
Aktivní galaktická jádra patří mezi jeden z nejzajímavějších typů objektů ve vesmíru. Astronomové z Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU v čele s Michalem Dovčiakem byli členy rozsáhlého mezinárodního týmu, který analyzoval a interpretoval měření polarizovaného rentgenového záření z galaxie MCG-05-23-16.

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2022
získal snímek „Jupiter a Ganymed“, jehož autorem je Karel Sandler
Kdo se večer v září 2022 podíval na oblohu, jistě si všiml jasné „hvězdy“ nad jižním až jihovýchodním obzorem. Zářila klidným nažloutlým světlem a pro naše předky byla jednou z pěti známých „hvězd toulavých“. Dostaly i jména – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Víc jich nebylo, byť například Uran mohli na vlastní oči vidět, ale pro jeho slabý jas docela určitě nezaznamenali jeho pohyb oblohou. Po dlouhé době zjistili, že obíhají poměrně pravidelně a že se dá jejich dráha nebem předpovědět.

Jupiter dosáhl opozice se Sluncem v pondělí 26. září 2022 a média přinášela zprávy o tom, jak výjimečná příležitost pro pozorování planety se naskýtá. Kdo planetu tu noc neviděl, mohl nabýt mylného dojmu, že o něco přišel. Ano, Jupiter byl nejblíže, ale pro běžné návštěvníky hvězdáren období pěkné pozorovatelnosti Jupiteru teprve nastává. A bude dlouhé.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 10. 2022. Měsíc je v první čtvrti v pondělí 3. října. Jupiter září již večer nad jihovýchodem jako výrazná hvězda. Saturn je večer poblíž jižního obzoru. Nad ránem je nejvýše Mars. Velmi rychle se na ranní oblohu vyhoupne zjasňující Merkur. Aktivita Slunce je od neděle vysoká. DART úspěšně zasáhla planetku. Floridský kosmodrom je po hurikánu v pořádku a chystá se na další starty. Mise Artemis I rakety SLS s Orionem je však odložena na listopadové startovní okno. Před 65 lety začala kosmická éra startem první umělé družice Země, Sputniku 1. Evropská jižní observatoř slaví 60 let.

Kosmický dalekohled Jamese Webba (JWST) agentur NASA/ESA/CSA opět předvedl své možnosti, když nasnímal planetu Neptun, její prachové prstence a sedm měsíců. Neptun, který někdy řadíme mezi ledové obry, se nachází 30krát dále od Slunce než Země a obíhá na samé hranici, v temných končinách Sluneční soustavy.

Na začátku druhého dílu bude dr. Michal Bursa popisovat, jak je to s časem u velmi hmotných objektů, především u černých děr. Jak se chová čas ve vesmíru?
Jaké jsou černé díry? Jak vznikají ty „menší“ hvězdné a jak ty masivní, uprostřed galaxií?

Mezinárodní astronomická unie (IAU) vyhlásila další kolo pojmenovávání exoplanet. Pojmenovávat se bude 20 planetárních soustav, které se v blízké době dostanou do hledáčku kosmického dalekohledu Jamese Webba (JWST). Veřejnost celého světa má možnost navrhovat jména pro tyto systémy, žádný stát nemá garantovaný systém pro sebe. Termín podávání návrhů je 11. 12. 2022.

Historicky poprvé proběhl test planetární obrany, i s českým přispěním. Vykonala ho americká sonda DART (Double Asteroid Redirection Test) dnes v 1:14 SELČ metodou tzv. kinetického impaktu, kdy se obrovskou rychlostí srazila s asteroidem Dimorphos, který obíhá kolem většího tělesa s názvem Didymos. Test byl plně úspěšný a sonda naprosto přesně strefila cíl. Vědecké poznatky z impaktu vyhodnotí sondy LICIACube, Hera a pozemské teleskopy. Srážka se bezesporu zařadila mezi největší kosmonautické a astronomické události tohoto roku.

Výzkum mimozemského života se stal mnohem zajímavějším, když tým vědců včetně Christophera Gleina ze Southwest Research Institute (SwRI) objevil nové důkazy pro klíčové stavební bloky života v podpovrchovém oceánu Saturnova měsíce Enceladus. Nové modelování naznačuje, že oceán na Enceladu by měl být relativně bohatý na rozpuštěný fosfor, který je základní ingrediencí důležitou pro život.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 9. do 2. 10. 2022. Měsíc je ve fázi mezi novem a první čtvrtí a uvidíme jej večer koncem týdne nízko na jihozápadě. Jupiter je v opozici se Sluncem, vrcholí tedy kolem jedné ráno jako výrazná „hvězda“ noční oblohy. Vidět je taky Saturn, Neptun, Uran a Mars. Aktivita Slunce se zvýšila a uvidíme i hodně skvrn. Ráno je možné spatřit zvířetníkové světlo. V noci z pondělí na úterý narazí DART do planetky Dimorphos. V neděli 25. 9. po půlnoci našeho času proběhly tři starty raket téměř v průběhu jedné hodiny. Před 15 lety odstartovala DAWN vstříc Ceres a Vestě a před 45 lety odstartovala raketa Proton se stanicí Saljut 6.

Pomocí radioteleskopu ALMA astronomové zachytili známky ‚horké skvrny‘ obíhající kolem superhmotné černé díry Sagittarius A*, která se nachází v centru naší Galaxie. Objev vědcům pomůže lépe pochopit dynamické okolní prostředí dosud obestřené řadou tajemství.

Oběžné dráhy mnohých asteroidů jsou si velmi podobné, takže je pravděpodobné, že vznikly rozpadem jednoho tělesa. Petr Fatka z ASU byl součástí týmu, který se velmi podrobně věnoval zajímavému páru planetek, které se od sebe rozdělily zřejmě někdy kolem roku 2003.

Před třemi měsíci v sobotní podvečer 25. června 2022, přesně v 19 hodin 54 minut a 16 až 19 sekund, proletěl nad jihozápadem Slovenska velmi jasný bolid, který podle našich analýz skončil pádem meteoritů. Na základě záznamů naší Evropské bolidové sítě jsme vypočítali linii dopadu a na určené lokalitě se skutečně podařilo najít meteorit.

Za použití Hubbleova vesmírného dalekohledu a přístroje Multi Unit Spectroscopic Explorer (MUSE) na dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) v Chile objevili astronomové mladé hvězdy, které spirálovitě směřují do centra NGC 346, masivní hvězdokupy v Malém Magellanově mračnu.

Naše nejbližší hvězda Slunce je pod dohledem pozorovatelů již více než čtyři staletí. Kosmické sondy v jeho průzkumu přesto znamenaly průlom. Poskytly pohledy na Slunce v dosud zapovězených oblastech elektromagnetického záření, s nečekaným rozlišením a dlouhodobým pokrytím v nezměněných pozorovacích podmínkách. Pojďme si projít přehledem, co vše jsme se o Slunci dozvěděli díky celé řadě přístrojů v kosmu.

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 9. do 25. 9. 2022. Měsíc bude v ubývat k novu a jeho srpek ozdobí ranní oblohu, kde Venuše mizí v záři Slunce. Večer můžeme obdivovat nad jihem Saturn a jihovýchodem Jupiter. Později krásně vysoko vystupuje Mars. Vidět jsou i slabší Uran a Neptun. Aktivita Slunce je nízká. Začíná astronomický podzim. New Shepard provedl úspěšně nouzový odlet kabiny za letu. Falcon 9 brzdí počasí. NASA se pokusí o test tankování vodíku rakety SLS za velmi nízkých teplot po opravě. Před 90 lety se narodil známý tvůrce map Měsíce Antonín Rükl.

Mnoho objektů zájmu Webbova vesmírného dalekohledu je skryto lidskému zraku v kosmických dálavách, často i mimo naši Galaxii. Jednou z výjimek, na kterou se nyní dalekohled zaměřil, je Velká mlhovina v Orionu, v Messierově katalogu objekt č. 42. Pod trojicí známých hvězd Orionova pásu ji spatříme jako rozmazanou hvězdičku i pouhým okem. Už malý dalekohled odhalí slabý závoj mlhavého vzhledu kolem jasného středu, který ukrývá několik velmi zářivých hvězd. Čtyři z nich jsou dobře vidět i amatérsky a říká se jim Trapez. Mlhoviny, jako je tato, jsou nádhernou ukázkou tvorby nových hvězd a jejich planetárních soustav. A M42 je jednou z těch nejbližších. JWST zde odhalil dosud neviděné detaily.

Po celé obloze je rozeseto mnoho pozůstatků po extrémně energetických explozích hvězd na sklonku svého života, supernovách. Často se tak stanou cílem astronomických pozorování, obvykle je však velmi obtížné určit stáří takovéto mlhoviny. Na jeden takový objekt v sousední galaxii se zaměřily observatoře NASA, rentgenový teleskop Chandra a Hubbleův kosmický dalekohled.

Prostřednictvím nového kosmického teleskopu s názvem James Webb Space Telescope (JWST) astronomové pořídili přímou fotografii objektu HIP 65426b, což je exoplaneta typu plynného obra o hmotnosti zhruba 6 až 12 hmotností planety Jupiter. Tato exoplaneta se nachází ve vzdálenosti přibližně 363 světelné roky a její poloha se promítá do souhvězdí Kentaura. Byla objevena v roce 2017 a je 1,5krát větší než Jupiter. Obíhá kolem hvězdy spektrální třídy A2 s označením HIP 65426 (rovněž známé jako HD 116434), která je téměř o 3 000 K teplejší než Slunce a přibližně dvakrát hmotnější.

Běžné stáří planetárních mlhovin se pohybuje mezi 5–25 tisíci lety. Nedávno však teleskopy zachytily fotony z planetární mlhoviny, která přepsala rekordy. Mlhovina byla nalezena v otevřené hvězdokupě M37 v souhvězdí Persea týmem astronomů vedeným členy z Hongkongské univerzity.