Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Historické komety, díl 2: 3D/Biela
Marek Biely Vytisknout článek

Historické komety, díl 2: 3D/Biela

Historická skica rozpadlé komety 3D/Biela

Jasných komet proletělo kolem Země v historii lidstva opravdu mnoho. Ne vždy se však jednalo pouze o komety dlouhoperiodické. Když se zaměříme na ty krátkoperiodické, vybaví se nám určitě jako první kometa 1P/Halley, jež nás navštěvuje zhruba každých 75 let a dosahuje jasnosti až 0 mag. I jiné komety z katalogu očíslovaných krátkoperiodických komet však dokáží nadchnout pozorovatele. Mezi ně patřila v 18. a 19. století i vlasatice 3D/Biela, objevená astronomem s českými předky. Osud jí ovšem nepřál. Pojďme si historii této komety poněkud přiblížit.

Příběh komety 3D/Biela začíná v roce 1772, kdy ji zpozoroval J. L. Montaigne a nezávisle na něm i Charles Messier. Další pozorování pořídil v roce 1805 J.-L. Pons, ale mezi oběma kometami neexistovalo žádné propojení až do doby kapitána Wilhelma Von Biely (narozen 10. 3. 1782, zemřel 18. 2. 1856).

Wilhelm Von Biela se narodil v severním Německu, jednalo se o potomka ušlechtilé rodiny z území nynější České republiky. Studoval na vojenských kolejích v Drážďanech a po absolvování se v roce 1802 připojil k rakouské armádě jako kadet v pěším pluku. Rychle stoupal v hodnostech a stal se kapitánem, přičemž dohlížel na činné v boji v letech 1805 až 1809 při Napoleonských válkách. V roce 1813 byl asistentem generála Marveldta v souboji u Lipska, kde byl zraněn.

Wilhelm von Biela
Wilhelm von Biela
Jeho astronomická kariéra začala v roce 1815, kdy se přesunul do Prahy, kde se stal specialistou v pozorování a kalkulacích drah komet. Znovu se k němu dostáváme v roce 1826, tehdy vyhlížel kometu, jejíž možný návrat předpověděl Joseph Morstadt, který věřil, že se jedná o tu samou kometu, jež byla viditelná už v letech 1772 a 1805. Bessel vypočítal dráhu spojující právě tyto dvě komety, ale později výpočet odvolal, jelikož si nebyl jistý jeho přesností. Nicméně Morstadt věřil, že se Bessel nemýlil.

Ukázalo se, že toto tvrzení bylo správné, když Biela kometu lokalizoval 27. února 1826 při jasnosti 8,5 mag v souhvězdí Berana. Kometa posléze zjasnila až na hranici viditelnosti pouhým okem a byla pozorována 72 dnů, díky čemuž byla perioda komety určena na 6,7 let a potvrzena byla i identifikace komety v letech 1772 a 1805.

V následujícím návratu byla kometa poprvé spatřena Johnem Herschelem dne 24. září 1832 při jasnosti 8 mag a následně zjasnila na 7 mag, když se přiblížila Zemi na 0,56 AU. Ohon nikdy nebyl pozorován a velikost komy nepřesáhla 3'. Návrat v roce 1839 nebyl zaznamenán kvůli nepříznivým pozorovacím podmínkám, takže další pozorování přichází až 26. listopadu 1845, kdy ji zachytil de Vico (Řím, Itálie) s jasností 10,5 mag. Fakt, že kometa byla slabší než dle předpovědi, nevyvolával obavy, protože během prosince začala rapidně zjasňovat.

Skica dvou fragmentů komety v roce 1852 od A. Secciho Autor: A. Secchi
Skica dvou fragmentů komety v roce 1852 od A. Secciho
Autor: A. Secchi
Zábava začala v půli ledna 1846, kdy se začaly množit informace o tom, že se kometa rozdělila na dvě části. Prvním člověkem, jenž o této události podal zprávu, byl M. F. Maury z americké observatoře Naval ve Washingtonu, a to dne 13. ledna. Kometa se i nadále přibližovala Zemi i Slunci a oba fragmenty se od sebe pomalu vzdalovaly.

