Úvodní strana  >  Články  >  Exoplanety  >  Webbův teleskop pozoroval prašný disk u červeného trpaslíka
Jan Herzig Vytisknout článek

Webbův teleskop pozoroval prašný disk u červeného trpaslíka

Prašný disk u hvězdy AU Mic zachycený JWST na dvou různých vlnových délkách v infračervené části spektra
Autor: NASA, ESA, CSA, K. Lawson (Goddard Space Flight Center), zpracování A. Pagan (STScI)

V posledních dnech nám dalekohled Jamese Webba nabízí doopravdy jeden objev za druhým. V tomto trendu pokračuje i nedávno zveřejněné pozorování prašného disku u nedaleké mladé hvězdy. Je to poprvé, co dalekohled Jamese Webba pozoroval dříve známý prašný disk na daných vlnových délkách v infračervené části spektra. Mimo jiné nám toto pozorování odhaluje možné složení tohoto disku a jeho vnitřní fungování.

Obklopuje hvězdu AU Microscopii, zkráceně také jen AU Mic. Ta je od nás vzdálena 32 světelných let a na obloze ji najdeme v poměrně nevýrazném souhvězdí Mikroskopu na jižní obloze. Jedná se o nedávno zrozeného červeného trpaslíka.

Hvězda je přibližně 23 milionů let stará, z čehož vyplývá, že už by v tomto systému měl být završen proces formace planet. Ten totiž obvykle trvá 10 milionů let. Tomu odpovídá i to, že byly u této hvězdy jinýmy teleskopy již dříve objeveny dvě planety. Disk, který JWST pozoroval tak jednoznačně není protoplanetární. Ten hvězdu obklopuje krátce po jejím vzniku a materiál v něm se postupně shlukuje do větších a větších těles. Některé shluky se postupem času stanou planetami, jiné zbydou jako větší či menší asteroidy a část zůstane jako prach. Každopádně však ve chvíli, kdy už byly u hvězdy objeveny zformované planety, nemluvíme o protoplanetárním disku.

Prašný disk, který nyní Webb pozoroval a který zbyl i po formaci planet, bychom tak mohli spíše přirovnat k pásu asteroidů. V tomto případě je totiž výsledkem kolizí planetesimál, tedy menších shluků prachu, které se mohly stát planetami. Jedná se o jeden z mála případů, kdy je mladá hvězda, u níž jsou již objeveny exoplanety, obklopena takto blízkým a výrazným prašným diskem. Od své mateřské hvězdy je vzdálen kolem pouhých 5 astronomických jednotek, tedy asi 750 milionů kilometrů. To odpovídá vzdálenosti Jupiteru od Slunce.

Schéma přístroje NIRCam, který snímek pořídil Autor: NASA/STScI
Schéma přístroje NIRCam, který snímek pořídil
Autor: NASA/STScI
K pozorování využili vědci přístroj NIRCam Webbova dalekohledu. Ten mimo jiné disponuje tzv. koronografem, tedy přístrojem, který zablokuje světlo centrální hvězdy, aby bylo možno pozorovat slabší objekty kolem ní, jako jsou exoplanety nebo takovéto disky. Jeho název je odvozen od prvního a stále nejčastějšího způsobu využití, kdy tento přístroj zastíní sluneční disk, čímž zablokuje jeho záření, abychom v jeho okolí mohli pozorovat jinak přezářenou, slabou, sluneční korónu.

Byly pořízeny celkem dva snímky, modrý na vlnové délce 3,56 mikronu (milióntiny metru) a červený na vlnové délce 4,44 mikronu. Astronomové zjistili, že se disk jeví jasnější na kratších vlnových délkách, což je dovedlo k závěru, že je tvořen jemným prachem, který více rozptyluje právě světlo s kratší vlnovou délkou. To odpovídá předcházejícím studiím, které předpověděly, že tlak záření hvězdy AU Mic není (narozdíl od tlaku záření hmotnějších hvězd) dostatečný na to, aby vytlačil jemný prach z disku.

Získaná data dalece předčila původní očekávání vědců, kteří tuto studii iniciovali. Oproti předpokladům byl disk jasnější a blíže mateřské hvězdě a také dokázali rozlišit větší detaily, než očekávali. Do budoucna je jejich cílem podobnou metodou přímo pozorovat obří planety podobné Jupiteru a Saturnu na vzdálených oběžných drahách. Ty je totiž velmi obtížné detekovat rozšířenějšími metodami, jako je ta tranzitní a ta zakládající se na změnách radiální rychlosti hvězd.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] nasa.gov



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Nircam, Exoplaneta, Prachový disk, Kosmický prach, Jwst, Vesmírný dalekohled Jamese Webba


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »