Úvodní strana  >  Články  >  Historie  >  Výročí kosmonautiky březen 2026

Výročí kosmonautiky březen 2026

Sonda Giotto v představách umělce.
Autor: Autor: Andrzej Mirecki

V březnu si ve výročích kosmonautiky připomeneme tzv. Halleyovu armádu. Poté se spolu s Veněrou 3 vypravíme k Venuši, nalezneme na dně Atlantiku havarovanou kabinu Challengeru a tahé se vypravíme na orbitu Marsu. Spolu se Sojuzem a Gemini se pokusíme zadokovat u orbitálních stanis a na závěr se podíváme na první lety dvou různých kosmických objektů.

V březnu roku 1986 se několik kosmických sond zaměřilo na zkoumání Halleyovy komety, tato mezinárodní skupina byla nazývána Halleyova armáda. Krátkoperiodická kometa byla pojmenována po Edmundu Halleyovi (1656 – 1742), který na základě porovnání historických pozorování předpověděl její návrat v roce 1705. Její perioda je 75 – 76 let, takže příště se v blízkosti Země objeví v létě roku 2061.  

Oběžná dráha Halleyovy komety 1986 – 2062. Autor: © Encyclopædia Britannica, Inc
Oběžná dráha Halleyovy komety 1986 – 2062.
Autor: © Encyclopædia Britannica, Inc

Jako první proletěla dne 9. 3. 1986 sonda Vega 2 ve vzdálenosti 8200 km od Halleyovy komety. Vega 2 byla vypuštěna 21. 12. 1984, necelý týden po své sesterské sondě Vega 1. Na celém projektu se podíleli rovněž odborníci z Francie či Maďarska a na platformě natáčení kamer pracovali odborníci z Československa.

Prvním cílem Vegy 2 byla Venuše, tam v červnu 1985 vysadila přistávací pouzdro a atmosférický balon. S výzkumem komety započala Vega 2 dne 7. 3. 1986, když následně během svého průletu prováděla měření po dobu pěti dnů. Za tu dobu bylo vysláno na Zemi přes 700 snímků. 

Umělecká představa letu sondy Vega 2. Autor: stoplusjednicka.cz
Umělecká představa letu sondy Vega 2.
Autor: stoplusjednicka.cz

Dne 8. 3. 1986 započala s výzkumem Halleyovy komety sonda Suisei, jeden ze dvou kosmických průzkumníků vyslaných japonskou kosmickou agenturou JAXA. Ačkoli vizuálně byly sondy podobné, lišily se přístrojovým vybavením. Sonda se dvakrát srazila s prachovými částicemi komety, při svém přiblížení ke kometě na 150 000 km. 

Vizualizace sondy Suisei. Autor: SUISEI | Spacecraft | ISAS
Vizualizace sondy Suisei.
Autor: SUISEI | Spacecraft | ISAS

Tři dny po své sesterské sondě Suisei, 11. 3. 1986, se dostala sonda Sakigake na vzdálenost téměř 7 milionů km od Halleyovy komety. Jednalo se o první japonskou meziplanetární sondu. Hlavním úkolem mise nebylo pozorování komety, ale zkouška nosné rakety. Sloužila hlavně jako referenční sonda pro sesterskou sondu Suisei.

Kresba sondy Sakigake s Halleyovou kometou. Autor: ksphistory.com
Kresba sondy Sakigake s Halleyovou kometou.
Autor: ksphistory.com

Poslední březnovou sondou, která se v blízkosti komety ocitla dne 14. 3. 1986, byla evropská Giotto. Z celé Halleyovy armády se právě Giotto přiblížila kometě nejvíce, na pouhých 596 km. Sonda však největšího přiblížení dosáhla v nestabilizovaném stavu a částečně nefunkční, po srážce s prachovou částicí. Po znovuobnovení funkčnosti přístrojů se však podařilo nasnímat přes 2000 fotografií kometárního jádra.

Sonda Giotto v představách umělce. Autor: Autor: Andrzej Mirecki
Sonda Giotto v představách umělce.
Autor: Autor: Andrzej Mirecki

Další výročí kosmonautiky:

Umělecká představa přiblížení sondy Veněra 3 k Venuši. Autor: Russian Embassy/Twitter
Umělecká představa přiblížení sondy Veněra 3 k Venuši.
Autor: Russian Embassy/Twitter

1. 3. 1966 – sovětská sonda Veněra 3 dopadla na povrch Venuše. Veněra 3 byla vypuštěna 16. 11. 1965 a poté, co urazila kosmickým prostorem téměř 13 miliónů kilometrů, dopadla na povrch planety.  Při přiblížení k Venuši zaznamenala zvýšení teploty. Navzdory tomu, že bylo přerušeno spojení, se první dopad člověkem vytvořeného tělesa na jinou planetu vydařil. 