V březnu se odhady jasnosti blížily k 5,5 mag a na konci měsíce byly oba úlomky 14' vzdáleny od sebe, což reprezentovalo skutečnost, že k jejich separaci došlo někdy kolem doby afelu komety v roce 1842. V dalším návratu si komety poprvé povšiml Secchi z Říma dne 26. srpna 1852 při jasnosti 7,5 mag, slabší fragment se poprvé podařilo lokalizovat až 15. září, pouhé dva týdny před konjunkcí se Sluncem - žádná další pozorování nebyla v tomto spíše nepříznivém návratu pořízena.

Naneštěstí, návrat v roce 1859 byl tak nepříznivý, že v něm kometu nikdo nezpozoroval. Ale návrat v roce 1865 měl být přímo fantastický a astronomové na něj byli velmi dobře připraveni, jenže kometa se neukázala, tudíž vyvstalo podezření, že se rozdrolila na několik malých úlomků a nebo už kompletně zanikla. V roce 1872 mělo dojít opět k velmi příznivému návratu, ale kometa se zase neukázala, nicméně 27. listopadu začal být pozorovatelný absolutně neočekávaný meteorický déšť s počtem meteorů až 3000 za hodinu. Tento jev byl přiřazovaný ke kometě 3D/Biela, takže německý astronom Klinkerfaces s touto vědomostí určil přibližnou polohu komety. V dalších návratech, v letech 1885, 1892 a 1899, se sice neobjevila kometa, ale meteorický déšť ano, a to s počty meteorů 15000 za hodinu v roce 1885, 6000 za hodinu v roce 1892 a pouze 150 za hodinu v roce 1899.

Kometa už nikdy nebyla zpozorována.

Již několikrát se pozorovatelé pokoušeli vyhledat pozůstatek po kometě, menší úlomek nepochybně zanikl, ale hlavní fragment s vysokou pravděpodobností stále existuje jako objekt asteroidálního typu.

Objekt, který přísluší kometě 3D/Biela, se zatím nepodařilo identifikovat.

Orbitální data

Epocha: 29. 9. 1852
Objev (od W. Von Biely): 27. 2. 1826
Perihel: 0,8606 AU
Afel: 6,190 AU
Velká poloosa dráhy: 3,5253 AU
Excentricita: 0,7559
Sklon dráhy: 12,550
Perioda: 6,619 let
Rušivý vliv Jupitera: 2,531
Klasifikace tělesa: Kometa Jupiterovy rodiny

Autor článku Neil Norman, do češtiny přeložil Marek Biely.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] CometBase

Převzato: Společnost pro meziplanetární hmotu



Seriál

  1. Historické komety, díl 1: C/1956 R1 (Arend-Roland)
  2. Historické komety, díl 2: 3D/Biela
  3. Historické komety, díl 3: C/1729 P1 (Sarabat)
  4. Historické komety, díl 4: C/1911 O1 (Brooks)
  5. Historické komety, díl 5: C/1996 B2 (Hyakutake)


O autorovi

Marek Biely

Marek Biely

Narodil se 23. 5. 1998 v Brně. Pracuje ve školství. V podstatě od malička se zabývá astronomií, nejvíce pak kometami, které jej uchvátily zejména díky příletu jasné C/2011 L4 (PanSTARRS) v roce 2013. Komety pozoruje vizuálně a provádí jejich odhady jasnosti. Zároveň o nich píše články pro astro.cz a kommet.cz. Mezi jeho další zájmy patří ještě meteorologie a sport. Kontaktovat jej můžete na e-mailu biely.marek@seznam.cz.

Štítky: Rozpadlá kometa, 3D/Biela, Kometa 


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »