původních prachových zrn, což vedlo k formování meteoritů a napomohlo vzniku pevných planet jako je Země. Podle navržené hypotézy vznikly tzv. chondrule ve všech meteoritech naráz právě vlivem intenzívního rentgenového a gamma záření. Zdroj gamma záblesku se nacházel 300 světelných roků od Slunce a k samotnému záblesku došlo před 4,5 miliardami let, tedy velmi krátce po vzniku Sluneční soustavy. Kdyby se tato hypotéza potvrdila, znamenalo by to mj., že naše soustava je vyjímečnější než si dosud představujeme. Autoři se domnívají, že pouze jedna Slunci podobná hvězda z tisíce se nachází dostatečně blízko zdroji gamma záření tak, by mohl výrazně ovlivnit formování její soustavy.
Zdroj: NEO News ze dne 8. září.

předchozí 1 …518 519 520 521 522 523 524 …533 následující