Trosky raketoplánu Challenger vylovené z Atlantiku. Autor: astronautrheaseddon
Trosky raketoplánu Challenger vylovené z Atlantiku.
Autor: astronautrheaseddon

7. 3. 1986 – byl pod hladinou Atlantského oceánu nalezen vrak kabiny raketoplánu Challenger. Tato část raketoplánu dopadla po téměř třech minutách od katastrofy do oceánu rychlostí 330 km/h. Náraz na vodní hladinu nemohla posádka přežít. Je prokázáno, že ještě před dopadem byli minimálně někteří astronauti naživu.

Vizualizace sondy MRO nad Marsem. Autor: NASA/JPL
Vizualizace sondy MRO nad Marsem.
Autor: NASA/JPL
 

10. 3. 2006 – byla sonda MRO navedena na oběžnou dráhu Marsu. Jejím posláním je výškový průzkum planety a vyhledávání lokalit vhodných k přistání roverů. V neposlední řadě se sonda věnuje hledání vodních zdrojů a míst, kde se voda vyskytovala. Také dodnes slouží jako komunikační uzel s americkými landery a rovery, které se na planetě nacházejí. 

Schéma spojení Sojuzu T-15 s kosmickými stanicemi Mir a Saljut 7. Autor: kosmo.cz
Schéma spojení Sojuzu T-15 s kosmickými stanicemi Mir a Saljut 7.
Autor: kosmo.cz

13. 3. 1986 – zadokovala kosmická loď Sojuz T-15 u kosmické stanice Mir. Na jeho palubu tak 15. 3. vstoupila historicky první posádka. Kosmonauti oživili systémy této nedávno vypuštěné kosmické stanice. Kosmonauti se mimo jiné věnovali zkouškám nového systému radiového spojení a fotografování Halleyovy komety. Kosmická loď Sojuz T-15 dne 6. 5. 1986 přeletěla ke druhé sovětské kosmické stanici Saljut 7. Historicky se tak stala první posádkou v historii, která navštívila během jedné mise dvě kosmické stanice. 

Přiblížení kosmické lodi Gemini 8 k cílové lodi Agena. Autor: NASA
Přiblížení kosmické lodi Gemini 8 k cílové lodi Agena.
Autor: NASA

16. 3. – proběhl start kosmické lodi Gemini 8. K hlavním úkolům mise patřilo dosažení cílového tělesa Atlas Agena GATV-8. Obě kosmické lodi se krátce spojily, jednalo se o úplně první kontakt dvou umělých těles v historii kosmonautiky. Při propojení však došlo k nekontrolované rotaci, kterou se naštěstí podařilo stabilizovat. Kvůli velké spotřebě paliva však byla původně zamýšlená třídenní akce zkrácena a posádka se vrátila na Zemi v den startu.

Nákres lodi typu Sojuz-TM. Autor: kosmo.cz
Nákres lodi typu Sojuz-TM.
Autor: kosmo.cz

31. 3. 1986 – proběhl start nového typu kosmické lodi. Jednalo se o modifikovaný Sojuz TM-1. Loď byla uzpůsobena k přepravě kosmonautů na kosmickou stanici Mir. V případě této mise byl její součástí devítidenní testovací bezpilotní let, při kterém došlo i k připojení lodi ke 

Raketa Falcon 1 při své první misi. Autor: elonx.cz
Raketa Falcon 1 při své první misi.
Autor: elonx.cz

24. 3. 2006 – se uskutečnil první, neúspěšný start kosmické rakety Falcon 1. Jednalo se o dvojstupňovou raketu na kapalný pohon společnosti SpaceX. Úspěšným se stal až čtvrtý start tohoto typu rakety v roce 2008.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Vega 2 – Wikipedie
[2] Suisei (kosmická loď) - Wikipedia
[3] Sakigake - Wikipedia
[4] Giotto (sonda) – Wikipedie
[5] Venera 3 – Wikipedie
[6] challenger - katastofa
[7] astro.cz
[8] Sojuz T15 - Wikipedia
[9] Gemini 8 - Wikipedia
[10] Sojuz TM1 - Wikipedia

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice



O autorovi

Štítky: Falcon 1, Sojuz TM-1, Agena, Gemini 8, Mir, Saljut 7, Sojuz T-15, MRO-Mars Reconnaissance Orbiter, Challenger, Veněra 3, Giotto, Sakigake, Suisei, Vega 2, Edmund Halley, 1P/Halley


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »