Přehled událostí na obloze od 23. 2. do 1. 3. 2015
Měsíc je kolem první čtvrti. Večer minula jasná Venuše planetu Mars. Jupiter je vidět celou noc. Saturn je vidět nejlépe ráno. Aktivita Slunce je nízká.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 25. února v 19:00 SEČ.
Necelý měsíc před blížícím se zatměním Slunce vás Česká astronomická společnost vítá na zbrusu novém webu Astro.cz! Doufáme, že vás pohled na nový vzhled příjemně překvapil. A vězte, že nejen vzhled je to, co na našem webu "voní" neotřelou novotou. Za celý rozsáhlý tým programátorů a především nadšenců z řad České astronomické společnosti vám proto co nejsrdečněji přejeme, aby se stal server Astro.cz ještě populárnějším, ale zároveň zachoval tradice, pro něž je určen. Takže na co se můžete těšit? Co zde můžete nově najít? A jak se snadno a rychle můžete do obsahu Astro.cz zapojit i vy? Čtěte dále...
Od února až do července se můžeme nad večerním nebem kochat velmi jasnou Večernicí – planetou Venuší. V dalekohledu uvidíme postupně větší a větší srpeček její fáze, jak se k nám planeta „lásky“ bude průběžně přibližovat. Ovšem pohledy na planetu nejsou skvostné jen přes dalekohled. Fantastické příležitosti nabídne vždy ke konci měsíce i náš Měsíc ve fázi úzkého srpku. Setkání s Jupiterem se pak dočkáme už na počátku letních prázdnin. A v dubnu budou krom Venuše vidět další 3 planety Sluneční soustavy! Takže je opravdu co fotografovat, těšíme se na snímky a už nyní děkujeme všem autorům již došlých příspěvků…
Kde končí Sluneční soustava? Tato otázka nabyla na významu před dvěma roky, kdy média přinesla informaci, že „sonda Voyager 1 opustila Sluneční soustavu“. Toto tvrzení je sice přitažlivé, ale jinak značně nepřesné. Voyager 1 opustil heliosféru, plazmovou bublinu obklopující Slunce, a vydal se do mezihvězdného prostoru. Stále je však gravitačně ovlivňován především Sluncem, Sluneční soustavu tedy neopustil. Plazmové bubliny kolem hvězd jsou však nesmírně zajímavé a staly se předmětem teoretické studie Dietera Nickelera a jeho kolegů, působících ve slunečním a stelárním oddělení AsÚ a také v Max-Planck Institutu pro výzkum Sluneční soustavy.
V červnu 2010, krátce poté, co jsme ztratili kontakt s vozítkem Spirit, dosáhla Opportunity půlmaratónu. A uběhlo jen pět roků a máme tu další mezník, když se tento rekordman mezi průzkumníky sluneční soustavy blíží ujetí maratónu na Marsu.
Přehled událostí na obloze od 16. 2. do 22. 2. 2015
Měsíc bude v novu. Večer je nízko na jihozápadě jasná Venuše a míjí slabší planetu Mars. Jupiter je vidět celou noc. Saturn je vidět nejlépe ráno. Aktivita Slunce je nízká.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 18. února v 19:00 SEČ.
MESSENGER se brzy zřítí na Merkur, ale to je skvělá příležitost jej nasnímat v ještě větším detailu.
Počítání slunečních skvrn v průběhu času pomáhá ke zjištění aktivity Slunce. Dva indexy pro výpočet sluneční aktivity, které vědci v současné době používají, se ovšem rozcházejí v datech před rokem 1885. Nyní se snaží Mezinárodní tým vědců normalizovat historické výsledky za posledních 400 let. Při výzkumu se zjistilo, že sluneční aktivita je dnes velmi podobná té v minulých dobách, např. v době osvícenství.
Nové fotografie pořízené nedávno pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST zachytily vzácnou událost – přechod tří největších Jupiterových měsíců přes pruhovanou tvář obří plynné planety. HST pořídil řadu snímků úkazu, který zachycuje v akci především tři měsíce: Europu, Callisto a Io.
Zdá se, že nejbližší planeta u Slunce – Merkur – je pravidelně bombardována meteorickým deštěm. Ten je pravděpodobně spojený s kometou, která produkuje četné meteorické roje také na Zemi – Enckeovou kometou. Možný objev tohoto meteorického roje na Merkuru je opravdu vzrušující a obzvlášť důležitý, protože prostředí z plasmy a prachu kolem planety je relativně neprozkoumané.
Přehled událostí na obloze od 9. 2. do 15. 2. 2015
Měsíc se blíží k poslední čtvrti. Večer je nízko na jihozápadě jasná Venuše a jen kousek výše je také planeta Mars. Jupiter je vidět celou noc. Ráno můžeme dobře pozorovat Saturn. Aktivita Slunce je nízká.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 11. února v 18:00 SEČ.
Únorové obloze vévodí planeta Jupiter, která bude 6. února 2015 v 19 hodin opozici se Sluncem. To znamená, že se planeta nachází přesně na opačném konci oblohy než Slunce a je tedy vidět po celou noc. 6. února 2015 v 8 hodin se Jupiter nejvíce přiblíží k Zemi, a to na vzdálenost 4,346 AU (AU = astronomická jednotka, tedy vzdálenost Slunce - Země), tedy asi 650 milionů km. Podmínky pro pozorování této největší planety Sluneční soustavy jsou tedy velmi příznivé.
Mnohé nezodpovězené otázky fyziky Slunce se týkají koróny, vnější vrstvy sluneční atmosféry, jež se volně rozpíná do meziplanetárního prostoru slunečním větrem. Pozorování prováděná dalekohledy na kosmických družicích v ultrafialové oblasti spektra poskytují až překvapivé detaily koronální struktur. Z nich je zřejmé, že základním stavebním kamenem koróny je smyčka. Smyčka magnetického pole vyplněná horkým plazmatem propojující fotosférické paty s opačnou polaritou magnetického pole. Geometrií koronálních smyček se zabýval v práci publikované v časopise the Astrophysical Journal Jaroslav Dudík (spolupracovník AsÚ, který byl v letech 2013‒2014 na postdocovém pobytu na University of Cambridge) ve spolupráci s Elenou Dzifčákovou z AsÚ a Jonathanem Cirtainem z NASA.
Kosmická sonda NASA s názvem Dawn zahájila závěrečnou fázi přibližování k trpasličí planetě Ceres, k největšímu tělesu pásu asteroidů, aby uskutečnila detailní průzkum tohoto doposud nezmapovaného tělesa.
V únoru už vrcholí série vzájemných úkazů Jupiterových velkých měsíců. Těšit se můžeme na třicet dva pozorování. Patnáctkrát se bude jednat o zákryty a sedmnáctkrát o zatmění.
Astronomové objevili při zpracování dat z družice Kepler planetární systém obsahující pět malých planet, jejichž vznik se datuje do doby, kdy naše Galaxie byla stará pouhé dvě miliardy roků.
Titul Česká astrofotografie měsíce za leden 2015 získal snímek Petera Aniola a Miloslava Druckmüllera „Kometa C/2014 Q2 Lovejoy“.
Dějiny jsou plné komet. Zejména legendy o historických událostech či nejrůznější proroctví nás tímto dojmem dozajista naplní. Kometu, dokonce snad tu nejslavnější Halleyovu, nalezneme například na slavné Tapisérii z Bayeux, znázorňující okolnosti normanské invaze do Anglie v roce 1066.
Podobné otázky jsme si kladli už po přistání Philae na kometě 12. listopadu 2014. Situace se od té doby mírně změnila, protože nyní mají vědci některé nové informace.
S výraznými zjasněními komet (outbursty), hlavně těch krátkoperiodických, se v posledních měsících doslova roztrhl pytel. V listopadu náhle zjasnila kometa C/2013 A1 (Siding Spring), a to o 2 mag. Následně, v prosinci a v lednu, nám předvedla dokonce dva outbursty kometa 15P/Finlay, při obou zjasnila o cca 3 mag. A aby toho nebylo málo, před několika dny „vybouchla“ i velice známá kometa 17P/Holmes. Není už nikterak jasná, ale nebylo to ledajaké zjasnění, protože kometa je nyní jasnější až o 5 mag, čímž se ale vrátila zpět do vizuálního dosahu.
Přehled událostí na obloze od 2. 2. do 8. 2. 2015.
Měsíc bude kolem úplňku. Se soumrakem je nízko na jihozápadě jasná Venuše a kousek výše je také planeta Mars. Planeta Jupiter bude v opozici, je tedy viditelná celou noc. Ráno je vidět Saturn. Aktivita Slunce je nízká až střední.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 4. února v 18:00 SEČ.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4